Před rokem Barcelonu v slzách opouštěl Lionel Messi, protože na něj klub neměl peníze. Ze stejných důvodů musel odejít třeba i Antoine Griezmann.
O rok později má za sebou Barcelona rozhazovačné léto, kdy za dohromady více jak 150 milionů eur pořídila Roberta Lewandowskeho, Raphinhu a Julese Koundého. K tomu přišli Andreas Christensen, Franck Kessie nebo Marcos Alonso „jen“ za podpisové bonusy.
„Barcelona je jediný velkoklub, který nemá peníze, ale pak si koupí všechny hráče, které chce. Nevím, jak to dělá. Je to poněkud šílené,“ shrnul to trefně Julian Nagelsmann, trenér Bayernu Mnichov. Jak k tak rychlé otočce došlo?
Barcelona má obrovské dluhy, ale stále je to jedna z nejblyštivějších fotbalových značek, která si dokázala vyjednat lepší podmínky pro splácení svých závazků i zajistit nové obří příjmy. Kritici tvrdí, že si projídá budoucnost, barcelonský šéf Joan Laporta věří, že lepší než šetřit a spadnout do průměru, je riskovat a zůstat mezi obry.
Vlastně jde o podobnou sázku, jakou úspěšně vyhrál plzeňský majitel Adolf Šádek. Laporta by si tak k němu v dnešním zápase mohl dojít pro povzbuzení. Oba koneckonců nedávno mluvili o tom, že jejich kluby už byly téměř mrtvé. Oba se tím ale nenechali zastrašit a vsadili na okamžitý úspěch. Jen se o vesmírné roky liší podmínky, v jakých pracují. V Česku šlo o dluhy v řádech maximálně stovek milionů korun, v Barceloně je ve hře přes miliarda eur.
Vraťme se v barcelonském příběhu o rok zpět. Lionel Messi se stal hlavní obětí finančních potíží, které Barcelonu zachvátily. Na druhou stranu byl jednou z jejich nejvýraznějších příčin. Mezi lety 2017 a 2021 mu Barcelona na mzdách a bonusech vyplatila více než 555 milionů eur. Jeho pět ročních platů tak dělalo téměř tolik, jako celé mzdové náklady Barcelony například v roce 2019.
Za stejnou dobu Katalánci také utratili zhruba jednu miliardu eur za přestupy. Například Paris Saint-Germain za stejné období vydalo „jen“ zhruba 650 milionů eur. Bývalý prezident, rozhazovačný Josep Maria Bartomeu, měl rovněž kádr s nejvyššími ročními mzdovými náklady ze všech klubů na světě. V roce 2019 to byl vrchol s 575 miliony eur, což bylo o víc než 180 milionů oproti Realu Madrid.
Vše navíc podtrhovaly sportovní neúspěchy. Barcelona získala tituly dvakrát po sobě za sezony 2017/18 a 2018/19. Od té doby předala žezlo madridským celkům. A v Lize mistrů to bylo čím dál horší. V sezoně 2018/2019 přišel semifinálový výbuch s Liverpoolem (3:0 a 0:4). Následoval konec ve čtvrtfinále s Bayernem Mnichov a o rok později selhání s PSG už v osmifinále. Tragické období korunovalo loňské třetí místo ve skupině a přechod do vyřazovací fáze Evropské ligy, kde Barcelonu ve čtvrtfinále poslal domů Eintracht Frankfurt.
Finanční fair play skončila. Za zhruba deset let se sice podařilo evropský fotbal zkultivovat, řada bohatých klubů se ale pravidla naučila obcházet. Poslední ránu starým pořádkům zasadila pandemie, se kterou vypadly příjmy ze vstupného. Teď UEFA přichází s reformou finančních pravidel, jež nemá svým rozsahem obdoby.
Vše umocnila covidová pandemie, když máte stadion pro téměř sto tisíc lidí a někdo vám ho zavře, je to problém. V sezoně 2019/2020 skončila Barcelona ve ztrátě 97 milionů eur. Naplno se snížené příjmy a vysoké platy projevily v následující sezoně, kdy ztráta vzrostla na rekordních 481 milionů eur. Celkový dluh se vyšplhal na obřích 1,35 miliardy eur, a to při ročním klubovém rozpočtu kolem jedné miliardy eur.
Na začátku roku 2021 byly prezidentské volby a do čela klubu se po více jak deseti letech vrátil právník Joan Laporta. Uprostřed sezony nemohl hned přejít k rázným opatřením. Naopak jeho první kroky vedly k získání půjčky ve výši 80 milionů eur, aby mohl i nadále vyplácet hráčům mzdy. V létě se pak záchranářské práce rozjely naplno. Pokud by Barcelona odehrála sezonu 2021/22 se stejným kádrem jako předcházející ročník, celkové výdaje na hráče by činily přes 100 % plánovaných příjmů pro tento ročník. Barcelona navíc byla vysoko nad opět sníženým platovým limitem, který ji stanovila pravidla La Ligy. Španělská liga narozdíl třeba od UEFA v covidové době pravidla finančního fair play pro španělské kluby „nevypnula“.
Messi tak musel jít, i když byl ochotný jednat o výrazném snížení výplaty. Španělské zákony ale umožňují jednorázové snížení mzdy maximálně o 50 %, což by Barceloně stejně nepomohlo. Odcházeli i další drazí hráči jako Antoine Griezmann nebo Phlilippe Coutinho. Naposledy teď klub prodal Pierra-Emericka Aubameyanga do Chelsea a za poslední dvě sezony si tak přišel na prodejích hráčů zhruba na 110 milionů eur.
S dalšími hráči se klub dohodl na snížení mezd či jejich rozložení do dalších sezon. Celkově tak výrazně ulehčil napjatému rozpočtu, aby se vešel do pravidlových rámců.
Kromě toho se Laportovi podařilo dluh částečně restrukturalizovat, tedy získat více času na jeho splácení. Oddálil si zhruba půl miliardu splátek z nejbližšího období na delší čas. Přesné podmínky nejsou známy, spekuluje se ale, že roční splatnost natáhl na pět let.
A vedení Barcelony je úspěšné také v získávání nových příjmů. Hlavním reklamním partnerem je od března Spotify, jak jste si už jistě všimli na dresech klubu. Kromě jiného se podle švédského streamovacího gigantu od nové sezony jmenuje stadion – chodí se tedy na Spotify Camp Nou. Během tří sezon Spotify Barceloně za reklamu zaplatí 280 milionů eur.
Další stovky milionů eur klub získal částečným prodejem práv na merchandising, vysílací práva nebo prodejem podílu v produkční společnosti Barca Studios. Například téměř polovinu budoucích příjmů z merchandisingu Barcelona prodala za 300 milionů eur a dohodla si zároveň možnost v následujících letech prodaná práva zpětně odkoupit. Z prodeje dresů a dalších suvenýrů měla doteď Barcelona zhruba 60 až 65 milionů eur ročně, nový partner ji má dostat na další trhy a zvýšit příjmy na 90 milionů eur, ze kterých Barca bude brát polovinu.
Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.
Nejlukrativnější a nejpropíranější je prodej čtvrtiny budoucích příjmů z televizních práv na zápasy Barcelony v La Lize. Americká investiční firma Sixth Street je odkoupila za částku pohybující se někde v rozmezí 500 až 680 milionů euro. Barcelona doteď dostávala ročně za televizní práva zhruba 165 milionů eur, čtvrtina z této částky je 41 milionů eur. Například za 20 let tak Barcelona za výše zmíněnou částku přijde o příjmy ve výši 820 milionů eur v současných cenách.
Každopádně teď si připisuje jednorázové vysoké zisky, které ji umožnily aktuální bilanci překlopit z hrozivé ztráty do lehkého plusu v řádech jednotek milionů eur za poslední sezonu. To v kombinaci se stamilionovými příjmy a vysokými předešlými úsporami na hráčských platech Barceloně dalo prostor na útraty za Roberta Lewandowskeho a spol.
„Nemohli jsme vyplácet mzdy, byli jsme klinicky mrtví. Restrukturalizovali jsme náš dluh, výrazně snížili výdaje a platy hráčů. Našli jsme nové zdroje příjmů a sponzory. Díky tomu jsme vstali z mrtvých,“ konstatoval letos v červnu Laporta.
Nové příjmy Barcelona neutrácí jen za nové hráče, ale splácí z nich i v minulosti nasekané dluhy. Zkrátka pyká za špatnou finanční strategii z období 2017 až 2020 a ještě po následující roky pykat bude. S obřím dluhem na krku chce zvládnout třeba i přestavbu Camp Nou, která má vyjít v příštích letech až na 1,5 miliardy eur. Laporta tvrdí, že příchozí hráči jsou předpokladem lepších výsledků a návratu mezi evropskou špičku, který pomůže generovat vyšší příjmy.
Samozřejmě neexistuje žádná záruka, že to bude fungovat. Laporta hraje all in, neúspěch by měl zdrcující dopad.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Největší skandál v historii světových šampionátů. Velmi přátelský zápas západního Německa s Rakouskem sebral v roce 1982 Alžírsku šanci na historický úspěch. Ale aspoň vedl ke změně pravidel, a tak se teď díky němu základní skupiny hrají férovějším způsobem – poslední zápasy mají výkop ve stejný čas.
Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík láká Pavla Nedvěda po konci v Juventusu do Slavie. Oba se znají například z cesty s Milošem Zemanem do Číny.
Akcie Juventusu v reakci na náhlý konec vedení klubu prudce padaly. Pro klub jde o další špatnou zprávu po pandemii a krachu projektu Superligy.
