Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Čtyři řecké týmy proti třem českým. Hájíme náskok, který už spadl pod jeden bod. Projděte si rekapitulaci stavu v koeficientovém žebříčku, kde Česko hájí desátou příčku před Řeckem a Polskem. A pomrkáváme po turecké pozici nad námi.
O soupeři Plzně v prvním vyřazovacím kole rozhodne páteční los. Ve hře jsou dva silní soupeři. Projděte si detaily příští evropské cesty Západočechů.
Sparta se opět hlásí do boje se Slavií, se kterou se v ženském fotbale přetahuje nejen o titul, ale i o divácké rekordy. Při čtvrtfinálovém mači Europa Cupu by 11. února chtěla zaplnit stadion dětmi.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
