Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Těchhle osmnáct hráčů bude v hledáčku skautů předních ligových klubů v čele s pražskými S. V další epizodě Football Club podcastu rozebíráme s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem nejzajímavější přestupní trháky ligy.
Plzeň utrpěla první skutečně bolestivou prohru od příchodu Martina Hyského, když odjíždí z Uherského Hradiště bez bodu a s třígólovým výpraskem. Popíšeme si taktické aspekty i špatné individuální výkony hráčů, které rozhodly utkání.
Slavia hraje Ligu mistrů na hřišti Tottenhamu. Máme pro vás kompletní fotbalový TV program na úterý i příští dny.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
