Je to více než zvláštní. Z hlavy vás napadne jen málo úspěšnějších spojení hráče a klubu, než pouto polského ostrostřelce s německým gigantem. V Bundeslize nic než titul, vysněný pohár pro vítěze Ligy mistrů a hromada, hromada gólů. Robert Lewandowski je nejlepším světovým útočníkem poslední dekády a v Bayernu odvedl spoustu výborné práce.
Přesto Allianz Arenu opouští za podivných okolností. Po přestupu, který si vynutil, po zvláštních mediálních vyjádřeních, kde se nebál použít silná slova o tom, že uvnitř něj něco zemřelo a nedovede si představit v Bayernu pokračovat. Loučí se bez ovací, až nedůstojně s ohledem na fantastická léta, která společně s bavorským klubem prožili. Přes vitrínu plnou trofejí a ranec nastřílených branek se totiž miláčkem místních fanoušků nikdy nestal.
Jeho rozloučení s klubem se ani zdaleka neblíží tomu, jaké zažili Frank Ribery či Arjen Robben, kterým tleskal zaplněný stadion. To samé pravděpodobně brzy zažijí Manuel Neuer s Thomasem Müllerem. Tady je to jiné. Lewandowského Mnichovští respektovali, ale nemilovali. Jak píše ve svém článku pro The Athletic novinář Raphael Honigstein, polský kanonýr byl jako bezchybně fungující počítač. Stroj na góly a trofeje, který se ale do duší bavorských příznivců nikdy neprokousal.
„Na budování bližšího vztahu s fanoušky nikdy nebyl. Vždy se jako perfektní profík soustředil na své výkony a střílení gólů, na nějaké bratříčkování a budování vztahu s komunitou zkrátka neměl čas,“ vysvětluje německý publicista.
Méně přístupná povaha, jiná než německá národnost, chladný přístup špičkového profesionála nebo příchod od největších konkurentů z Dortmundu. To jsou aspekty, kvůli kterým se Lewandowski do srdcí diváků na tribunách nikdy pořádně nezahryzl.
„Ať by gólů nastřílel sebevíc, nikdy nebude mít takovou auru jako třeba Thomas Müller, nikdy nebude tak oblíbený. Není tak otevřený, zábavný, není odchovanec. I když podával grandiózní výkony, nikdy jste u Lewandowského neměli pocit, že by vykrvácel pro klubové barvy,“ vysvětluje pro Football Club analytik Ábel Meszáros, který pracuje jako bundesligový expert pro maďarskou televizní stanici Sport 1.
Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.
Reputaci si ikona polského fotbalu častokrát pošramotila i některými nešťastnými výroky a rozhodnutími. Nikdy se netajil tím, že ho láká hrát ve španělské La Lize, i proto si v roce 2018 najal renomovaného agenta Piniho Zahaviho. Před pár lety veřejně kritizoval své spoluhráče za to, že ho nechali na holičkách v bitvě o Zlatou kopačku. Prý mu na hřišti málo pomáhali, kvůli čemuž ho v souboji o nejlepšího střelce o jediný gól předstihl Pierre-Emerick Aubameyang.
Animozita však postupně rostla na obou stranách. Střelce s devítkou na dresu prý pekelně vytočilo, když Bayern vážně uvažoval o podepsání Erlinga Haalanda. Než aby ve vedení řešili novou dlouhodobou smlouvu pro svou hvězdu, vymýšleli funkcionáři v Bavorsku plán, jak získat jeho mladší alternativu.
Když se k tomu navíc připočte odlišný pohled Lewandowského a trenéra Juliana Nagelsmanna na systém a styl, jakým Bayern hrál, nelze se rozchodu vlastně moc divit. „Pro něj bylo ideální, když byl trenérem Hansi Flick. Byl to fotbal dynamický, neustále naháněli míč, s trochou rizika. Občas inkasovali, ale o to více gólů dali a Lewandowski z toho těžil,“ vysvětluje Meszáros. „Nagelsmann se více soustředí na výstavbu hry a držení míče, takže z toho útočník tolik neprofituje,“ dodává.
Honigstein navíc správně poznamenává, že jen málokde v Evropě platí okřídlené „Nikdo není víc než klub“ rezolutněji než v Mnichově. Fanoušci i kluboví ředitelé dobře ví, že Bayern tady byl před Lewandowským a bude i po něm. „Série deseti titulů v řadě je úžasná, ale u těch prvních byl na hrotu Mario Mandžukič,“ připomíná německý novinář.
Jinými slovy: vyhrávali jsme před tebou, budeme i po tobě. Klub s rudými dresy se bez svého snajpra obejde. A co Lewandowski bez Bayernu? Pravděpodobně také. I v pokročilém fotbalovém věku patří mezi absolutní světovou špičku, díky skvělé péči o vlastní tělo navíc může na nejvyšší úrovni hrát klidně pět let.
Finanční fair play skončila. Za zhruba deset let se sice podařilo evropský fotbal zkultivovat, řada bohatých klubů se ale pravidla naučila obcházet. Poslední ránu starým pořádkům zasadila pandemie, se kterou vypadly příjmy ze vstupného. Teď UEFA přichází s reformou finančních pravidel, jež nemá svým rozsahem obdoby.
Stefana Buczka, novináře, který Poláka detailně sledoval už během působení v Dortmundu, svou touhou odejít navíc nijak nepřekvapil. „Lewandowski si chce budovat svou osobní značku, nikterak se například netají tím, že chce jednou odejít do americké MLS, aby svou fotbalovou značku rozšířil po celém světě. Barcelona je i přes současnou situaci věhlasná adresa a Německo už mu víc nabídnout nemůže. O co by se tady snažil? Bundesligový titul už fanoušci berou jako samozřejmost,“ říká pro Football Club Buczko.
S možným nedostatkem motivace souhlasí i Meszáros. „V Bayernu už to nemusela být taková výzva. Naopak v La Lize může soupeřit s Karimem Benzemou, dalším skvělým útočníkem ve vyšším fotbalovém věku. To mu může přinést nový drajv,“ napadá analytika.
Z celé kauzy si tak lze odnést dvě základní poučky. Za prvé, španělská liga bude stát za sledování, protože Lewandowski stále patří mezi nejlepší ofenzivní fotbalisty světa a pozvolna se nadechující Barcelona v něm získává absolutně snovou posilu.
A za druhé, znovu se ukázalo, že fotbal je mnohem víc než jen góly a trofeje. Jinak by se totiž nemohlo stát, že nejlepší útočník poslední dekády bude klub, se kterým vyhrál úplně všechno, opouštět sice respektován, ale nemilován.
Rodák z Varšavy začal v Německu řádit v roce 2010, kdy přestoupil z Poznaně do Borussie Dortmund. S vestfálským klubem získal dva tituly a došel do finále Ligy mistrů. V listopadu 2013, během posledního roku smlouvy s BVB, veřejně oznámil, že nový kontrakt nepodepíše a coby volný hráč přestoupí do Bayernu Mnichov. I nadále ale nastupoval za žlutočerné, kde mu v poslední sezoně dokonce zvýšili plat.
Od léta 2014 hrál Robert Lewandowski za mnichovský celek, za který v 375 soutěžních zápasech nastřílel 344 branek. V osmi sezonách vyhrál osm bundesligových titulů, tři národní poháry a jednou Ligu mistrů (v roce 2020). Sedmkrát vyhrál i korunu pro krále střelců. Loni překonal 43 trefami rekord Gerda Mullera v počtu nastřílených branek v kalendářním roce.
V červenci 2022 přestoupil do Barcelony za 45 milionů euro.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Byl to moment, po kterém Ghana a možná i celá Afrika padla na kolena. V roce 2010 stačilo proměnit penaltu a Afrika by měla své první semifinále na MS. Za hrdinu byl ale nakonec Luis Suárez. Spočítají mu to dnes Ghaňané?
V Kataru nás čekají poslední zápasy ve skupinách. Šest týmů se v nich popere o dvě postupová místa. Ukážeme vám, co k postupu potřebuje každý z nich.
Vladimír Coufal prožívá po dvou a půl letech ve West Hamu nejhorší období v Anglii. K tomu teď sleduje mistrovství světa a mrzí ho, že tam s Českem není. Náladu mu spravují aspoň jeho oblíbení Brazilci. Vadí mu MS v Kataru? A předtím v Rusku? Měli by se hráči vyjadřovat k politice? A jak řeší, že vypadl z ligové sestavy? Odejde? Ptáme se v rozhovoru.
