Je s ním fotbal spravedlivější, nebo ho kazí? VAR očima expertů

Systém VAR vznikl z toho důvodu, že zejména televizní diváci viděli díky zvyšujícímu se počtu kamer na stadionech stále častěji, že hlavnímu rozhodčímu uniká nějaké zásadní pochybení hráčů, že neuznává zcela regulérní gól, či naopak, že „spolkl“ hráči evidentní simulování, nebo přehlédl jasný zákrok na penaltu. Když to shrnu: oprávněný pocit evidentní nespravedlnosti plynoucí z nedokonalosti výhradně lidského faktoru při rozhodování ve fotbale už byl naprosto neakceptovatelný.

Domnívám se, že ty největší hrůzy, jako góly z třímetrových ofsajdů a další do očí (televizních diváků) bijící zhůvěřilosti už VAR z 98 procent ze špičkového fotbalu odstranil. A ani si to už neuvědomujeme, automaticky zmizely (a objevily by se zase, kdyby zmizel i VAR).

V tomto zásadním ohledu je tedy fotbal s VAR spravedlivější než dřív, tím jsem si jist.

Nová potíž však nastala mimo jiné v tom, že VAR umožňuje vidět najednou i zdánlivé či skutečné titěrnosti, pak se v nich nimrat a vyvozovat z nich i zásadní rozhodnutí, jako je například nařízení pokutového kopu. Problém je v tom, že nelze nadefinovat, co je či není titěrnost, co má svou váhu a co by ji mít nemělo. A aby se v tom ohledu alespoň přiblížil, když ne srovnal, metr rozhodčích na celém světě, to chce logicky čas a dostatek příkladů, ze kterých se sudí mohou s komentářem FIFA učit, co ještě ano, a co už ne. Dokonale sjednocené to nebude nikdy, ale mělo by být přinejmenším v rámci jednoho zápasu. Vnímám v tom směru pozitivní tendence.

Řada fanoušků je zděšena z toho, jak jsou pravidla nesrozumitelná a nejednoznačná v otázce nařizování penalt za hraní rukou, vadí jim, že vše závisí v zásadě na libovůli rozhodčího. A to je špatně. Na druhou stranu bývají titíž fanoušci zděšeni, že technika dokáže ofsajd určovat zcela přesně, na milimetr. A tady by zase byli pro změnu rádi, aby se to znovu posuzovalo tak nějak „po lidsku“. Lépe než to by po mém soudu posloužila nová definice pravidla o ofsajdu, v zákulisí už se o různých variantách spekulovalo.

Největším neštěstím spojeným s VAR je minimální informovanost zejména diváků na stadionu o tom, co VAR zrovna zkoumá a proč se například ruší gól. Přinejmenším model uplatňovaný na MS žen, kdy sudí sdělí do mikrofonu bezprostředně po rozhodnutí, proč bylo takové, a ne makové, je naprostou nezbytností. A chci věřit tomu, že jednou dospěje fotbal i k takové transparentnosti a technické dokonalosti, že zkoumanou situaci i s komentáři rozhodčích uvidí a uslyší diváci v televizi a nějakým způsobem i přímo na stadionu.

Každopádně platí, že dokud nikdo neví, co a proč se děje, těžko tomu může důvěřovat. Cesta tímto směrem je nezbytná. A jinou cestou už se fotbal vydat nemůže. Zrušení VAR by nás poslalo zpátky do pravěku a nejzděšenější z následků tohoto rozhodnutí by byli přesně ti, kteří po něm dnes volají. Po jednom jediném víkendu by VAR chtěli okamžitě zpátky.

S uvedením VAR do fotbalu se pojila naděje na spravedlivější rozhodování a omezení chyb na hřišti. Tato technologie se stala zásadním krokem k zajištění větší objektivity, a přestože se objem rozhodcovských omylů snížil, stále existuje prostor pro zlepšení.

Za prvé, zřetelné oddělení rozhodčích na hřišti a VAR je klíčové pro eliminaci jakéhokoli biasu. V Premier League bylo občas pozorováno, že VAR ochraňuje „kamarády“ mezi rozhodčími, což podkopává důvěru v nestrannost systému. Ideální by bylo, kdyby rozhodčí ve VAR místnosti byli zcela nezávislí na těch na hřišti.

Dále byl pomohlo zvýšit transparentnost a posílit důvěru veřejnosti v systém pravidelné zveřejňování kontroverzních rozhodnutí a procesu rozhodování. Když vidíme, co se děje „za oponou“, lépe chápeme, proč byla určitá rozhodnutí učiněna.

Třetím bodem je možnost, aby VAR zasahoval i při druhých žlutých kartách. Někdy může druhá žlutá karta znamenat vyloučení hráče a může mít obrovský vliv na výsledek zápasu. Zpřístupnění VAR pro tyto situace by mohlo předejít nespravedlivým vyloučením.

Technologické inovace, jako jsou poloautomatické ofsajdové systémy nebo kalibrované čáry, by mohly dále zvýšit přesnost rozhodování, i když je jasné, že tyto vylepšení závisí na finančních možnostech jednotlivých lig.

A konečně je třeba zdůraznit, že fotbal je dnes díky VAR spravedlivější než kdy předtím. Chyby v objektivních rozhodnutích jsou mnohem méně časté, ale jako každý systém založený na lidském úsudku, může být i VAR ještě lepší. To dokázala mistrovství světa v Rusku a v Kataru, kde VAR fungoval na vysoké úrovni.

Jsem zásadně pro pokračování používání VAR ve fotbale. Nedostatky, které v systému stále vidíme, nejsou způsobeny technologií samotnou, ale způsobem, jakým je používána. Právě v lidech a procesech kolem VAR leží klíč k dalšímu zlepšení.

VAR z mého pohledu očekávání nesplnil. Z velké části neslouží k opravě zásadních pochybení, dává velké až nebezpečné možnosti obsluze si „vybírat“. Za skandální považuju i po šesti letech od fungování VAR neexistenci ofsajdové čáry v české lize.

Fotbal spravedlivější není. Když spočítám, kolik opravdu zásadních omylů bylo napraveno, tak se to ani nevyplatí. Mnohem víc kontroverzních situací lidé u VAR „vytrvořili“, kdyby to neudělali, vůbec se o těch věcech nemluvilo, byly nepostřehnutelné.

Okamžitě bych chtěl od fotbalu (světového) možnost zveřejnění komunikace rozhodčích. Pak by veřejnost leccos odpustila a tolerovala. A nespekulovala.

Za podoby, jako je teď, bych byl pro zrušení.