Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Na fotbalové technice se dá pracovat kdekoli. Stačí míče a třeba koš na prádlo. Jak ukazuje video Toniho Kroose se synem Leonem.
Pohárová Evropa je na startu nové sezony, tentokrát hned se čtyřmi českými zástupci. Jaké má šance Sparta v Lize mistrů? Uhrají Slavia a Plzeň dost bodů do národního koeficientu? A jak může Mladou Boleslav i ostatní kluby z Česka poznamenat nabitý evropský program ve výsledcích v tuzemské lize?
A z prvního místa do něj jde Sparta. Povíme vám, proč je její aktuální ligová bilance běžná. A na slávistickém programu si zase ukážeme, jaké hody máme před sebou.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
