Finále Ligy mistrů mezi Realem Madrid a Liverpoolským FC je zápas pravděpodobně největšího týmu světa, proti týmu pravděpodobně nejlépe vedenému. Je to střet extrémní hráčské kvality, zkušenosti a přizpůsobivosti, proti koncentrované efektivitě, modernitě a intenzitě.
Jak to bude vypadat na hřišti?
Je takřka jisté, že to bude Real Madrid, kdo bude muset reagovat na herní styl soupeře. To by ale pro Bílý balet neměl být problém, jak už tým ukázal v dosavadním postupu evropskou soutěží. Carlo Ancelotti je nesmírně přizpůsobivý kouč, který je schopný na své klasické 4-3-3 naroubovat prakticky jakoukoliv potřebnou nadstavbu a je naprostým expertem v nacházení dokonalého využití hvězdných hráčů.
Don Carlo, jak ho nyní oslavně nazývají fanoušci Realu, je typickým představitelem manažerského archetypu balancera, který se nejvíce hodí pro ty největší kluby. Zaměřuje se na hledání rovnováhy, dovede pracovat i s těmi největšími hvězdami a zvládne úspěšně převzít klub velmi rychle.
Přesně tento archetyp klub jako Real ve svém čele potřebuje. Madridská přestupová politika je do velké míry postavena na vábení těch největších hvězd. Pod prezidentem Florentinem Perézem nejde o vybudování dokonalého týmu, ale spíše naplnění vize Galácticos projektů. Tým je ke svým hvězdám většinou velmi ohleduplný, dává jim dostatek času na rozehrání a zpravidla se u velkých nákupů neukvapuje.
Jürgen Klopp reprezentuje odlišný svět. Jedná se o doposud nejúspěšnějšího představitele moderní německé trenérské školy, která je primárně postavena na nadstandardní fyzické kondici hráčů a náročném intenzivním presinku. Hráči Liverpoolu připomínají vysoce efektivní nadupané stroje, schopné neustále opakovat naučené vzorce a nemilosrdně dominovat v každém možném souboji.
Liverpool pak tyto jednotlivce pečlivě skautuje, pomocí dat a přesně stanovených požadavků vyhodnocuje jejich potenciál a snaží se vždy nalézt ten nejlepší možný prvek pro svůj tým tak, aby minimalizoval jakákoliv rizika. U každého hráče je naprosto přesně určeno, čím je týmu prospěšný a Klopp si zpravidla dává na čas s jejich začleněním do týmu.
Ať už to byl Kaká v AC Milán, Cristiano Ronaldo v jeho minulém angažmá v Realu, nebo dvojice Richarlison a Dominic Calvert-Lewin v Evertonu, Ancelotti byl vždy expertem na vytěžení maxima z útočných es. Jeho nejnovějším projektem je přitom už Zinédinem Zidanem rozpracované útočné duo Karim Benzema a Vinícius Junior.
Dvaašedesátiletý kouč ušil celý herní systém královského klubu na míru této dvojici. Real se pod ním nebojí občas zalézt níže, protože tím nabízí obrovský prostor pro svého brazilského křídelníka. Hlavní zbraní týmu na půli soupeře jsou dlouhodobě centry a obecně pak rychlé protiútoky, ve kterých se zase daří adaptabilnímu Benzemovi.
Ancelotti svůj tým naučil i presovat, přičemž tuto akci Real provádí nejčastěji v rozestavení 4-5-1, kde křídla začínají svůj pohyb o něco níže a následně vystupují a snaží se zavřít soupeřův tým na jedné straně hřiště a odebrat mu míč na jeho kraji. Přibližně tento tvar pak tým drží prakticky i v případě, že je jeho presink překonán a zasune se níž. Jakmile by se Real zatáhl úplně, nejspíš dojde k úplnému stažení pravého křídla do obrané linie, což vytvoří variabilní formaci 5-3-2.
Vinícius v této fázi zpravidla zůstává číhat velmi vysoko a je připravený hrozit svou extrémní rychlostí z brejku. Právě tento prvek by pravděpodobně mohl fungovat i proti Liverpoolu, který velké části svých zápasů tráví na půli soupeře a využívá extrémně vysoko stojící obrannou linii. Real už takto koneckonců Liverpool před rokem dostal, když v zatím posledním setkání obou gigantů obraně anglického týmu Vinícius dvakrát unikl a královský klub Reds ve čtvrtfinále Ligy mistrů vyřadil.
Nejtypičtější na hře Realu je ale schopnost využít individuality. Tým těží z geniální zálohy, ve které působí nestárnoucí všeuměl Luka Modrič, vrchní dirigent tempa Toni Kroos a pozičně perfektní Casemiro. K dispozici jsou i energický Federico Valverde a supertalent Eduardo Camavinga.
Ohromná kvalita v záloze umožnuje Bílému baletu přizpůsobit se a využít maximum z každého míče, který mu soupeř půjčí. Modrič míč neztratí, Kroos zřídkakdy nahraje nepřesně a útočná dvojice týmu zahodí jen naprosté minimum šancí.
Klopp je naopak zcela systematický kouč, který má jasnou představu o tom, co má jeho tým hrát.
Liverpool presuje extrémně vysoko a ve svém úzkém rozestavení 4-3-3 dokonce napadá soupeřovi beky vlastními krajními obránci. Jak Andrew Robertson, tak Trent Alexandre-Arnold často svým pohybem dopředu doplňují řady Reds takřka na úrovni vlastních křídel, což vytváří obrovský tlak na soupeře. Ten je nucen svou rozehrávku neustále smršťovat, než ho Liverpool kompletně udusí a odebere mu míč.
Vysoký presink souvisí také s hlavní snahou Kloppova týmu, kterou je soupeře zkrátka přetlakovat. Liverpool se kolem soupeře uzavře jako papiňák, ucpe jakékoliv cesty ven a točí míč ze strany na stranu. Naprosto devastující pak je, že se tým díky velice agresivnímu kontrapresinku (okamžitý presink po ztrátě míče) nemusí bát podnikat i riskantnější akce.
Liverpool tak na rozdíl třeba od Guardiolova Manchesteru City
velmi často centruje a jeho hráči se zcela běžně pokoušejí o střelbu i mimo vápno. Spousta gólů padá po různých odrazech, nedorazech, nebo chybách unavených obránců, kteří často zkrátka už nemají sílu dále čelit všudypřítomným a všetečným útočníkům Reds.
Útočné akce týmu jsou většinou zastřešované klasickým rozestavením 2-3-5, kde v nižších meziprostorech figurují oba krajní záložníci (nejčastěji Jordan Henderson a Thiago Alcântara), beci drží šířku a ve vysokých meziprostorech tvoří obě křídla. Krajní obránci vždy hrají se silnější nohou ven ze hřiště, a naopak křídla dovnitř, aby společně co nejvíce ohrožovali branku.
Důležitou roli spojovatele pak má střední útočník, prostřednictvím kterého Klopp do svého systému přivedl pozici falešné devítky. Tento hráč (Roberto Firmino, Diogo Jota, nebo Sadio Mané) se svým pohybem směrem k vlastní brance pokouší vytvořit chaos v soupeřově linii, nabízí rychlé narážečky svým spoluhráčům a vytahuje stopery protivníka ven z obrany.
Typické jsou potom jednoduché kombinace beků s křídly na krajích hřiště, zakončené centrem do vápna ideálně z meziprostoru (prostor mezi lajnou a středem hřiště), odkud je takový míč nejvíc nebezpečný. Míč se zároveň často při těchto nástřelech vytáčí vzhledem k úhlu kopu ven z branky, a tak se zvyšuje pravděpodobnost, že bude tým moci po jeho eventuálním průletu vápnem znovu zaútočit a nepřijde o něj za brankovou čarou.
Tým k tomu disponuje vždy minimálně dvěma náběhovými hráči, kteří nabízejí vertikální roztažení hřiště a neustálou nabídku při brejcích. Tento prvek zároveň umožňuje často přeskočit střední fázi a útok budovat rovnou přihrávkou za obranu. Hernímu modelu Liverpoolu přitom nevadí ani potenciální ztráta, protože v jejím případě okamžitě aktivuje už zmíněný kontrapresink, který je sám o sobě velmi efektivním tvůrcem šancí.
Základní prvky hry Liverpoolu přehledně, v grafice:
Poslední dvě setkání nedopadla dobře pro Liverpool. Real před čtyřmi lety po hrubkách brankáře Lorise Kariuse vyhrál ve finále Ligy mistrů 3:1. V už zmíněné loňském čtvrtfinále pak došlo k dalšímu zklamání příznivců Reds, když španělský obr nejprve na svém domácím hřišti zvítězil znovu 3:1 po dvou brankách Viníciuse a jedné Marca Asensia. Z Anfieldu si pak odvezl postup po bezbrankové remíze.
Právě první zápas tohoto čtvrtfinále je asi nejzajímavějším zdrojem inspirace pro oba týmy. Hostující Liverpool nebyl v komorní atmosféře tréninkového hřiště Realu absolutně schopen hru kontrolovat. Technická kvalita domácích na míči byla pro něj příliš velké sousto a Bílý balet se navíc brzy dostal do vedení po už probíraném úniku ze svého levého křídla. Madridské hvězdy se strojovému presinku hostů vyhýbaly s lehkostí, která naznačovala, že se jednalo o zcela instinktivní záležitost.
V čem může být letošní bitva odlišná? Roli může hrát třeba vyprodaný pařížský stánek Stade de France. Už to nebude nuda bez lidí jako před rokem. Hra Liverpoolu postavená na jasně stanovených principech a fyzické a mentální odolnosti, může být se řvoucím davem kompatibilnější. Na druhou stranu některé hvězdy Realu se nachází ve fázi kariéry, kdy fotbal hrají prakticky pro radost a hukot desítek tisíc diváků pro ně už nehraje žádnou roli.
Mnohem důležitější bude střet techniky bílých proti intenzitě červených. Při poslední příležitosti si Real s presinkem Liverpoolu poradil, to však neznamená, že se mu to podaří i tentokrát. Osobně si dovedu představit, že si v tomto ohledu Carlo Ancelloti pomůže postavením Camavingy, který má vynikající rotaci těla a zvládne odolávat těžkému tlaku soupeřů čelem k vlastní brance.
Dalším trumfem pro Real může být střídání rychlého Rodryga za Valverdeho na pravém křídle, které velmi dobře zafungovalo v semifinále v Manchesteru. Tato varianta může přinést Madridu další útočnou zbraň. V obou případech se však jedná spíše o změny do průběhu utkání. Ancelotti nejspíš startující jedenáctku oproti utkání se City měnit nebude.
Klopp může vyzkoušet různé alternativy v rozestavení, ale dá se předpokládat, že tak také neudělá a bude se snažit o své klasické 4-3-3. Klíčové pro něj bude udržet tlak, jak nejdéle to půjde. Jakmile totiž fyzický element odpadne, projeví se technická převaha Realu a způsobí anglickému týmu problémy.
Mimochodem příliš opatrné taktické změny, do velké míry zapříčinily už postup Realu přes Manchester City. Pep Guardiola totiž v určitou chvíli po svých svěřencích začal chtít, aby přesunuli svou pozornost do středu hřiště, čímž fakticky oslabil presink a Real mu prostřednictvím čerstvého Camavingy unikl z obležení a vstřelil klíčovou branku. Drobné nedostatky Real trestat umí.
V tomto ohledu mají svěřenci Jürgena Kloppa výhodu – vysoký presink je jejich denní chléb. Liverpool navíc od loňska opět o něco vyspěl. Tým je technicky lépe propojený díky vynikajícímu rozsahu přihrávek, které nabízí už adaptovaný Thiago. Jeho start ale není zcela jistý, pokud by absentoval Liverpool za něj kreativní náhradu do zálohy nemá, což by vedlo k ještě více strojové hře.
Zároveň i do útoku má Klopp více z čeho vybírat. K dispozici je kromě loňské čtveřice Mohamed Salah, Mané, Firmino a Jota ještě nový křídelník Luis Díaz, který tým posílil v zimě. Německý trenér tak prakticky může velkou část útočné trojice vyměnit během zápasu a dodat tak čerstvé běžce a nápady. Naopak Klopp nemůže využít svého fantoma Divocka Origiho, který je zraněný.
Má za sebou úžasnou sezonu, kterou pozlatil. Karim Benzema dotáhnul Real Madrid ke 14. triumfu v Lize mistrů i k vítězství v La Lize. Jako správný lídr, což je nálepka, kterou by mu ještě před pár lety nikdo nedal. Francouz úspěšně potlačuje svou temnou stránku.
Tajnou zbraní Realu by mohl být jeho vlastní presink. Ten není vůbec špatný a třeba v zápase s Chelsea fungoval velmi dobře. Liverpool je navíc zvyklý svou vlastní rozehrávku poněkud přeskakovat. Pokud se Realu podaří dobrou organizací v zadních liniích soupeři zkomplikovat náběhy za obranu a bude konzistentně vyvážet míč z presinku soupeře, mohou být Reds ve výsledku nuceni soustředit se i na rozehrávku.
Pokud je něco jasné, tak je to nutnost obou týmů být naprosto bezmezně efektivní a využít každou možnost na míči pro zisk co největší kontroly nad zápasem. Ze strany Liverpoolu půjde o organizovanou cirkulaci a hledání prostorů v obraně Realu se speciální pozorností na případný brejk soupeře. Real se zase pokusí co nejvíce otáčet hru a využívat tak slabiny v Kloppově systému, které vznikají, pokud se tým v úzkém rozestavení nestíhá včas posouvat ze strany na stranu.
Kromě zisku kontroly pak samozřejmě efektivita platí i před brankami obou týmů. Souboj Salaha s Benzemou se klidně může stát nejdůležitějším prvkem večera, stejně tak jako soupeření gólmanů Thibauta Courtoise a Allisona Beckera.
Finále Ligy mistrů je vždy zážitek. Letos bude okořeněný nejen o souboj týmů z absolutní světové špičky, ale i o unikátní srovnání dvou fotbalových světů s odlišnou filozofií, pojetím hry a skladbou kádru. Stane se králem kontinentu věčný Real Madrid, nebo moderní Liverpool FC?
Angličan chce do Německa. Sol Campbell v rozhovoru s FC o trenérské kariéře.
Tady vládne Šeriff! Ondřej Soukup o podivuhodném klubu v ruském Moldavsku.
La Furia Ceca: italský pohled na Pavla Nedvěda.
Z nacisty hrdinou. Jan Kaliba vypráví příběh bývalého brankáře Manchesteru City.
A další skvělé texty na více jak 160 stranách.
Chorvaté jsou v Kataru v semifinále. Brazilce vyřadili na penalty. Kromě jiného si tak prodloužili čekání na další výhru v play-off v základní hrací době, naposledy se jim to povedlo ve Francii 1998. Brazilcům zase prodloužili čekání na šestý mistrovský titul.
V Kataru zbývá odehrát osm zápasů, kdo třikrát vyhraje, bude 22. mistr světa. Začínáme duely Brazílie – Chorvatsko a Argentina – Nizozemsko. Máme k nim pro vás na jednom místě vše, co potřebujete vědět.
Historicky nejlepší střelec české reprezentace si mistrovství světa v Kataru užívá na televizních obrazovkách. Na titul tipuje Brazílii. V rozhovoru pro Football Club vzpomíná na zásadní i méně známé okamžiky své bohaté kariéry.
