Na pivku s Robertem Carlosem a dojetí u transparentu PSG. Největší srdcař na finále Ligy mistrů

Jak se člověk stane největším fotbalovým srdcařem Česka?

O téhle soutěži Heinekenu jsem se dozvěděl od kamaráda, kterému nabídli účast. Ale on znal mě a věděl, jak moc fotbalem žiju, tak mi říkal, že jsem lepší kandidát, ať se zkusím přihlásit. To jsem udělal a pak mě vybrali do finálové čtyřky. Tam jsme měli setkání s našimi fotbalovými skauty. Já jsem připadnul Zdeňkovi Folprechhtovi, který byl spolu s Pauliem Garandem ambasadorem soutěže. A nakonec lidi poslali nejvíc hlasů právě mně.

Vítěz jel na celý víkend do Mnichova na finále Ligy mistrů. Co tam pro vás byl největší highlight?

Asi nedokážu vypíchnout jen jednu věc. Celý ten víkend byl fantastický, nemělo to chybu. Organizace Heinekenu jako sponzora Ligy mistrů šlapala jako hodinky, všechno na sebe krásně navazovalo.

Povídejte…

Přiletěli jsme do Mnichova, kde nás vyzvedli na letišti a odvezli autobusem na hotel. Tam jsme se ubytovali a vydali na první party, která se konala ve velké hale, kde hrála živá hudba, bylo tam spousta fotbalových hvězd minulosti jako Robert Pirès, Júlio César, Roberto Carlos nebo Bastian Schweinsteiger. Pouštěli hymnu ligy mistrů. Mohli jste se vyfotit s hráči a pohárem pro vítěze, zkusit si nějaké soutěže, ať už fotbalové nebo v čepování piva.

V sobotu ráno jsme si dali snídani, potom se trošku prošli po okolí a potom se zase autobusem vydali na akci na velkou plochu, kde byla zase spousta výborného jídla a pití a různých zábavných aktivit. Mohli jste si kopnout penaltu na Edwina van der Sara, vyzkoušet slalom se šesti tupláky v rukách – ten mimochodem Folpi vyhrál, vyfotit se s Andrésem Iniestou nebo Thiagem Alcantarou.

Před samotným zápasem jsme se přesunuli do obřího partnerského stanu Heinekenu u stadionu, kde byla zajištěná zábava před finálovým mačem i po něm.

Jak to pak vypadalo na stadionu?

Ještě před slavnostním zahájením bylo vystoupení kapely Linkin Park. My jsme seděli v sedmnácté řadě, takže jsme měli na hřiště skvělý výhled. Když pak slyšíte hymnu Ligy mistrů a nastoupí před vás týmy PSG a Interu Milán, tak máte samozřejmě husí kůži.

Co vás během zápasu nejvíc zaujalo po fanouškovské stránce?

Už jsem byl na pár obřích stadionech, takže ten wow efekt z Allianz arény tam sice tak velký nebyl, ale člověk samozřejmě vnímá, že je to speciální událost. Skvělí pak byli fanoušci PSG, kteří hlasitě skandovali a zpívali už při rozcvičce jejich týmu a vydrželo jim to až do posledního hvizdu rozhodčího. Na tribunách jednoznačně o parník přefandili kotel Interu, který byl samozřejmě zaskočený z toho, jak špatně se zápas pro ně vyvíjí. Přece jen, když dostáváte nakládačku, tak se vám tak dobře nefandí.

Komu jste vlastně fandil?

Když jsme měli výstup v podcastu Kudy běží zajíc, což bylo ještě před semifinále, tak jsem říkal, že bych to přál Interu. Ten pak senzačně vyřadil Barcelonu. Ve finále jsem ale nakonec fandil PSG, protože hráli skvělý fotbal a měli výborné fanoušky. Zpětně je asi pravda, že by finále možná víc slušela ta Barcelona.

Z finálového zápasu bych pak asi vypíchnul dva momenty – když fanoušci PSG rozvinuli transparent s Luisem Enriquem a jeho zesnulou dcerou, to jsme byli se Zdeňkem hodně naměkko. A pak když se hrálo We Are The Champions a všichni z Paříže křepčili a zpívali. To měl člověk zase husí kůži.

Když už jsme u té fanouškovské kultury. Vy sám jste aktivní v kotli Hradce. Kterou ligu máte z hlediska fandění nejradši?

Nebyl jsem na fotbale na Balkáně a v Jižní Americe, kde jsou tím pověstní. Ale nejvíc se mi líbí Bundesliga. V Německu je na fotbale vždycky skvělá atmosféra a hodně a vytrvale se tam fandí. To by se mi líbilo i u nás, ale tady jdou lidi na stadiony víc jako diváci než aktivní fanoušci. Ale zase věřím, že se to postupně zlepšuje. Stačí se podívat třeba na to, jak se fandí na Slavii, Spartě nebo třeba v Ostravě.

Co se vám jako první vybaví, když se řekne česká fotbalová kultura?

Nechci, aby to znělo nějak ironicky, ale asi klobása a pivo. K naší fotbalové kultuře pro mě patří i amatérské soutěže, klandry u vesnických hřišť a u nich lidi s pivkem a klobásou. I proto jsem tak aktivní u nás v Kuksu.

Jaký sen byste si chtěl ještě na fotbale vyplnit? Finále Ligy mistrů asi zvedlo laťku hodně vysoko…

Hrozně rád bych se chtěl s Votrokama podívat do Evropy na nějaký zápas. Loni už to vlastně nebylo tak daleko. Věřím, že všechno směřuje k tomu, že se v Hradci brzy dočkáme. Zlepšujeme kádr, máme super stadion. Mám z toho radost a užívám si to.