Před rokem Barcelonu v slzách opouštěl Lionel Messi, protože na něj klub neměl peníze. Ze stejných důvodů musel odejít třeba i Antoine Griezmann.
O rok později má za sebou Barcelona rozhazovačné léto, kdy za dohromady více jak 150 milionů eur pořídila Roberta Lewandowskeho, Raphinhu a Julese Koundého. K tomu přišli Andreas Christensen, Franck Kessie nebo Marcos Alonso „jen“ za podpisové bonusy.
„Barcelona je jediný velkoklub, který nemá peníze, ale pak si koupí všechny hráče, které chce. Nevím, jak to dělá. Je to poněkud šílené,“ shrnul to trefně Julian Nagelsmann, trenér Bayernu Mnichov. Jak k tak rychlé otočce došlo?
Barcelona má obrovské dluhy, ale stále je to jedna z nejblyštivějších fotbalových značek, která si dokázala vyjednat lepší podmínky pro splácení svých závazků i zajistit nové obří příjmy. Kritici tvrdí, že si projídá budoucnost, barcelonský šéf Joan Laporta věří, že lepší než šetřit a spadnout do průměru, je riskovat a zůstat mezi obry.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
