Vstupenka do finále. Podívejte se, jak Saka přiblížil Arsenal k první evropské koruně

Ještě před pár lety by to znělo jako fanouškovská halucinace někde mezi čtvrtým pivem a sestřihem Thierryho Henryho na YouTube. Arsenal v závěru sezony 2025/26 opravdu stojí před možností vyhrát Premier League i Ligu mistrů. Tedy dvě soutěže, které pro jeho moderní identitu znamenají skoro všechno: domácí titul, na který čeká od éry Invincibles z roku 2004, a evropský pohár, který mu v klubové vitríně pořád chybí.

První část velkého snu se posunula blíž už v pondělí. Manchester City jen remizoval na Evertonu 3:3, přestože ještě v nastavení zachraňoval alespoň bod. Arsenal je díky tomu v čele ligy o pět bodů před City, byť tým Pepa Guardioly má zápas k dobru. Podstatnější je ale jiná věc: pokud Arsenal vyhraje zbývající tři ligové zápasy, bude mistrem Anglie poprvé po 22 letech.

A hned o den později přišla druhá rána do dějin. Atlético Madrid přijelo na Emirates po domácí remíze 1:1 a zápas to byl nervózní, těžký, nepříjemný. Rozhodl ho Bukayo Saka, který těsně před pauzou dorazil střelu Leandra Trossarda vyraženou Janem Oblakem. Arsenal vyhrál 1:0 a do finále prošel po celkovém výsledku 2:1.

Nebyla to evropská noc plná ohňostrojů. Spíš noc, ve které Arsenal ukázal, že už umí být i nepříjemně dospělý. Atlético mělo ve druhé půli šanci na srovnání, když se Giuliano Simeone dostal po zaváhání Williama Saliby před Davida Rayu, ale Gabriel situaci zachránil. A právě podobné momenty teď Arsenal definují skoro stejně jako Saka, Ødegaard nebo Rice: pevnost, klid a schopnost přežít, když se fotbal na chvíli změní v tahanici.

Cesta do finále byla přímá. Arsenal ovládl ligovou fázi Ligy mistrů bez jediné ztráty (včetně výhry 3:1 nad Bayernem), v osmi zápasech inkasoval jen čtyřikrát a ve vyřazovacím kole udržel čisté konto v každém ze tří domácích zápasů. V osmifinále vyřadil Bayer Leverkusen v součtu 3:1, ve čtvrtfinále přetlačil Sporting celkově 1:0 a v semifinále zvládl Atlético. Nejsou to nejzvučnější soupeři, ale Arsenal prostě dokázal využít dobrý los.

Finále se hraje v sobotu 30. května v Puskás Aréně v Budapešti. Soupeře Arsenal pozná po dnešní odvetě druhého semifinále mezi Bayernem Mnichov a Paris Saint-Germain. Po prvním zápase vede PSG 5:4.

Pro Arsenal to bude teprve druhé finále Ligy mistrů v historii. To první přišlo v roce 2006, kdy tým Arsèna Wengera v Paříži vedl proti Barceloně, ale po vyloučení Jense Lehmanna nakonec prohrál 1:2. Od té doby se z evropské ambice stal spíš klubový komplex. Arsenal vyhrál anglické poháry, vychoval hvězdy, přežil bolestivý přechod ze starého Highbury na Emirates, ale na největší evropské scéně zůstával bez úspěchu. Většinou z toho bylo jen osmifinále, nejdál došel v roce 2009 do semifinále. Teď má šanci na první trofej z elitního poháru.

A proto je závěr sezony pro Artetův tým tak mimořádný. Arsenal už nebojuje jen o trofeje. Bojuje o přepsání vlastního příběhu. O konec čekání od roku 2004. O první evropskou korunu. O to, aby se tahle generace nebrala jen jako tým, který hrál dobře, ale nakonec mu něco chybělo. Teď už nechybí moc. Tři ligové výhry. Jedno finále v Budapešti. A sezona, která může být pro Arsenal historická, stojí najednou úplně reálně před ním.