Pod zadkem jemné drncání a za oknem se míhají na levé straně zelené vinice ze světového kulturního dědictví, na pravé straně tyrkysové vlny Ženevského jezera a v pozadí majestátní francouzské Alpy. A tu a tam doslova na dosah ruky stádo krav nebo úhledné švýcarské zahrádky. Píšu tyhle řádky ve vlaku. Kde taky jinde. S nadsázkou můžu říct, že polovina šampionátu se odehrává právě na kolejích.
„Jsem poradkyně islandského ministra školství, a tedy i sportu, proto jsem tady,“ vypráví blondýnka v rychlíku z Curychu na zdejší letiště. Domů do Reykjavíku se vrací ještě před posledním zápasem svého národního týmu ve skupině. Doufá – když ne v zázračný postup – tak aspoň v první bod na turnaji pro nejmenší z pěti severských účastníků. Švýcarský spolucestující se s ní pak dává do řeči o vzájemném utkání jejich zemí, které rozhodla až poslední čtvrthodina, a probírá s Islanďankou svůj lingvistický postřeh z turnaje – proč se v islandštině liší ženská a mužská příjmení.
„Jsem tu na celý turnaj, sleduju pravidelně ženskou Premier League a další soutěže, takže mistrovství Evropy jsem samozřejmě nemohla vynechat. A pochopitelně doufám, že Anglie tu bude až do finále a že zase vyhrajeme,“ vypráví mi v lokálním vlaku v Bernu dívka v tričku Arsenalu, s trochu matoucím obtiskem norské vlajky na předloktí. To byl ještě pozůstatek předchozích nocí a zážitků. „Prokládám Anglii dalšími zápasy a fandím i jiným týmům,“ povídá.
O chvíli později odhalujeme podobné matoucí mimikry u fanouška ve španělském dresu. „Ne, nepřijeli jsme z jihu. My jsme Finové!“ ukazuje na kamaráda v italském tričku a na tři mladá děvčata. „Naše dcery fotbal hrají, tak jsme museli vyrazit. Naši už vypadli, tak jsme si to dneska rozdělili, komu budeme fandit. Doma ve Finsku teď ženský fotbal docela frčí. Mezi holkami je určitě populárnější než hokej, u kluků je to naopak,“ sype ze sebe Fin převlečený za Španěla.
Takovýchto konverzací jsme s manželkou a dvěma dětmi během dvou týdnů, kdy jsme spojili dovolenou s návštěvami zápasů Eura, zažili spoustu. Vlakem jezdila aspoň kus cesty většina fanoušků. Pořadatelé varovali, že parkování u stadionů není zajištěno a vypravili čtyři sta zvláštních vlaků. Někteří jako my spojili Euro s dalšími výlety po Švýcarsku. Také nejméně pět týmů (Němky, Portugalky, Belgičanky, Francouzky a Holanďanky) se na dotaz autorů kampaně Travel Smart otevřeně přihlásilo k cestování po Švýcarsku vlakem v kombinaci s autobusy.
Fortuna je jedním z leaderů v oblasti kurzových sázek a online her, na českém trhu působí už od roku 1990. Kromě špičkového produktu a zákaznického servisu se dlouhodobě zaměřuje i na podporu sportu, včetně toho ženského. Mimo jiné je tradičním partnerem reprezentačního týmu žen, před startem letošní sezony se stala titulárním sponzorem nejvyšší ženské fotbalové soutěže, která nese jméno FORTUNA=LIGA.
„Ono by se ti to vyplatilo, i kdybyste na ty zápasy nakonec ani nešli,“ vtipkuje švýcarský kamarád Chris o tom, že na vstupenku na Euro se dá jezdit po Švýcarsku zdarma. A má pravdu. Zápas ženského Eura v levnější ze dvou kategorií stojí 25 franků (asi 650 korun). A díky spolupráci pořadatelů, švýcarského státu a národních drah i dalších dopravců platí vstupenka také jako jízdenka na lokální dopravu i na vlaky po celém Švýcarsku. Týká se to celého dne před utkáním i prvních pěti hodin po půlnoci. Za takovou cenu jinak za běžné jízdné urazíte ve Švýcarsku asi tak padesát kilometrů.
I do českých médií pronikla před turnajem zpráva o původně neveřejném přípravném utkání švýcarského týmu, ve kterém domácí reprezentantky dostaly sedm gólů od patnáctiletých juniorů z Lucernu. Ano, řešilo se to i tady ve Švýcarsku. A ne, neřeklo nám to nic nového. Za šest let v USA jsem si naopak zvykl brát ženský fotbal jako velký a respektovaný sport s obrovským dosahem, popularitou a velkým potenciálem, který si s sebou obzvlášť v Evropě nese historické dědictví zákazů a desítek let házení klacků pod nohy. Ostatně první Euro se kdysi odehrálo v podstatě v ilegalitě.
Nečekám rychlost jako v Bundeslize a celkově úroveň mužského fotbalu, i když někde vzadu v hlavě se člověk srovnání samozřejmě neubrání. Ale je žádoucí se o to pokusit. Tohle je svébytný sport se svými osobnostmi a špičkovými výkony.
Když mistryně světa Španělky na levém křídle přímo pod naší tribunou spustí proti Italkám svou verzi „tiki-taka“ s deseti přihrávkami v řadě „z první“, fotbalové srdce si rochní. Když ve čtvrtfinále proti stejnému soupeři norská útočnice Caroline Grahamová přejde přes čtyři bránící Italky, šestiletý syn se užasle ptá, jestli má norské číslo 10 taky ve svém albu. (Ano, sběratelské nálepky a alba tu samozřejmě jedna z partnerských firem rozdává a snaží se mladé sběratele nadchnout a jejich rodiče ožebračit.) A když naopak italská desítka Cristiana Girelliová svou hlavičkou v poslední minutě posílá svůj tým do semifinále, jižanské nadšení a severská frustrace na ženevském stadionu tryskají jako Jet d´Eau, vyhlášená fontána na zdejším jezeře a hlavní symbol města.
Emoce, výkony v hledišti, úroveň občerstvení a fronty na záchod jsou od mužského Eura k nerozeznání úplně. Tedy nápor na ty dámské je tu zřejmě vyšší, ženy a dívky běžně využívají kabinky v mužské části tohoto zázemí.
Pro Švýcarsko jako zemi je tahle akce událostí léta. Nejen pořadatelská města jsou speciálně vyzdobená, že to nejde přehlédnout. V Curychu visí od stropu haly hlavního nádraží obří fotbalový dres, který střídavě nabírá různých podob v barvách a designu jednotlivých týmů. V Ženevě městští zahradníci přetvořili turisty vyhledávané květinové hodiny (L´horloge fleure), takže teď místo klasické floristické výzdoby rostliny pod obřími ručičkami zobrazují fotbalovou brankářku a logo šampionátu. V Bernu fanzóna oblehla přímo budovu švýcarského parlamentu.
Švýcaři i cizinci pracující ve zdejších četných mezinárodních firmách a institucích turnaj vnímají, ať fotbal sledují intenzivně nebo okrajově. Do první skupiny patří Němci Dirk a Otto, otec a syn z Curychu, kteří vyrazili na utkání svých reprezentantek do Basileje. Do druhé kategorie spadá například už zmíněný Švýcar Chris, který do práce vstává před pátou ranní, ale i tak do jedenácti večer sleduje dramatické koncovky zápasů domácího týmu ve skupině.
V neděli Chris odebírá Tages-Anzeiger, jeden z hlavních deníků v německy mluvící části Švýcarska. O první neděli šampionátu věnoval tento list podstatnou část svého sportovního sešitu Sydney Schertenleibové. Ve velkém profilovém textu o 18leté americko-švýcarské fotbalistce a rodačce z Curychu promlouvají její dosavadní trenéři, dvě sestry a další, kdo útočnici Barcelony provázejí na její „cestě do absolutní světové špičky“, jak hlásá nedělník. Chris přikyvuje, že její příběh samozřejmě zná, vždyť prošla klubem jeho srdce (Grasshoppers).
A přidává aktuální šuškandu o tom, že nejmladší hráčka šampionátu v Barceloně randí s klubovým „spoluhráčem“ Laminem Yamalem, který se narodil ještě půl roku po ní. „Potkali jsme se na focení pro Adidas a od té doby se vzájemně podporujeme,“ řekla ke klepům o tomhle románku sama Schertenleibová pro švýcarský bulvární deník Blick.
Na utkání domácích fotbalistek jsme se nedostali, to jediné mě asi na téhle výpravě mrzí. Jak později při jiném zápase vyprávěl fanoušek s čepicí Unionu Berlín: „Takový kravál a atmosféru jako na zápase Švýcarek s Finkami (1:1 – drama o postup ze skupiny do poslední minuty – poznámka autora) jsem na ženském fotbale ještě nezažil. A myslel jsem si, že nejlepší fotbalista, kterého jsem kdy viděl hrát, byl Zidane. Než jsem teď viděl Liu Wältiovou,“ směje se nadšený Němec a těžko říct, jak moc a jestli vůbec to myslí v nadsázce.
Vstupenky na zápasy ve skupině jsem kupoval spíš podle místa a termínu, navíc v době, kdy ještě nebyla dohraná kvalifikace a kdy nebylo jasné složení skupin. Češky bohužel na turnaj nepronikly, ale my jsme měli kliku. Los nám na „náš“ zápas v Curychu přiřadil obhájkyně titulu Angličanky proti Holanďankám a do Bernu Italky proti mistryním světa Španělkám.
Do Curychu jsme s dětmi vyrazili noční vlakovou linkou z Prahy, takže zážitková turistika začala už u svíčkové v jídelním voze s výhledy na České středohoří. V Curychu vám na nádraží půjčí dospělá i dětská kola s helmami na celý den zdarma, takže si můžete celkem bezpečně prohlédnout centrum, zajet se svlažit do Curyšského jezera nebo se vydat i za město, a večerní zápas pořád stíháte. Z fanzóny u hlavního nádraží kráčel na stadion oranžový průvod fanoušků nizozemských fotbalistek. Ti angličtí na Letzigrundu tleskali princi Williamovi, který coby dědic trůnu Spojeného království měl v téže skupině dokonce dva týmy – Anglii a Wales.
U Curychu jsme bydleli týden u kamarádů, to samozřejmě učinilo náš pobyt v zemi tak drahé, jako je Švýcarsko, rozpočtově značně přijatelnější. Cestovali jsme v den zápasů zdarma na vstupenky, v ostatních dnech na evropskou jízdenku Interrail a zvládli třeba Rýnské vodopády, návštěvu příbuzných i Husova domu v Kostnici a po utkání Itálie-Španělsko taky túru nádhernými alpskými kopci nad Wengenem s přespáním na horské chatě.
Hrálo se totiž v Bernu, odkud jste v kraji jednoho z nejslavnějších lyžařských závodů za hodinu a pár minut navrch. Dostalo nás ale i samotné hlavní město, kde jsme za několik hodin před zápasem stihli nejen navštívit zmíněnou fanzónu u parlamentu, svézt se miniaturní obdobou lanovky na Petřín a pozdravit medvědy, které tu chovají v podstatě v centru. Nejvíc nás v parném dni nadchnul místní zvyk volného splouvání řeky, který si někteří Berňané dopřávají i v pracovní pauze na oběd.
Dojdete k tyrkysově zbarvené řece Aaře, pokud potřebujete, dáte si věci do speciálního nepromokavého plovoucího vaku, připevníte si ho šňůrkou k tělu a pak už hop do chladivé dvacetistupňové vody. Spolu se stovkami dalších lidí se necháte unášet poměrně silným proudem – takže je to kratochvíle jen pro aspoň průměrné plavce.
Doporučuju držet se podle značek při levém břehu a odbočit do speciálního kanálu přímo pod švýcarským parlamentem, kde z řeky pohodlně vylezete po schůdcích a ocitnete se v rozlehlé městské plovárně s bazény a šatnami – mimochodem také zdarma. Odtud je to jen deset minut pěšky (či zmíněnou lanovkou) do fanzóny a právě takto jsme se po proudu „popovezli“ cestou na stadion.
Původně byly v plánu dva zápasy, ale ve středu 16. července jsme se zrovna toulali olympijským muzeem v Lausanne, u pramenů světoznámé vody ve francouzském Évianu a odpoledne zamířili zpět do Švýcarska, do Ženevy. Vpodvečer jsem si vzpomněl, že se hraje první čtvrtfinále – a pohledem do rozpisu turnaje u regálu s dresy a šálami v jednom z místních obchodních domů si uvědomil, že Norky proti Italkám nastoupí za několik hodin… právě tady v Ženevě!
Švýcarské stadiony byly během Eura pravidelně prakticky zaplněné, většinou se návštěvy pohybovaly kolem 25 tisíc, u většího basilejského stadionu 35 tisíc diváků. Celkově se očekává asi čtvrtinová návštěvnost oproti loňskému mužskému Euru s větším počtem účastníků na větších stadionech v Německu. Ovšem výhodou tohoto turnaje bylo, že až na výjimky šlo několik vstupenek v přeprodeji UEFA zpravidla sehnat i na poslední chvíli.
A tak jsem po rychlé rodinné poradě během cachtání na ženevské městské pláži v 19:50 odklikl „zakoupit“ a o 70 minut později už jsme sledovali první minuty čtvrtfinálového fotbalu mistrovství Evropy. Háček byl v tom, že ubytování jsme vzhledem k ženevským cenám měli kousek za hranicí ve Francii, slabou hodinu cesty vlakem a přeshraničním autobusem. Jak jsem dohledal, poslední spoj, kterým jsme ještě během noci stíhali vrátit se do hotelu, odjížděl od Stade de Genève v době, kdy by se ještě spolehlivě hrálo prodloužení.
Dětem jsem ohlásil, že pokud na něj dojde, většina této části utkání včetně možných rozhodujících penalt bude bez nás, respektive podíváme se na ně maximálně ve vlaku v přenosu Švýcarské televize. Sám jsem tuhle realitu ale odmítal přijmout a během přestávky se za stavu 0:0 vnitřně smiřoval s tím, že snad přečkáme noc kdesi na pláži u jezera nebo na nádraží. Naštěstí nás toho doslova v hodině dvanácté uchránila svou parádní hlavičkou a druhou brankou v zápase kanonýrka Juventusu Cristiana Girelliová. Grazie za nocleh v peřinách!
Norský kotel kolem nás se rozcházel do tmy dost neochotně, jako by hořké porážce v poslední minutě nemohl uvěřit, a já se během toho v jízdním řádu s úlevou ujišťoval, že opravdu stíháme cestu do hotelové postele. Aplikace švýcarských drah návštěvníky zápasu automaticky upozorňuje, na kterou ze dvou stanic v okolí stadionu mají zamířit, aby mohli nasednout do některého ze zvláštních vlaků právě v jejich směru. Pramalé překvapení pro Švýcara, pro našince učiněný zázrak.
Kousek za Ženevou na zastávce Coppet se kolem půlnoci z našeho přecpaného vlakového speciálu vyvalí asi stovka lidí, většina míří na zdejší neplacené parkoviště ke svým autům. Někteří ale nastupují s námi do autobusu směr francouzské město Divonne-les-Bains, včetně dívky v dresu francouzského národního týmu.
Využila, že se sice šampionát hraje v sousední zemi, ale ženevské zápasy má v podstatě za domem. I francouzské obrazovky byly v hracích dnech plné utkání Eura – z ulice to večer při procházce rezidenčními čtvrtěmi nešlo přehlédnout. A totéž platí pro Němce. Dopisuju tuto reportáž jak jinak než ve vlaku. V sobotu večer jsme u přátel v Mnichově do půlnoci sledovali přenos čtvrtfinálového dramatu Francie – Německo.
Druhý den jsem si na cestu po železnici zpátky do Prahy koupil německý bulvár Bild, pro který je postup ženské reprezentace do semifinále turnaje událostí na titulní stranu vydání. „Super výhra po culíkové červené!“ křičí titulek poté, co v úvodu čtvrtfinále oslabila svůj tým Němka Hendrichová, když zatáhla Francouzku Bathyovou za její „rasta cop“, jak její účes nazval Bild. Němky z následné penalty inkasovaly, ale zvládly později i v deseti vyrovnat, remízu 1:1 udržet a po 115minutovém oslabení v penaltovém rozstřelu spustily národní veselí.
Ženské Euro zkrátka budí vášně a přitahuje pozornost zdaleka nejen ve Švýcarsku, ale po celé Evropě. V Česku si jeho atmosféru můžete užít unikátně na akci Football Clubu. Srdečně vás zveme na sledování přímého přenosu finálového zápasu s bohatým doprovodným programem. V Radlické kulturní sportovně začínáme v neděli 27. července od 15 hodin.
Euro ve Švýcarsku vrcholí. Ve Football Club podcastu probíráme vše, co k tomu potřebujete vědět. Hru samotnou, finanční odměny, plné stadiony a dostaneme se i k velké výzvě pro Češky, které bohužel o své první účasti na velkém turnaji dál jen sní. Pusťte si náš videorozbor, který jsme natočili před startem vyřazovací fáze.
Nový ročník evropských pohárů z českého pohledu naplno startuje. Pojďme si proto projít, s jakými kartami jdou do bitvy o top desítku v žebříčku národních koeficientů české kluby. A podíváme se i na to, zda můžeme znovu přeskočit i deváté Turecko.
Úterní večer bude fotbalový. Nejprve začne Plzeň doma proti švýcarskému vicemistrovi svou pouť do vysněné Ligy mistrů, následně se můžete podívat na špičkový ženský fotbal.
Máme pro vás kompletního průvodce předkoly evropských pohárů z českého pohledu. Kromě soupeřů se dozvíte i termíny a u každého týmu se podíváme i na jeho možnou cestu do ligové fáze.
