Zdravý, rozehraný, sebevědomější. Vitík před baráží načasoval formu skvěle

Když Martin Vitík loni v létě odcházel ze Sparty do Boloni, vypadal ten přestup jako další logický krok v kariéře jednoho z nejnadějnějších českých obránců. Italský klub ho 6. července oficiálně představil jako posilu z Letné a mluvil o něm jako o pravonohém stoperovi silném v osobních soubojích i ve vzduchu. Na papíře to byla velká šance.

Už krátce po letním příchodu bylo z Boloni slyšet, že v něm trenér Vincenzo Italiano vidí velký potenciál. Po jednom z prvních přípravných zápasů o Vitíkovi prohlásil, že je to „ryzí obránce, pozorný, soustředěný a fyzicky silný“, a dodal, že pro něj jde o „velkou posilu“.

Zároveň bylo jasné, že před sebou Vitík má hodně práce, aby nezůstalo jen u slov. A začátek opravdu nebyl jednoduchý. Nové prostředí, nové nároky, jiný rytmus, jiný jazyk, vyšší konkurence. Serie A není soutěž, která by mladému stoperovi automaticky uvolnila místo jen proto, že byl roky spojovaný s velkými nadějemi. Vitík si ho musel vybojovat.

O to cennější je, že se mu to na jaře začalo dařit. V posledních týdnech se z hráče, který si zvykal na náročnější prostředí i soutěž, stal hráč, který v Boloni reálně nastupuje a sbírá minuty v lize i v Evropě. Vitík navíc dává najevo, že se v Itálii opravdu zabydluje. V rozhovoru pro Livesport Zprávy řekl, že už si tam zvykl a že díky tomu teď své první zahraniční angažmá už zvládá jednodušeji.

V Serii A byl v základu devětkrát v posledních patnácti zápasech. I když stále čeká na svou první branku v Itálii, lze o něm tak bez nadsázky říci, že se postupně dostal do základní sestavy aktuálně devátého týmu Serie A a čtvrtfinalisty Evropské ligy. A takový hráč vypadá jako opora pro český národní tým.

Právě proto ve čtvrtek působilo nepříjemně, když v odvetě Evropské ligy na hřišti AS Řím střídal po 73 minutách. V Česku se okamžitě rozjela obava, jestli si v nejhorší možnou chvíli nezadělal na problém před baráží o mistrovství světa. Zvlášť u hráče, který už na začátku března schytal v Pise tvrdou ránu do hlavy a tehdy musel ze zápasu dolů, to nebylo nic přehnaného.

Jenže tentokrát se nejčernější scénář nepotvrdil. Bologna už před nedělí Vitíka normálně zařadila do nominace na Lazio a po víkendovém utkání je ještě jasněji.

Nedělní zápas s Laziem je totiž v tomhle směru nejdůležitější odpověď. Vitík nastoupil v základní sestavě a odehrál celé utkání, zatímco spoluhráči kolem něj se střídali. Bologna sice doma prohrála 0:2, ale pro český tým je podstatnější jiná zpráva: obránce, kolem něhož po čtvrtku vznikl otazník, zvládl plnou porci minut.

A klub ho hned poté zařadil mezi reprezentanty odjíždějící na srazy. Z toho se dá dost opatrně, ale zároveň poměrně jistě vyvozovat, že Vitík je teď zdravotně v pořádku a připravený pro Česko.

To samozřejmě ještě automaticky neznamená, že ve čtvrtek 26. března proti Irsku nastoupí od první minuty. V nominaci Miroslava Koubka je mezi obránci vedle Coufala, Holeše, Hranáče, Chaloupka, Juráska, Krejčího a Zeleného, takže konkurence je výrazná.

V tuhle chvíli už ale Vitíkův příběh není o tom, zda vůbec může reprezentaci pomoci. Spíš o tom, jestli si formou z posledních týdnů řekne i o místo v základní sestavě. A to je proti obavám z minulého týdne výrazný posun.

Je na tom vlastně něco symbolického. Z Letné odcházel jako obránce, od kterého se čekalo, že jednou bude reprezentaci nést. Podzim v Itálii ukázal, že cesta nebude hladká. Jaro ale přineslo přesně to, co si hráč v takové situaci přeje nejvíc: minuty, důvěru a pocit, že se v silné soutěži opravdu zabydluje.

A když pak přišlo malé vyděšení před baráží, nedělní devadesátiminutovka ho skoro celé smazala. Místo příběhu o zdravotní hrozbě tak teď vzniká mnohem lepší text. O stoperovi, který se v Serii A rozehrál právě ve chvíli, kdy ho může nejvíc potřebovat i reprezentace.

S analytiky Football Clubu Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem jsme v podcastu do posledního šroubku rozebrali, co teď můžeme čekat od české reprezentace, čím by mohl trenér Koubek překvapit a jak velkou roli sehrají hráči z ligy.