České působení na právě probíhajícím turnaji se dá jen těžko ohodnotit jinak než jako neúspěch, a to i s ohledem na budoucnost. Výběr Ivana Haška odehrál na šampionátu pouhé tři zápasy, což samo o sobě snížilo manipulační prostor a možnost hráčů sehrát se a zvyknout si na sebe. Kromě toho reprezentace v žádném ze zápasů ve skupině nezažila situaci, kdy by pohodlně vedla a mohla si u toho vyzkoušet nové věci.
Přesto všechno ale Hašek vystavěl aspoň nějaké základy. Češi na Euru ustálili stoperskou trojici ve složení Tomáš Holeš – Robin Hranáč – Ladislav Krejčí. To je dobrý počin. I když tito hráči nebyli dokonalí, minimálně Krejčí s Hranáčem jsou zřejmě budoucností reprezentace. Dá se na nich stavět. Podobně úspěšné bylo také vystoupení Lukáše Provoda v záloze, který zároveň plnil roli hlavního vyvážeče míčů, a přitom byl nebezpečný na útočné polovině, ať už svým atakováním volných prostorů a nahrávkami nebo střelbou.
EURO rovněž potvrdilo, že aktuální hlavní hvězdy, které vždy dostanou přednost, jsou Tomáš Souček, Vladimír Coufal a Patrik Schick, což už týmu teoreticky dává solidní kostru. Samozřejmě v praxi je to složitější. Souček zřejmě bude stále na vysoké úrovni i během následujících dvou let, forma Patrika Schicka se ale takřka přímo odvíjí od jeho vytíženosti a hlavně zdraví. A v případě Coufala zase při jeho věku (31 let) může dojít k fyzickým nedostatkům. Podobné je to ostatně s Holešem (31).
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
U Krejčího zase není jasné, jak rychle se adaptuje ve španělské lize a do jaké míry s ním v Gironě počítají do okamžitého základu. Hranáč sice prozatím s odchodem z Plzně spojovaný není, ale i u něj se do kvalifikace na MS 2026 (rozjede se v březnu 2025) může změnit působiště, což v poslední době pro české hráče vůbec není jednoduché. Stačí se ostatně podívat na některé spoluhráče z reprezentace, jako jsou David Jurásek, Ondřej Lingr a Václav Černý.
Ve skutečnosti tedy jsou nosné základy mnohem mělčí a v takovém případě příliš nemá smysl zkoušet stavět teoretické sestavy, jako spíš přemýšlet nad základními herními pozicemi a jejich dosavadním, nastupujícím a budoucím obsazení. Za dva roky můžou vyrůst různí hráči, v našem předvídání tak musíme být celkem kreativní. I tak je možné, že v cestě na další šampionát budou hrát roli úplně jiní fotbalisté, než zde budou vypsaní. To je však kouzlo fotbalu a jeho proměnlivosti.
Program Ligy národů přináší spoustu atraktivních zápasů. Z nich jsme si pro naši analýzu vybrali čtyři. V hlavní roli bude český nároďák.
Kde nám ujel vlak? A proč bychom se při výchově hráčů měli zaměřit především na hru bez míče? Jaroslav Hřebík ve velkém rozhovoru s FC analyzuje český fotbal.
Téměř dva roky byl Jan Bořil bez fotbalu. Už po třicítce dlouho léčil zraněné kolene. Předpokládaný scénář s koncem kariéry odmítl a teď jako kapitán táhne obrozenou Slavii.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!