Před rokem Barcelonu v slzách opouštěl Lionel Messi, protože na něj klub neměl peníze. Ze stejných důvodů musel odejít třeba i Antoine Griezmann.
O rok později má za sebou Barcelona rozhazovačné léto, kdy za dohromady více jak 150 milionů eur pořídila Roberta Lewandowskeho, Raphinhu a Julese Koundého. K tomu přišli Andreas Christensen, Franck Kessie nebo Marcos Alonso „jen“ za podpisové bonusy.
„Barcelona je jediný velkoklub, který nemá peníze, ale pak si koupí všechny hráče, které chce. Nevím, jak to dělá. Je to poněkud šílené,“ shrnul to trefně Julian Nagelsmann, trenér Bayernu Mnichov. Jak k tak rychlé otočce došlo?
Barcelona má obrovské dluhy, ale stále je to jedna z nejblyštivějších fotbalových značek, která si dokázala vyjednat lepší podmínky pro splácení svých závazků i zajistit nové obří příjmy. Kritici tvrdí, že si projídá budoucnost, barcelonský šéf Joan Laporta věří, že lepší než šetřit a spadnout do průměru, je riskovat a zůstat mezi obry.
Pro mnoho Nizozemců skončila druhá světová válka až 21. června 1988. V Hamburku, po semifinálové výhře 2:1 nad Západním Německem.
Pětibodový náskok, čtyři kola do konce, Sparta na Slovácku a jedno derby na Slavii. Skončí tohle všechno prvním sparťanským titulem po čtyřletém kralování sešívaných? Odpovědi v novém FC podcastu hledáme s Kristinou Němcovou.
Program Baníku nám dal jedinečnou příležitost srovnat, jaký je rozdíl v diváckém zájmu o stejný tým v momentě, kdy se mu daří a kdy naopak padá ke dnu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
