Jestli z vesnic a malých klubů vymizí srdcaři, bude to pro fotbal fatální, říká Zdeněk Folprecht

Co se ti jako první vybaví, když se řekne amatérský fotbal v Česku?

Vybaví se mi hřiště tady u nás v Tuchlovicích, kde jsme s tátou trávili stovky hodin kopáním do míče během mého dětství a dospívání.

Neudělal amatérskému fotbalu medvědí službu seriál Okresní přebor, který fotbal na nižších úrovních tak trochu zesměšňoval? Profesionální fotbal v Česku jsou přitom jen první a druhá liga a všechny ostatní soutěže spadají do kategorie „amatérské“, včetně ČFL, MSFL a divizí…

Člověk si samozřejmě musí uvědomit, o jaké úrovni amatérského fotbalu mluvíme. Ten fantastický seriál se správně jmenoval Okresní přebor, protože byl o nejnižších soutěžích. Myslím, že přinesl reálný obrázek, jak to ve fotbale na vesnicích vypadá. A že na tom nebylo nic špatného.

Jaká postava z Okresního přeboru byla tvoje oblíbená?

Asi klasika, Jirka Luňák. Ondra Vetchý ho skvěle zahrál.

Já bych přitom tipoval, že řekneš Jardu Kužela…

Jardu Kužela mám taky rád. I když hlavně kvůli herci Davidovi Novotnému, který načetl i naše fotbalové pohádky.

Čekal jsi, když jsi před dvěma lety kvůli zranění kolena končil profikariéru, že od té doby odehraješ na amatérské úrovni tak málo zápasů?

Vlastně asi jo. Když jsem končil s profesionálním fotbalem, šel jsem hrát divizi za Kladno a postoupili jsme do ČFL, ale já odehrál jen pár zápasů. Vedle toho se mi nabalovala práce v televizi a s podcasty, takže jsem neměl tolik času na tréninky a vůči ostatním mi bylo trapné chodit jen na zápasy. Byla to slušná úroveň a já za to dostával i nějakou korunu, takže mi to zkrátka bylo blbý a po půl roce jsem přišel s tím, že půjdu hrát do Tuchlovic do vesnice, ze které pocházím. Měl jsem ale podmínku, že za to nebudu dostávat žádné peníze, protože jsem věděl, že si jen sem tam přijdu kopnout na zápas. Vedu tady přípravku, kde hrají moji kluci, takže radši trávím čas na hřišti s nimi. Moje ambice v dospělém fotbale skočili a fokusuju se na svoje syny.

Jak velký je kvalitativní rozdíl mezi divizí, kde jsi hrál za Kladno, a krajským přeborem, ve kterém teď čas od času nastupuješ za Tuchlovice?

Nijak velký. Je to čtvrtá a pátá nejvyšší soutěž. Myslím, že je to podobné, jako kdyby týmy ze spodku první ligy hrály zápasy s vrškem druhé ligy. Asi by to bylo celkem vyrovnané. To konec konců brzy uvidíme v baráži o první ligu.

Když jsme spolu natáčeli poslední podcast, říkal jsi, že tě mnohem víc baví hrát hokej než fotbal. Fakt ti vůbec nechybí běhání za míčem, střílení gólů, nebo v tvém případě spíš jejich připravování?

Ale jo, chybí. Když si jdu zahrát, tak z toho mám většinou dobrý pocit. Před pár týdny jsem šel na zápas za Tuchlovice, vyhráli jsme 3:0 a já si dobře zahrál a byl jsem rád, že jsem tam byl. Ale není to tak, že bych si řekl, že skvělý a že další víkend chci jít určitě znovu a že si v týdnu ještě půjdu zakopat na trénink. Tak to nemám. Navíc tam jsou taky momenty, kvůli kterým si to tak neužívám. Teď naposledy na mě hrál třeba osobku jeden mladej kluk a poctivě se mnou běhal po celém hřišti, takže jsem si to musel dost odpracovat, abych se někdy uvolnil. Nebyl to takový fotbálek, že si to v klidu ťuknu. Ti soupeři jsou často vlastně docela fyzicky nadupaní a moje fyzička, když už dva roky nechodím trénovat, není žádná sláva.

Jak vlastně soupeři přistupují k bývalým profi hráčům, kteří si chodí zahrát do nižších soutěží? Cítíš tam nějaký respekt, nebo je to naopak tak, že se ti to snaží co nejvíc znepříjemnit a klidně tě i nějak vyprovokovat?

Přijde mi, že je to relativně v pohodě. Myslím, že hodně záleží na tom, jak se chová samotný bývalý ligový hráč. Zažil jsem kluky, co se na protihráče povyšovali, měli blbé řeči, při každém souboji brečeli, obecně se chovali jako blbci, tak potom se nemůžou divit, že se k nim soupeři chovají blbě. Já se snažím pomoct svému týmu a užít si to, jsem zticha, nemám zapotřebí se s někým hádat, takže mám vesměs pozitivní zkušenosti. Beru to s nadhledem.

A nemůže být důvod toho, že si ten amatérský fotbal tolik neužíváš i to, že jsi byl zvyklý na spoustu diváků na tribunách, televizní kamery, lepší spoluhráče i protihráče, což ti zápasy za Tuchlovice nemůžou nikdy úplně vykompenzovat?

Mě ale docela baví reakce lidí u klandru na vesnici. Na stadionu člověk slyšel většinou jen nějaký hukot, tady je to osobnější, často větší sranda.

Ale je fakt, že kdykoli jsem za ty dva roky, což už profesionálně nehraju, byl na nějakém zápase Sparty nebo Slavie, tak se mi po té ligové úrovni zastesklo. Trošku mě zamrzí, že už si nezahraju na velkých stadionech, navíc když je tam teď taková atmosféra. Myslím, že kdybych to nezabalil a šel si za tím návratem, tak bych za nějaké horší ligové týmy mohl hrát ještě teď. Ale to je už uzavřená kapitola. Život, jaký mám teď, mě baví a naplňuje.

Vždycky jsi říkal, že jsi během hráčské kariéry neměl problém s fyzičkou. Jak dlouho by trvalo, než by ses teď dostal do takové kondice, abys uběhal ligový zápas?

Já jsem byl vždycky vytrvalec, pro profisport dobrej somatotyp. Kdybych teď šel s někým do přípravy, tak bych se do měsíce dostal do takové kondice, abych mohl hrát ligové zápasy. Proto nemám rád, když třeba Sparta přivede Rrahmaniho, že by měl dostat půl roku na aklimatizaci. Přitom i po půl roce je pořád vidět, že je zafoukanej a nemá fyzičku.

Takže pověstné kilometry realizačního týmu Jindřicha Trpišovského bys brzo zvládnul v časech, jaké oni chtějí po svých hráčích?

Skoro bych si tipnul, že jo. V létě chceme v podcastu Druhý dotek, který děláme s Davidem Ničem, zkusit díl o přípravách. A v rámci toho bychom chtěli na nějaké cyklostezce dát i šestkrát kilometr v časech, jak se to běhalo s Trpišákem. Vlastně jsem zvědavej, jak na tom bude člověk bez jakýhokoli tréninku.

Co byl největší bizár, který jsi zažil v nižších soutěžích?

Tyjo, vlastně ani nevím. Teď jsem tolik zápasů neodehrál, aby se tam stalo něco bizarního. Ale kdysi, když jsem hrál jako devatenáctiletý na Žižkově, byl jsem se mrknout na zápas v Tuchlovicích, tak se zranil rozhodčí, čárový šel místo něj pískat a mě překecali, ať si vezmu praporek a tu zbývající půlhodinu domávám.

Vidíš, už tehdy to předznamenalo tvoji rozhodcovskou kariéru…

Já si spíš pamatuju, že když tam na mě řval z pár metrů hostující dvoumetrový kapitán, tak jsem si docela káknul.

Já myslel, že u těch bizárů zmíníš, jak jsi dal za Kladno gól, který svět neviděl…

To máš vlastně pravdu. A je paradoxní, že to byl můj jediný gól, který jsem za těch devět zápasů za Kladno dal.

Tuším, že to bylo v devadesáté minutě, já jsem v nějaké nepřehledné situaci a skrumáži z otočky přehazoval brankáře z hranice velkého vápna, jejich obránce to u čáry přes hlavu vykopával, diváci řvali gól a rozhodčí to uznal, tak jsme se běželi radovat. Hráči soupeře se tehdy hodně hádali, že to ještě nebylo za čárou. Když jsem to pak viděl na videu, které dával na X Lukáš Pečeně, tak jsem musel uznat, že to spíš gól nebyl. Tenhle moment mě hodně naštval, protože Kladno se tenkrát hrozně pralo za to, že to byl regulérní gól a byli na mě naštvaný, že jsem to pak v médiích zpochybnil. Lukáš se mi pak zpětně omlouval, že ani nevěděl, že jsem to střílel já a nečekal, jakej shitstorm se kolem toho na sítích strhne. Pak to ještě pouštěl Michal Hrdlička ve studiu O2 Sport a trochu mě na tom griloval.

Pojďme otočit list… Spolu s rapperem Pauliem Garandem jsi skautem Heinekenu při výběru největšího srdcaře z amatérského fotbalu v Česku, kterého můžou lidi v hlasování poslat na finále Ligy mistrů do Mnichova. Vy finálových kolech byli čtyři nadšenci, kteří se angažují ve svých vesnických klubech. Co na nich nejvíc oceňuješ?

Nejvíc mě na nich bavilo, že šlo o ty klasické srdcaře, které potřebuje každá vesnice, aby se tam vůbec hrál fotbal. Spoustu věcí organizují, dávají dohromady místní komunitu. Tihle chlapi jsou pro amatérský fotbal v Česku naprosto zásadní. Zaujala mě jejich obětavost, s jakou se angažují bez nároku na nějaké peníze. Dělají to prostě proto, že milují fotbal.

Nebudou ale postupem času podobní srdcaři v amatérském fotbalu v Česku vymírat?

Pokud by z vesnic a malých klubů vymizeli, tak by to mělo pro náš fotbal fatální následky. Ale já pevně věřím, že se to nestane. Fotbal je obrovský fenomén, největší sport, který přitahuje lidi na všech úrovních. Já to vidím u nás v Tuchlovicích, kde teď máme mraky dětí, kteří chtějí hrát. Byla by hrozná škoda, kdybychom tohle nedokázali udržet, protože to je důležité pro celou společnost.

Jen jestli si ten amatérský fotbal až moc neidealizujeme. Před dvěma lety psal pro Football Club článek Michal Kvasnica, který došel k tomu, že v mnoha malých lokálních klubech to spíš stojí na mecenáších a fotbalových žoldácích, kterým nevadí, že každé dva roky změní tým.

To je sice pravda, ale těch týmů, ve kterých se točí nějaké slušné peníze a můžou si dovolit tyhle žoldáky a celé to prostředí určitým způsobem deformují, je vlastě strašně málo. Já jsem přesvědčený, že ve většině klubů to právě stojí a těch dobrovolnících, co tam trénují děti, nebo sami hrají, protože mají vztah k tomu místu. To je třeba přesně případ toho mého svěřence, kterého mám v kampani Heinekenu. Angažuje se v Kuksu, kde – když to přeženu – je velká výzva sehnat jedenáct zdravých chlapů, co budou každý víkend hrát fotbal. Musíš nalajnovat hřiště, každý rok natřít brány. Je to spíš jak v tom Okresním přeboru. A já si těchhle lidí hrozně cením. Takže neváhejte a pošlete Tomáše Romana v hlasování Heinekenu do Mnichova.

Komu budeš v letošním finále Ligy mistrů fandit?

Paříži.

Ty jsi byl vždycky na ten kreativní fotbal. Vím, že jsi docela trpěl, když vypadla Barcelona…

Ale klobouk dolů před Interem, neskutečně dřeli a to finále si zaslouženě uhráli. I když jsem víc přál Barceloně a Yamalovi.

Paříži budu fandit i kvůli tomu, že se mi líbí, jak to dělá trenér Luis Enrique. Celý ten příběh, kdy odešli Neymar, Meassi a nakonec i Mbappé. A Enrique tvrdil, že budou ještě silnější než dřív, protože budou hrát týmově, a že má radši, když dají čtyři hráči deset gólů než jeden čtyřicet. Teď mají skvěle poskládaný tým a šlape jim to víc než dřív.

Hlasujte spolu se Zdeňkem Folprechtem v kampani Heinekenu a rozhodněte o největším srdcaři českého amatérského fotbalu a pošlete ho na finále Ligy mistrů do Mnichova.

versus ⚔