Na Letné si emoce uložím a na jevišti je použiju, říká herec David Novotný

Ví se o tobě, že jsi sparťan. Jak ses k tomu dostal?

Myslím, že z takových 80 % se sparťanství dědí. Já to rozhodně tak neměl. Já jsem možná spíš ten první, po kterém se to dědit bude. Byl bych rád, kdyby děti fandily Spartě, nicméně netlačím na ně, potřebuju, aby měly výběr. Já býval na fotbal šikovný a obecně na sport. Mamina mě přihlásila na nábor. To byla třeba druhá nebo třetí třída. Dneska už by člověk řekl, že je to pozdě na nějaký lepší fotbal. A máma říkala, že jestli teda jsem šikovný, tak ať to zkusím v nejlepším klubu. Přihlásila mě na Spartu, já se tam dostal a od té doby začala ta náklonost.

A jak pak pokračovala fotbalová kariéra?

Moc dlouho jsem tam nevydržel. Dojížděl jsem ze vsi a ještě se stalo, že v jeden moment, co jsem měl trochu dorůst, jsem nedorostl. Už potřebovali trochu udělaný chlapíky. Jeden pan trenér si mě nechal rok ještě u sebe, ale už jsem k té své kategorii nikdy nedoskočil a zbavili se mě. Pak jsem ještě chvíli předstíral, že tam chodím, protože jsem nechtěl přiznat, že mě vylili... prostě takový ptákoviny. Ale fotbal mi zůstal. Když jsme v mých šestnácti koupili chalupu, tak jsem tam byl postaršen do chlapů a tam jsem začal čuchat okresní přebor. Ten mě nakonec nepustil až do nějakých čtyřiceti.

Všude kam mě život vzal, tam jsem vlastně hrál fotbal. Vždycky si tě někdo všimne a láká tě na všechno. Na velký fotbal, na malý fotbal, na futsal. Když jsem byl v Budějovicích, tak jsem fakt tak šest dní ze sedmi někde do něčeho čutal a z toho polovinu za body v nějaké soutěži. Objížděli tam tehdy různí bafuňáři z Rakouska a jednou řekli, že mají zájem o tři kluky od nás z týmu a jeden z nich jsem byl já. Říkal jsem, že nemůžu, že tady hraju divadlo a všechno. Oni hnedka, že prostě žádný tréninky, jenom na zápasy a ještě za nějaký peníze.