Je to více než zvláštní. Z hlavy vás napadne jen málo úspěšnějších spojení hráče a klubu, než pouto polského ostrostřelce s německým gigantem. V Bundeslize nic než titul, vysněný pohár pro vítěze Ligy mistrů a hromada, hromada gólů. Robert Lewandowski je nejlepším světovým útočníkem poslední dekády a v Bayernu odvedl spoustu výborné práce.
Přesto Allianz Arenu opouští za podivných okolností. Po přestupu, který si vynutil, po zvláštních mediálních vyjádřeních, kde se nebál použít silná slova o tom, že uvnitř něj něco zemřelo a nedovede si představit v Bayernu pokračovat. Loučí se bez ovací, až nedůstojně s ohledem na fantastická léta, která společně s bavorským klubem prožili. Přes vitrínu plnou trofejí a ranec nastřílených branek se totiž miláčkem místních fanoušků nikdy nestal.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
