Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.
Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.
Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.
Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:
Jablonec s Plzní tápou, Hradec kouše. Projděte si praktického průvodce k napínavé ligové bitvě o třetí místo.
Pavel Šulc nebyl proti PSG ani na lavičce, protože dál léčí zraněné stehno. Lyon i bez něj v neděli vyhrál v Parku princů 2:1, posunul se na třetí místo Ligue 1 a znovu se naplno přihlásil do boje o Ligu mistrů. A zatímco Šulc zůstává mimo, Adam Karabec byl u toho aspoň jako náhradník.
Evropské poháry teď v týdnu nahradí semifinále těch národních. Velké zápasy se hrají v Česku, Francii, Německu i Itálii. A k tomu liga v Anglii nebo Španělsku. Projděte si bohatý fotbalový TV program na celý tento pracovní týden.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
