Tajemství dlouhověkosti. Ligová hvězda odkryla jídelníček i lásku k Česku

Je mu 35 let, ale pořád toho zvládne hodně. Hradec svou produktivitou dotáhl do skupiny o titul a můžou myslet dokonce na evropské poháry, s reprezentací se dost pravděpodobně už za pár týdnů vydá do Ameriky na mistrovství světa. Jak to Vladimír Darida dělá, jak drží krok s mladšími?

„V průběhu let jsem si vytvořil určité rituály a své tělo začínám připravovat už tři dny před zápasem. Dělám po tréninku věci navíc, což se směrem k utkání stupňuje, a k tomu se přidává i jídelníček. Po zápase už zase přesně vím, jak s únavou pracovat, abych se jí co nejdřív zbavil a byl schopný se připravit na další utkání. S věkem to všechno přišlo tak nějak přirozeně,“ říká v rozhovoru s FC.

Co si pod tím představit konkrétně třeba u toho jídelníčku? „Celý den před zápasem mám skoro vždycky stejná jídla, stejně tak v den zápasu. I časy jsou hodně podobné. Stal se z toho rituál, díky kterému tělo ví, co bude následovat. Když se na to několik dní připravuji a nastavuji, tělo pozná, že přichází vrchol týdne,“ odpovídá.

Den před zápasem si k večeři dává kuře s rýží. „Nesmí chybět ani červená řepa a Kinder čokoládky. Člověk musí doplnit cukry,“ dodává.

V rozhovoru se s Daridou podíváme i za hranice. Hrál v Německu a Řecku. „Česko a Německo se dají srovnávat, tam zas tak velký kulturní šok nebyl. Velká změna přišla až ve chvíli, kdy jsme šli z Německa do Řecka. V Německu, když se člověk na něčem domluví, tak to platí. V Řecku to funguje trochu jinak. Řekové jsou extrémně milí a přívětiví, ale když mají něco pořádně udělat, začnou se trochu vymlouvat, časy úplně nesedí a nefunguje to tak, jak jsme byli zvyklí z Německa,“ srovnává.

Doma je mu nejlíp. „Čím víc jsem si prošel různá města a země, tím víc mě to utvrzovalo v tom, že se v Česku máme velmi dobře a že jsem tady nejspokojenější. Ani v Berlíně, kde jsem byl sedm a půl roku, jsem nikdy neměl pocit, že je to skutečný domov a že bych tam chtěl zůstat navždycky. V Řecku to sice bylo krásné, taková dlouhá dovolená, ale nedokázal bych si představit, že bych tam žil celý život.“

Vydejte se s ním na cestu z Plzně přes Bundesligu a Soluň až do Hradce Králové. Řeč je také o zvládání tlaku, fotbalové kabině nebo jídelníčku a určitě by vám neměla ujít historka o tom, jak zloději v šatně Arisu brali vše až na klíčky od služební Pandy.

Finiš ligy je tu. Jak si jednotlivé kluby vedly v základní části? V čem jsou lepší, nebo horší než před rokem? S analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem jsme jim v podcastovém maratonu vystavili vysvědčení.