Možná si ještě vzpomenete, že Česko loni po dramatickém boji uhájilo klíčové 15. místo v žebříčku národních koeficientů o pouhých pět setin bodu před Norskem a díky tomu vyšle do příštího ročníku evropských pohárů pět týmů. Právě 15. příčka je totiž poslední, která zaručuje pět týmů v pohárech, 16. země už posílá do pohárů jen čtyři. Protože evropské poháry ale nikdy nespí, boj o 15. příčku je tu znovu. V této sezoně se bojuje o to, kolik která země vyšle do Evropy týmů v sezoně 2025/26. A boj je to velmi napínavý, možná ještě víc než minulou sezonu. Než se na aktuální situaci ale podíváme podrobněji, připomeňme, proč je důležité mít pět týmů v pohárech. Odpověď totiž není tak jednoduchá, jak se může zdát.
Přirozeně se totiž nabízí námitka, že Česko přece nemá ani čtyři konkurenceschopné týmy pro evropské poháry, natož aby mělo takových týmů pět. Proto pátý tým nejspíš hned vypadne a českému koeficientu bude jeho přítomnost jen škodit skrz vyšší jmenovatel při dělení zisků jednotlivých týmů. Tento argument není nesprávný, ale přehlíží hlavní výhody, které přináší pětice týmů v pohárech. Rozdíl oproti čtyřem týmům totiž není v tom, že se prostě přidá pátý tým do Konferenční ligy a tam hned vypadne. Jde hlavně o to, že mistr i vicemistr začínají hrát předkola Ligy mistrů a mají tak základní skupinu nějakého poháru buď jistou, nebo jsou alespoň blízko skupinové fáze a mají možnost napravovat neúspěchy v nižších soutěžích. Vítěz poháru (případně třetí tým ligy) začíná v Evropské lize a také má k dispozici alespoň jednu možnost nápravy.
Fotbalisté Viktorie Plzeň zvládli mimořádný obrat a zahrají si Evropskou ligu. Po porážce 0:3 na hřišti Crvene zvezdy Bělehrad zvítězili v domácí odvetě 5:1 po prodloužení. Parádní premiéru tak zažil nový trenér Západočechů Radoslav Kováč.
Čanturašviliho paráda a penalty poslaly Severočechy do Konferenční ligy. A dramatický čtvrteční večer zažil i famózní obrat Plzně a bohužel neúspěšný, ale velký boj Hradce o Evropu.
Přesně dnes, 27. srpna, se před šedesáti lety narodil René Higuita – kolumbijský brankář, kterému nikdo neřekl, že gólman má zůstat v bráně. Přezdívku „El Loco", tedy Blázen, si vysloužil právem. A i po letech zůstává jeho jméno spojené s jedním z nejikoničtějších okamžiků, jaký kdy fotbalové trávníky viděly.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
