Den, který otřásl Německem. Před 17 lety si vzal život reprezentační brankář

V neděli 8. listopadu remizoval Hannover doma s Hamburkem 2:2. Bod mu v 88. minutě zajistil z penalty Jiří Štajner, za hosty nastoupil David Rozehnal. Pro Enkeho to byl 196. bundesligový zápas. Když se o týden později tribuny stejného stadionu znovu zaplnily, stála v prostředním kruhu rakev s bílými růžemi.

Před sídlem Hannoveru 96 hořely svíčky. Městem prošel smuteční pochod a německý svaz zrušil sobotní přípravný zápas s Chile. Na nedělní rozloučení na stadionu přišly desetitisíce lidí, další ho sledovali v televizi. Kapitán reprezentace Michael Ballack a obránce Per Mertesacker položili k rakvi věnec. Po obřadu ji ze stadionu vyneslo pět hráčů Hannoveru a jeden člen realizačního týmu.

Enke začínal v rodné Jeně a Bundesligu si poprvé zahrál za Borussii Mönchengladbach. V Benfice Lisabon se pod vedením Juppa Heynckese prosadil do branky. Později se stal kapitánem. V létě 2002 přestoupil do Barcelony, kde při premiéře v domácím poháru inkasoval třikrát a katalánský klub vypadl s třetiligovou Noveldou. V Barceloně se neprosadil. Následovalo krátké hostování ve Fenerbahçe a návrat do Španělska, tentokrát do druholigového Tenerife.

Do Bundesligy se vrátil v roce 2004. V Hannoveru se stal kapitánem a odehrál za něj 180 soutěžních zápasů. Po sezoně 2008/09 ho bundesligoví hráči v anketě časopisu Kicker zvolili nejlepším brankářem ligy. Hannover přitom v té sezoně inkasoval 69 gólů, nejvíc ze všech týmů.

V reprezentaci debutoval v roce 2007 proti Dánsku. O rok později byl členem stříbrného týmu na Euru a v kvalifikaci na mistrovství světa 2010 nastoupil pětkrát. Naposledy oblékl reprezentační dres v srpnu 2009 v Baku, kde Německo porazilo Ázerbájdžán 2:0. Byl to jeho osmý zápas za národní tým. O místo jedničky po Jensi Lehmannovi tehdy soupeřil mimo jiné s Reném Adlerem a Manuelem Neuerem.

V Hannoveru se Robertovi a Terese v roce 2004 narodila dcera Lara. Měla vážnou srdeční vadu a ve dvou letech zemřela. V květnu 2009 manželé přijali do adoptivní péče dvouměsíční Leilu. V době Enkeho smrti jí bylo osm měsíců. Po veřejném rozloučení na stadionu rodina Roberta pohřbila vedle Lary.

Enke se s depresí poprvé léčil v roce 2003. Když pak Teresa den po jeho smrti vystoupila před novináři, popsala, jak se její muž bál, že zveřejnění diagnózy ohrozí jeho kariéru a zasáhne do života rodiny. Mluvila také o tom, jak doufala, že těžké období společně překonají. „Mysleli jsme, že to s láskou zvládneme. Ale člověk to přece jen vždycky nezvládne,“ řekla tehdy.

V lednu 2010 založily německý fotbalový svaz, ligová asociace a Hannover 96 nadaci Roberta Enkeho. Věnuje se osvětě a pomoci lidem s depresí i jejich blízkým. Na přání Teresy podporuje také děti se srdečními onemocněními a jejich rodiče. Letos v srpnu, kdy by Enke oslavil 49. narozeniny, uspořádaly klub a nadace společný týden věnovaný duševnímu zdraví. V klubovém podcastu se Teresa vrátila ke slovům, která pronesla v listopadu 2009. Mluvila o tom, jak důležitá je podpora blízkých a jak těžké je pro řadu lidí i dnes dostat se včas k odborné péči.