Fotbal už není o tom, že si s pivem zanadáváš na pár milionářů, říká autor hitu Letná DJ Manene

Scházíme se spolu den před sparťanskou narozeninovou party Sparta on Fire na pražském Výstavišti, na které byl DJ Manene spolu s Adamem Mišíkem a Adamem Rohonym hlavní hudební hvězdou. Hned o pár hodin později navíc vystoupil při slavnostním zápase Sparty s Teplicemi se svou poločasovou show.

V srdcích sparťanských fans je už zřejmě navždy zapsaný díky songu Letná, se kterým tohle léto s Adamem Rohonym dobyli Česko. Nad zázvorovým čajem jsme si pár kilometrů od stadionu Sparty povídali o fotbalové kultuře doma i ve světě, průsečíku fanouškovství a hudby a snech, které si chce Roman ještě na fotbale vyplnit.

Co čekáš od narozeninové party Sparty?

Líbí se mi myšlenka Sparty zacílit na generaci Z a obecně na mladší lidi a dostat se k nim i jiným způsobem, než je fotbal na hřišti. Nápad udělat tenhle event byl docela risk, protože akcí, kam se mladí můžou vydat a bavit se, je v Praze nespočet, takže si opravdu vybírají. Pro mě je to ale potvrzení, že Sparta může být fenomén i v téhle cílovce, jen je potřeba na tom dál pracovat.

Samozřejmě to taky vzbudilo emoce a na sociálních sítích to hojně komentují lidi, kterým je kolem padesátky a kteří by si radši šli poslechnout Tři sestry, ale nechápou, že zrovna tahle akce nebyla vůbec pro ně. Že cílem bylo oslovit nové generace sparťanů, co třeba nechodí pravidelně na stadion, ale o klub a dění kolem něj se zajímají.

Jak moc teď znevýhodňuje tyhle mimofotbalové aktivity fakt, že se Spartě na hřišti nedaří, že má výsledkovou krizi a že mezi fanoušky není dobrá nálada?

Rozhodně to hraje roli. Kdyby se podobné akce konaly před pár měsíci, nebo třeba na jaře a v létě, kdy byla Sparta v největším hypu, tak by měly mnohem větší dopad a po lístcích by se hned zaprášilo. Teď je nálada blbá, to je pravda. A člověk poslouchá kritiku, proč se dělají narozeninové mejdany, když to na hřišti stojí za prd. Ale někdo zkrátka nechápe, že se to plánuje třeba půl roku nebo ještě víc dopředu. Minulou sezonu se marketingové oddělení vynášelo do nebes a teď dostává sodu skoro za všechno, co dělá.

Pojďme k příjemnějším tématům. Co sis zatím hudebně v souvislosti se Spartou nejvíc užil?

Nejzásadnější asi byly první titulové oslavy. Tím, že to bylo po devíti letech a že to pro mě byla první pracovní interakce se Spartou, tak tam byl větší wow efekt, protože jsem nevěděl, do čeho jdu. Na druhé titulové oslavy jsem nahlížel zase jinak, protože jsme pak jeli oslavovat na Ibizu spolu s Láďou Krejčím a dalšími kluky z týmu. Na to taky nikdy nezapomenu.

Jak vznikla tahle spolupráce?

Úplnou náhodou. Sparta dala na Twitter post, že budou oslavy titulu a že tam bude taky DJ. A moji fanoušci mě začali označovat, že doufají, že tam budu i já, protože věděli, že jsem sparťan. Já jsem jen koukal, jak mi pořád pípá mobil s notifikacemi a ze srandy jsem tam poslal smajlíka, že se hlásím. Během hodiny mi volal sparťanský moderátor Zdenda Novotný, že bychom mohli něco vymyslet. Pak se to celé spunktovalo a v návaznosti na to jsem dělal taky gól song, který se hraje na stadionu. Od té doby to se Spartou táhnu a pořád to graduje.

V podcastu Sparťanských novin jsi říkal, že Zdenda Novotný byl i hlavním iniciátorem songu Letná, se kterým jste s Adamem Rohonym převálcovali Česko.

Zdenda je člověk, kterého by Sparta měla nosit na rukou. Nechci mu pochlebovat, ale je to pro mě osobnost, která sice není tolik vidět, ale je neskutečné, jak je agilní kolem spousty aktivit, tlačí je dopředu, a hlavně to dělá od srdce.

Co se týče Letné, během minulé sezony za mnou přišel s tím, že vidí prostor udělat nějaký track, že si mám vybrat umělce, co by to nazpíval a měl taky vztah ke Spartě. Hned jsem se ho ptal, jestli to chce přímo Sparta. A on, že to není oficiální, ale že si myslí, že je tady šance, aby vzniklo něco, co bude stát za to a na čem bude ujíždět spousta sparťanů. To jsme ještě netušili, jaká to bude nakonec pecka.

Pak jsem mu posílal různé nápady, řešili jsme, co tam všechno může být a co ne. Během dvou měsíců jsme dali dohromady instrumentál. Nahrávání s Adamem Rohonym už bylo otázkou jednoho dne.

Proč sis vybral zrovna jeho?

Věděli jsme o sobě, ale neznali jsme se osobně. Měl jsem ho v povědomí jako člověka, co fandí Spartě a má rád fotbal, a ze všech hudebníků, kteří mě napadali, mi jeho zvuk seděl nejvíc. Tak jsme se sešli a on mi hned odpověděl, že do toho jde.

Kdy sis poprvé uvědomil, že jste se trefili do černého?

Hned po té nahrávací session jsme si šli sednout na večeři s Láďou Krejčím, Lukášem Haraslínem a Vojtou Vorlem. A oni pořád doráželi, ať jim to ukážeme. Tak jsme šli do auta a tam jsem jim to poprvé pustil. Byli z toho nadšení. Láďa mě prosil, abych mu to okamžitě poslal a sliboval, že se to nedostane ven z jeho mobilu. Tehdy jsem si řekl, že to je asi fakt lepší, než jsme čekali, když jsou z toho kluci takhle odvařený.

A pak se strhla lavina…

Adam to zahrál v klubu při svých narozeninách, odkud se to leaklo na sociální sítě. A Láďa to hrál z mobilu pořád dokola v kabině. Bylo to slyšet ve spoustě videí Sparty Buď v týmu. A to byl vlastně ten nejlepší marketing. Lidi se po našem songu začali pídit, divili se, proč není na Spotify. Když jste to vypustili oficiálně ven, mělo to během pár dnů milion přehrání.

Měla by Letná takový úspěch, kdyby se to nesešlo s jízdou za titulem, kdyby všichni sparťani nebyli na pozitivní vlně?

Určitě by to bylo jiné. Faktorů, proč tenhle track tak bouchnul, je hodně. Já budu vždycky připomínat i Láďu Krejčího, který byl pro Spartu klíčový nejenom na hřišti. A teď je vidět, jak moc nám chybí. Šlo o fotbalistu, který si po zápase zašel na koncert Calina nebo Steina do Lucerny, vzal s sebou pár hráčů z kabiny. Svým životním stylem byl mnohem blíž mladším než fotbalisti dřív. Holky se na něj chodily koukat, protože se jim líbil, a kluci ho brali za frajera, fotbalovou ikonu svojí generace.

Kabina díky Láďovi hodně mentálně omládla. Už jsi tam neměl čtyřicetiletýho frajera, co by pouštěl před zápasem Helenku Vondráčkovou nebo Michala Davida. Tohle všechno se pak sešlo v našem songu a v jeho úspěchu. Myslím si, že doba tomu nahrává, mladí berou fotbal a fanouškovství jako životní styl. Kdyby to bylo před deseti lety, tak se to podle mě nestane, protože mladá generace byla nastavená ještě jinak.

Jde Letnou ještě překonat?

Nevím. A vlastně o tom nechci ani přemýšlet. Byla by blbost dělat všechno dalšího jen s tím, že chci překonávat Letnou. A asi by to byla i sebevražda. Můžou vzniknout nové super projekty, přijdou jiné nápady. Ale Letná už prostě zůstane fenomén, něco, co zasáhlo celou republiku včetně lidí, co se o fotbal vůbec nezajímají. Popravdě jsem rád, že se už často nebere jako fotbalová písnička. Když pak vystupuju v Teplicích nebo v Brně, můžu to zahrát i tam. Sám od sebe bych asi nezačínal, ale lidi si to nakonec vždycky vyřvou. Dělám hudbu pro všechny, takže z toho mám radost.

Jak se z tebe stal vlastně sparťan?

Sparťan jsem od malička. Když mi byly tři roky, tak mě máma vzala na hokejovou Spartu do Holešovic, protože dostala volňásky v práci. Pamatuju se, že jsme tam pak ještě párkrát spolu byli. Potom jsem začal hrát fotbal a objevil jsem fotbalovou Spartu, která mi přirostla k srdci ještě víc. Nějakou dobu jsem to ještě střídal, ale nakonec vyhrál fotbal.

Co bereš za největší zážitek v roli diváka na Letné?

Já se nikdy nechci moc vracet k těm starým památným zápasům jako třeba proti Laziu, protože si to vlastně už moc nepamatuju a ty pocity jsou dost zkreslené. Jestli jsem se na nějakém zápase v posledních letech cítil v laufu, tak to byl rozhodně mač s Galatasarayem. To bylo na Letné totálně elektrizující prostředí. Šílená atmosféra na hřišti, kde to bylo hodně vyhrocené, a v hledišti hukot jako nikdy. Viděl jsem kolem sebe vstávat, fandit a skandovat lidi, kteří normálně jenom sedí a ani pořádně nezatleskají.

A super to bylo i na Dynamu Záhřeb, kde jsme seděli blízko hřišti ještě spolu s hokejistou Martinem Nečasem z Caroliny. Když se postoupilo, tak za náma přiběhl slavit Láďa Krejčí, přeskočil tři řady, prásknul zpoceným dresem o zem a skákali jsme na sebe radostí jako magoři. To jsou fantastické zážitky.

Co se ti jako první vybaví, když se řekne fotbalová kultura?

Momentálně hudba. Ale z dlouhodobého hlediska asi fotbaloví fanoušci. Film Hooligans o West Hamu, různé pyroshow. Fotbal pro mě není jenom dění na hřišti, ale i v hledišti. A mám radost, jak moc jde česká fanouškovská kultura nahoru. Ať už na Spartě, Slavii, v Plzni nebo na Baníku. Za ty poslední roky to strašně vyrostlo, dělají se skvělá chorea, skvělé doprovodné akce. To je pro mě asi ta fotbalová kultura – nejen hřiště, ale i hlediště. A teď vlastně už čím dál víc i úplně mimo stadion.

Jak to myslíš?

První průsečíky byly, když Lukáš Vácha dělal svoje módní kolekce. To byl úkrok úplně jinam, přitom k normálnímu životu mladých. Když zůstanu u fotbalu a hudby, tak tu byl Tomáš Kučera, který rapoval a hrál u toho ligu. Slávista Bulhar a sparťan Labello dělali podcast, kde se bavili o fotbale s cigárem v puse.

A co se týče taneční a elektronické hudby, v Itálii, Německu nebo třeba Americe jsou už DJs braný jako součást zápasů, při kterých mají na stadionech velkou stage. Fotbal není o tom, že přijdeš a s pivem a párkem si zanadáváš na pár milionářů. Je to už i móda a hudba. Na stadionech máš třeba stále víc holek. Stigma, že je to sport jen pro muže, je už naštěstí dávno pryč. Roste i ženský fotbal, což je super. Fotbal prostě není záležitost pro jednu sortu lidí, ale sport pro všechny.

Nemyslíš si, že se tenhle fotbalový boom v Česku může ještě zaseknout, kdyby třeba nebyly úspěchy v pohárové Evropě jako v posledních letech nebo kdyby začalo od investorů proudit méně peněz?

Přijde mi, že spousta věcí k nám do Česka dorazí se zpožděním. A je vlastně jedno, jestli jsou to hudební a módní trendy, nebo způsob, jak fanoušci konzumují fotbal. Když se s tímhle fanouškovským boomem bude dobře pracovat, tak nepochybuju, že na nové stadiony Sparty a Slavie bude pravidelně chodit 25 tisíc lidí. Třeba se pletu, ale myslím, že za deset let to bude normální návštěvnost. A třeba ty stadiony pro 35 tisíc lidí, co se teď plánují, budou ještě malé. Využít to pak můžou i cizinci, kterých tady jinak na fotbale moc nevidíme, protože nemají šanci sehnat lístky.

Nemůže to uškodit atmosféře? Když jdeš na Manchester City, Barcelonu a další velkokluby, tak máš na stadionu množství cizinců, kteří vůbec nefandí, přišly si prohlédnout hvězdy a fotbal je v podstatě nezajímá…

To je sice pravda, ale nemyslím si, že by se to tady někdy dostalo do podobných rozměrů, aby to uškodilo atmosféře. Tyhle kluby jedou globální marketing na asijských a dalších trzích, takže turisti pak chtějí vidět Haalanda, Yamala a další. U nás by to byla spíš třešnička na dortu pro zahraniční fotbalové fanoušky, co by to spojili s návštěvou Prahy, kam se stejně vydají.

Jak často chodíš na fotbal v zahraničí?

V posledních pár letech docela jo. Byl jsem i na Euru. Ale zrovna u české repre mi přijde, že z fotbalového boomu nedokáže profitovat. Nemá dobrý marketing. Není dobrý produkt pro mladé. Líbí se mi snad jen fanouškovská iniciativa Fanatismus Česko.

Ale zpátky k fotbalu v zahraničí. Jsem fanoušek Arsenalu, takže jsem se na něj byl podívat v květnu, když hráli v Mnichově s Bayernem. Byl jsem taky na Leverkusenu proti AS Řím, protože jsem chtěl vidět ten zázrak Xabiho Alonsa a taky zafandit Matějovi Kovářovi. To byl super zážitek. Navíc jsem se tam znal s DJ, který hraje na jejich stadionu, takže nás ještě provedl zázemím.

A hodně se mi líbil nedávný výjezd Sparty na Stuttgart, kde jsem se divil, jak skvělá je na jeho stadionu atmosféra. Navíc jsme tam ještě chytli Oktoberfest, což se mi taky hodně líbilo.

Pro mě osobně je Německo fanouškovsky top. Mnohem víc než Anglie…

Já jsem to taky přehodnotil. Vždycky jsem žral Premier League a byl jsem nadšenej z jejich fanoušků a stadionů. Ale atmosféra je tam už bídná. Teď si třeba i v televizi radši pustím zápas Stuttgartu s Hoffenheimem než nějaký mač z Anglie.

Jak se vlastně díváš na plánované stěhování Sparty na Strahov?

Mně by se samozřejmě nejvíc líbilo, kdyby se zůstalo na Letné. Vlastně mi přišel super nápad, kdyby se nový stadion postavil hned vedle na Letenské pláni. Ale nevím, jestli je to vůbec realizovatelné.

Stěhování na Strahov mě mrzí, ale na druhou stranu to pořád nejsou Stodůlky nebo Letňany. Svým způsobem je to kousek. Autem za pár minut.

Ale až tam pojedou tisíce lidí na fotbal, tak to asi s dopravou taková pohoda nebude. Navíc tam blbě zaparkuješ.

Uvidíme, jakou tam udělají infrastrukturu. Předpokládám, že když staví takový stadion, tak počítají s tím, že se vybuduje dostatek parkovacích míst.

Letná je Letná, ale Strahov nebude taky špatnej. Je tam fajn výhled na město, nakonec by ten zářící staďák na kopci mohl být dominantou Prahy.

Co by sis chtěl na fotbale ještě splnit? Ať už v roli hudebníka nebo fanouška…

Vlastně bych se rád ještě víc propojil s fotbalovým prostředím. Kdyby třeba přišla repre, že do toho začíná šlapat a chtěla by udělat nějakou pořádnou show ve fanzóně, tak se rád přidám. V létě jsem hrál v Českém domě na olympiádě v Paříži a bylo to super. Mám rád sportovní prostředí, takže i po hudební stránce bych klidně dál mířil tam.

A co se týče těch dalších rolí, chtěl bych si někdy zahrát v nějaké exhibici fotbal na Letné. A mám taky bucket list stadionů a zápasů po celém světě, které bych chtěl vidět. Je tam třeba Neapol, ale taky Jižní Amerika. Na konci února si snad odškrtnu jednu položku, protože se chci jet podívat na Santiago Bernabéu, kde jsem ještě nikdy nebyl, na zápas Realu s Gironou a pořádně zafandit Láďovi.