Hořkost i hrdost. Mexický historik vysvětluje, co čeká Čechy na Aztece. Pálí do Američanů a obdivuje Pelého

V Česku víme, že Mexičané milují fotbal, ale když se řekne latinskoamerická fotbalová kultura, představíme si spíš Brazílii nebo Argentinu. Co je typického pro fotbalovou kulturu v Mexiku, jak se liší od Brazílie nebo Argentiny?

I když jsme všichni Latinoameričané, fotbal tady v Mexiku vnímáme hodně odlišně třeba od Argentinců. Ti jsou taky hodně vášniví, ale mám dojem, že je tam hodně negativity. Třeba na zápas Boca Juniors nemají vůbec povolen vstup rodiny s dětmi, protože mezi fanoušky dochází k rvačkám, zvlášť když hrají Boca a River Plate. Tady v Mexiku je to velmi rodinné a přátelské. Ano, chcete, aby váš tým vyhrál. Ale se soupeřovými fanoušky se nikdo nepere a nehádá. Děláte si z nich třeba legraci, to je velmi mexické. Ale pak klidně jdete společně na jídlo, to je tu běžné. Občas se problémy mohou vyskytnout, ale třeba když proti sobě hrají América a Guadalajara, tak v prostorech mimo kotle sedí příznivci obou týmů dohromady. Fotbal je tu spíš společenská věc, ne prostředí, v němž se musí každý den, každý týden vyhrávat.

Jak moc jsou Mexičané hrdí na to, že Mexiko je první zemí na světě, která hostí mistrovství světa potřetí?

Ano, jsme na to hrdí. Ale zároveň je tenhle šampionát trochu zklamáním. Viděli jste ty přemrštěné ceny. Je to nejdražší mistrovství světa v historii. Takže na jednu stranu se radujeme, ale vstupenky jsou tak drahé, že to není pro nižší ani střední třídu. Málokdo si může dovolit zaplatit třicet nebo čtyřicet tisíc pesos (v korunách je to ještě o cca pět tisíc víc – poznámka autora) za lístek. Vstupenky jsou pro bohaté, pro politiky, pro influencery, takže zas tolik senzace ten turnaj nepůsobí. Podíváme se na to v televizi a můžeme to jít s turisty oslavit do barů a restaurací. Jsme lidé, kteří rádi tráví čas s turisty, moc se nám to líbí, a to nejen kvůli mistrovství světa.

Jsou tu i protesty učitelů a sociální problémy – dopadá to taky na atmosféru?

Na tu myslím dopadají hlavně ty ceny. Když je mistrovství světa ve vaší domovské zemi, chcete se tam podívat, i kdyby to měl být jen jeden zápas. A většina Mexičanů tohle udělat nemůže. Pokud jde o protesty, to se děje po celém světě při každém mistrovství světa. Dělo se to v Brazílii, v Kataru se zahraničními dělníky, co stavěli stadiony, a někteří zemřeli. Protestovalo se i tady před minulým šampionátem 1986. Myslím, že společnost zjevně využívá této platformy, aby se pokusila dát najevo své požadavky. Jinak lidé ale mundial chtějí, jen si to neužijeme tolik, když se o šampionát musíme dělit a hraje se tu jen minimum zápasů. My si z toho ale uděláme svůj vlastní, oddělený turnaj, který považujeme za globální setkání. Ne jako v USA, kam je vstup zakázán, pokud jste černoch nebo muslim.

Co pro Mexičany znamená Aztécký stadion, kde budou Češi proti Mexiku hrát?

Říkáme mu katedrála fotbalu, to mluví za vše. Je to jako náš hlavní kostel, jeho tráva je posvátná. Stadion Azteca je kulturním klenotem naší země, něco jako Anděl nezávislosti, Palác krásných umění, bazilika Guadalupská. Aztécký stadion patří do stejné kategorie. Každý Mexičan, který nežije v Mexico City, když přijede na návštěvu, navštíví stadion Azteca. Každý den se na stadionu konají prohlídky s průvodcem kvůli impozantnímu počtu lidí, kteří se na něj přicházejí podívat, ať už aby se venku vyfotili, nebo aby se zúčastnili prohlídky s průvodcem a šli dovnitř. Je to i architektonický klenot. A vystoupili tu Michael Jackson, papež Jan Pavel II. a boxoval tu Julio César Chávez. K tomu ty slavné turnaje, které se tu konaly – pro nás je to jeden z našich divů.