- Předplatné
- Cesta do Ameriky
- Girl Power
- Dobýváme Evropu
- Sázky
- Fotbal v TV
- Poháry
- Seriály
- Více
Říká se, že one-club hráči, kteří zasvětí celou kariéru jedněm barvám, v moderním fotbale postupně vymírají. Pokud to tak je, one-club trenéři už to mají dokonce za sebou. Éra Alexe Fergusona, Arsèna Wengera nebo Guye Rouxe, jmen pevně spojených s jejich kluby napříč dekádami, už je nějakou dobu minulostí. A její pokračovatelé se hledají jen obtížně.
Když Diego Simeone v prosinci 2011 přebíral Atlético Madrid, jen málokdo by si vsadil na to, že se mezi ně zařadí právě on. Argentinský bouřlivák se sice vracel do prostředí, které si zamiloval jako hráč, přicházel ale s pověstí muže, kterého jen tak neudržíte na jednom místě. Během aktivní kariéry vystřídal osm různých klubů, od Argentiny přes Španělsko po Itálii. Na trenérské dráze jich za úvodních pět let vyměnil rovnou šest.
O třináct let později je ze Simeoneho nejdéle sloužící trenér v současné LaLize. V rámci top pěti evropských lig mu patří druhé místo, když ho překonává jen Frank Schmidt z ještě donedávna druholigového německého Heidenheimu. A s Atlétikem toho už rodák z Buenos Aires zvládl tolik, že se o něm bez velkého přehánění dá mluvit jako o největší osobnosti v klubových dějinách.
Proti Spartě načne El Cholo už osmou stovku zápasů na lavičce svého srdcového týmu. Má za sebou velká vítězství, ligové tituly, nezapomenutelná finále Ligy mistrů. Ale i slabší období, slepé uličky a spoustu spekulací o odchodu na lepší adresu. Na ten ale nikdy nedošlo. A možná už ani nedojde. Symbióza Atlétika a jeho trenéra je na to moc silná.
„Od chvíle, co jsem z Atlétika odešel jako hráč, jsem se připravoval na to, že se jednoho dne vrátím,” prohlásil Simeone, když byl v průběhu ročníku 2011/12 jmenován novým trenérem madridského celku. Přicházel na místo, které dobře znal. Ale také na místo, kterému se už dlouho vyhýbaly úspěchy. Atlético se horko těžko snažilo prosadit alespoň do užší špičky španělské ligy a marně vzpomínalo na dobu, kdy sbíralo velké trofeje.
Na dobu, kterou Simeone zažil. Během tříletého angažmá v Madridu byl u toho, když Atlético v sezoně 1995/96 získalo velkolepý double. Argentinský záložník, známý svou bojovností, lídrovstvím, čtením hry i skvělou úspěšností ve vzduchu, patřil k oporám tehdejšího týmu a na ruce dokonce nosil kapitánskou pásku. Základy výjimečného vztahu byly položeny.
Reprezentační pauza je tu. Dobrého fotbalu v ní naladíte dost: ve středu hrají sparťanské ženy semifinále Europa Cupa proti švédskému Hammarby a o den později jde národní tým v bitvě o MS 2026 na Irsko. Projděte si fotbalový TV program na celý tento pracovní týden.
Pavel Šulc je zpátky včas. Po zranění naskočil do základu Lyonu, dal gól a naplno se hlásí o výraznou roli v blížící se baráži.
Martin Vitík (23 let) po letním přestupu ze Sparty nejprve hledal v Boloni pevnou půdu pod nohama, teď se ale v týmu Serie A pevně zabydluje. Před baráží o mistrovství světa navíc přišla dobrá zpráva: po čtvrtečních obavách odehrál v neděli celý zápas a zdá se, že je připravený bojovat o důležité místo v reprezentaci.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
