Počítáme koeficient: Sparta může v přímém souboji zvýšit naději na deváté místo
Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
O co hrajeme na jaře?
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Přečtěte si také
Související články
Hložkův závod s časem. Půlhodina za rezervu je dobrá zpráva, ale Amerika je pořád daleko
Adam Hložek je zpátky v zápase. Po čtyřech měsících odehrál první minuty za rezervu Hoffenheimu proti Ingolstadtu. Návrat do hry je pro českou reprezentaci dobrá zpráva, ale do mistrovství světa pořád zbývá několik důležitých kontrolních bodů.
Skotská revoluce? Titul může po 40 letech opustit Glasgow, rozhodnou přímé střety favoritů
Skotská liga má zápletku, jaká tu hodně dlouho nebyla. Čtyři kola před koncem vede tabulku Heart of Midlothian, za ním jsou Celtic a Rangers. Pokud Hearts titul urvou, bude to jejich první ligový triumf od roku 1960 a zároveň první vítěz mimo glasgowskou dvojku od Fergusonova Aberdeenu v roce 1985.
Boží ruka číslo dvě. Víte, že Maradona uměl i chytat?
Všichni znají tu první. Mexiko 1986, čtvrtfinále s Anglií, Peter Shilton vyskakující proti Diegu Maradonovi a gól, který se do dějin zapsal jako Boží ruka. Jenže argentinská legenda měla na mistrovství světa ještě jednu. O čtyři roky později v Itálii už s ní neskórovala. Tentokrát zachraňovala.
