Minule jsme psali o tom, co rozhoduje na mistrovství Evropy o postupu ze třetích míst do osmifinále. Teď navážeme a podíváme se, co na Euru k postupu ze třetího místa stačí.
Téměř jistě to jsou tři remízy. Tři body jsou totiž nutnou hranicí k tomu dostat se mezi čtyřku nejlepších týmů na třetích místech ze šesti skupin, které se na Euru hrají. A tři remízy vám navíc zaručují nulový rozdíl ve skóre, což je z pohledu postupu ze třetího místa velká věc.
Systémem s 24 týmy ve skupinách, po kterých zůstane jenom osm týmů bez postupu do osmifinále, se hraje od roku 2016. Na Euru v tomhle roce mělo v tabulce týmů na třetích místech čtvrté Severní Irsko tři body za jednu výhru a dvě prohry a skóre 2:2. Pátí Turci měli stejnou zápasovou bilanci, ale skóre 2:4 a měli smůlu.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Na následujícím Euru byli v tabulce třetích týmů i Češi. Se čtyřmi body za jednu výhru, jednu remízu a jednu prohru měli jistý postup v kapse. Tohle si zapamatujte: čtyři body = jistý postup. Čtvrtá Ukrajina postoupila do osmifinále se třemi body za jednu výhru a dvě prohry se skóre 4:5. Finsko mělo stejný počet bodů a dál nešlo kvůli horšímu rozdílu ve skóre (1:3).
Co z toho plyne? Zdá se, že týmům, které jsou na hraně, se vyplatí tuhá defenziva. Remízy jsou terno, když uděláte tři, jdete s velkou pravděpodobností dál. Když už máte prohrát, nesmíte dostat klepec. O přežití na hraně rozhoduje každý gól.
Tyhle předpoklady některé lidi vedou ke kritice nového formátu, že příliš oceňuje defenzivu. Přímo k ní vyzývá. Tahle kritika se potvrdila na turnaji v roce 2016, kdy v průměru na zápas padlo 2,12 gólu, tedy nejméně od Eura 1996. Hned následující evropský šampionát ale vypadal úplně jinak: 2,78 gólu na zápas naopak znamenalo nejgólovější EURO všech dob.
Zpět k postupujícím ze třetích míst a k cenným remízám. Portugalsko v roce 2016 získalo titul mistrů Evropy právě poté, co ve skupině nahrálo jen tři remízy a do osmifinále šlo ze třetího místa. Kdyby se mu to stalo o čtyři roky dřív, ze třetího místa by vypadlo. V novém systému ale proměnilo remízy ve skupině s Islandem, Rakouskem a Maďarskem v poklad.
Příklad Portugalska mimochodem dobře ilustruje, jak moc je soutěž turnajového typu jako EURO odlišná od dlouhodobých ligových soutěží. V nich vyhraje prostě ten, kdo zapíše nejvíc bodů, nejvíc výher. EURO ale Portugalsko vyhrálo jen s jednou výhrou v základní hrací době ze sedmi zápasů, do kterých nastoupilo. Ke třem remízám ve skupině totiž přidalo ještě dvě výhry v prodloužení a jednu na penalty. A za dva poločasy porazilo jen Wales (2:0) v semifinále.
Co se bodového zisku ve skupině týče, je Portugalsko nejhorším týmem, který kdy mistrovství Evropy vyhrál. Od roku 1980, kdy se první fáze turnaje hraje ve skupinách, měl v osmi z jedenácti případů šampion vždy aspoň dvě výhry ze tří zápasů. Výjimkou jsou vedle Portugalska ještě Řecko z roku 2004 a Dánsko z roku 1992. Oběma na postup ze skupiny stačila bilance jedna výhra, jedna remíza a jedna prohra.
Historie se ale prý na tyhle detaily neptá. A Dánům, Řekům i Portugalcům jsou tyhle naše počty taky úplně ukradené. Jsou mistři.
V roce 1982 fandil celý svět ve finále španělského šampionátu týmu, který hrál ošklivý fotbal. Proč? Protože proti Italům stáli Němci, za které se tehdy styděli i jejich fanoušci.
Jsme sice uprostřed fotbalového léta, okurkové sezony, ve středu ale můžete ladit zásadní bitvy. Na MS klubů si to o finále rozdají PSG s Realem a na ženském Euru hrají obhájkyně z Anglie o život. Kde tyhle zápasy naladíte?
Zelená nemá být jen tráva, ale i fotbal. Jak české kluby řeší ekologii? Proč není na místě strašení? Kde se ve světě inspirovat? A jaké mýty jsou v téhle oblasti nejčastější? CSR manažerka Sparty a předsedkyně komise LFA Irena Smetanová a ředitelka Nadace Tipsport a garantka projektu Sport bez odpadu Lucia Štefánková.
