Koupit předplatné webu za akční cenu 99 Kč napořád

První český prales. Proč druhá liga nikoho nezajímá?

01. březen 2023
Sdílejte:
V pátek se po zimní pauze znovu rozehraje druhá liga. Je první v hierarchii profesionálních lig – viděno odzdola. Jaký je její současný stav, atraktivita a naplňuje svoji roli v systému českých fotbalových soutěží? A co a jak zlepšit?
Hráči Varnsdorfu se radují z gólu do sítě Líšně.Foto: Ondřej Bičiště / Mafra / Profimedia

Jaký je profesionální fotbal v Česku? A co o něm vypovídá stav druhé ligy, která je jakousi vstupní branou do profesionálních soutěží u nás?

O tom a mnohém dalším jsem si povídal s Janem Podroužkem, vedoucím fotbalové sekce deníku Sport, který se tématu dlouhodobě věnuje. Sešli jsme se nad kávou a bez obalu se pobavili o tom, jak český profesionální fotbal oba vnímáme. Podroužek z pozice experta a já spíše fanouška, který na druhou ligu rád chodí a je přesvědčen, že ta soutěž má co nabídnout.

Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu. Tentokrát o druhé lize a její roli v českém fotbalu.

Myslíte si, že v případě druhé ligy se jedná – lidově řečeno – o první český prales nebo o první plnohodnotnou profesionální ligu v hierarchii českých fotbalových soutěží?

Je to od každého něco. Problém je, že při pohledu na současné účastníky druhé ligy to trochu expresivní označení první český prales na spoustu klubů sedí, protože ne všechny fungují na plně profesionální bázi. Můžeme aplaudovat Líšni za to, jak se ve druhé lize etablovala a dnes patří do její špičky. Na druhou stranu, když se bavíte s majitelem, tak vám nepokrytě přizná, že jeho způsob řekněme fotbalového podnikání, je poloprofesionální. V kádru mají spoustu hráčů, kteří si fotbalem přivydělávají a chodí normálně do práce. Tu představu ryze profesionálního klubu Líšeň tedy nenaplňuje.

Ve druhé lize je také celá řada klubů, které fungují na profesionální bázi, ale takovým dost neutěšeným způsobem. Zázemí klubů je nedostačující, stejně tak ekonomický stav. Nenaplňuje to z mého pohledu zásady soutěžního prostředí, protože kluby z druhé ligy by měly mít ambici tu soutěž opustit a postoupit výš. Kdybych byl já funkcionářem druholigového klubu, tak nebudu chtít v soutěži setrvávat dlouhodobě. Veškeré úsilí zaměřím na to, aby z toho jednou byla první liga.

Proč?

Kluby v druhé lize téměř neparticipují na příjmech z televizních a marketingových práv. V jejich případě se jedná o nicotný roční příjem někde na hranici dvou až čtyř milionů korun a to jsem možná ještě hodně optimistický. Ta soutěž vám z ekonomického hlediska nic nepřináší. Vy musíte fungovat na bázi silné akcionářské skupiny s lidmi, kteří jsou naprosto oddaní ten fotbal na profesionální úrovni v daném městě či regionu provozovat. Bohužel je to mnohdy stále jakýsi kvaziprofesionalismus.

Nejlepší fotbalové příběhy. Pořiďte si naši novou knihu

Obsáhlý rozhovor s trenérem Guusem Hiddinkem, povídku Jana Jiráně, dovyprávěnou zpověď Jindřicha Šídla o jeho slastech a strastech s Arsenalem, historii derby pražských S, bizarní groundhopperské příběhy z Brazílie i Moravy a řadu dalších skvělých textů najdete v nové knize Football Club: Nejlepší fotbalové příběhy.

Přečíst

Měl by to český fotbal řešit?

Druhá liga je naprosto nezastupitelná v našem systému soutěží a musí se bezpodmínečně zkvalitnit, aby z ní žila první liga a aby druhá liga mohla žít z třetí ligy, ta z divizí atd. S tím souvisí také další problém, který já osobně vnímám. Profesionální fotbal pod hlavičkou Ligové fotbalové asociace (LFA) je institucionálně odtržen. Z pohledu člověka, který ve fotbale působil i z pohledu novináře postrádám dlouhodobě větší sepětí mezi profesionálním a amatérským fotbalem, který je v gesci Fotbalové asociace ČR (FAČR). Je naprosto nezbytné, aby tyto dvě instituce začaly úzce spolupracovat. Bez toho se poměry v českém fotbale nenarovnají a nezlepší se ani ekonomická stránka fotbalu.

U spousty týmů ve druhé lize vidím chuť postoupit, ale pak chybí schopnosti to opravdu udělat. Přijde mi, že majitele druholigových klubů lze rozdělit na dvě skupiny. Bývalí prvoligoví vnímají druhou ligu jako jakýsi exil, ze kterého se chtějí rychle vrátit o patro výš. A ti, co druhou ligu hrají už tradičně, jako by se spokojili se současným stavem a rezignovali na možnou změnu. Názorně se to ukázalo u nové povinnosti druholigových klubů disponovat od ročníku 2024/25 umělým osvětlením a vyhřívaným trávníkem, kterou nedávno schválila LFA. Z mého pohledu to je úplně mimo mísu, ale v diskuzi z úst druholigových zástupců LFA vůbec nezaznělo, jak by si tu ligu vlastně představovali a kam by se měla posunout. Přece mají mít zájem na tom, aby se soutěž rozvíjela. Proč do toho nevstupují aktivněji?

Když jsem se zabýval tématem topit, svítit ve druhé lize, telefonoval jsem dlouze se zástupci klubů, pro které by mohl být problém tomuto nařízení dostát. Za všechny budu jmenovat Třinec. Když jsem s jeho zástupci hovořil, tak jejich postoj k druhé lize i k celkovému fungování v profesionálním fotbale byl takový smířlivý. Oni vám řeknou: nám naprosto vyhovuje, že jsme součástí druhé ligy. Konkrétně v Třinci vám řeknou: my tu máme špičkový hokej, který je masivně podporován železárnami i městem. Je to naše výkladní skříň. A pak je tu fotbal jako jakýsi chudý příbuzný, který je s tou situací totálně smířený. Tamní funkcionáři to naprosto respektují, sami hokeji fandí a říkají: my jsme ti chudší a budeme fungovat na stejné bázi dál ve druhé lize a budeme naprosto spokojeni. Jaký to pak má ale smysl? Čeho jsme zde svědky? Nějaké okázalé skromnosti?

Mně to spíše přijde jako alibismus.

Z mého pohledu upevňujeme prostřednictvím klubů, které jakoby nic nechtějí, současný status quo. Proto mě potěšilo, když přišel do vedení Táborska, ke kterému mám blízko, Martin Vozábal s jasným cílem dostavět stadion a postupně přizpůsobit sílu kádru možnému postupu do první ligy. Mělo by se stát pravidlem, že do klubů budou vstupovat lidé s ambicemi. Díky tomu se bude ve druhé lize vytvářet konkurenceschopné a náročné soutěžní prostředí a zároveň se bude zkvalitňovat její role jako podhoubí pro první ligu.

Druhá liga se dlouhodobě potýká s nedostatečnou atraktivitou. Stěží tam najdete pět až šest vlčáků, kteří by nedali těm prvoligovým spát. Baráži by to dodalo úplně jiný náboj a prvoligové kluby by se musely sakra snažit, aby obhájily svoji prvoligovou příslušnost. O něčem svědčí také skutečnost, že místo sestav, adeptů postupu či možných hvězd, se před sezonou jako hlavní tahák druhé ligy řešil návrat Petra Rady na Julisku. Obecně to dokládá malý mediální zájem. Svoji roli hraje také návštěvnost. Udělal jsem si malý průzkum a oproti první lize je návštěvnost druholigových utkání až devětkrát nižší a to se spousta prvoligových klubů ani nepřiblíží přijatelné hranici návštěvnosti kolem 5000 lidí na utkání. Ta propast je hrozivá. Částečně za to může i nedostatečná infrastruktura. Kudy vede cesta? Nastavením dlouhodobé strategie, která vedle sportovního rozvoje zohlední i výstavbu nutné infrastruktury, podobně jako pod Martinem Vozábalem v Táborsku?

To souvisí s ekonomikou, čímž jsme opět u toho. Postrádám v českém fotbale lidi, kteří by si uvědomovali, že ekonomická stránka chodu klubu je úzce provázána s tou sportovní. Buď se drtivě upřednostňuje sportovní stránka, nebo ta ekonomická. Přičemž u té ekonomické nemám pocit, že by některý z klubů byl schopen na působení v českém profesionálním fotbale vydělávat. Souvisí to mimo jiné s tím, co už jsme řešili - jak je financován český fotbal a jaké jsou v něm příjmy. Kluby obecně mají opravdu slabou vnitřní strategii, jak fungovat, aby to pro ně bylo výhodné.

Skvěle to dokumentuje nedávná diskuze o stavu trávníků. Asi nikdo nepochopí, proč tomu proboha kluby nevěnují dostatečnou péči, když se už před časem změnil hrací formát, v tomto případě první ligy, a začíná se v zimních měsících.

Přesně tak. To vám kazí fotbal jako takový. Kam ale míříme a co je důležité vypíchnout, je zúžení ligy. Z mého pohledu to je jediný efektivní způsob, jak v profesionálním fotbale, mám na mysli první a druhou ligu, vytvořit to nejlepší možné soutěžní prostředí. Cílem je, aby se v něm centralizovaly kluby, které na to mají ekonomicky, jsou dostatečně ambiciózní a mají či mohly by mít potřebné zázemí. Nesmíme v diskuzích ale opomenout celkovou provázanost mezi profesionálním a amatérským fotbalem. Za největší vraždu českého fotbalu považuji nastavení třetích lig. Jak může být česká větev o dvou skupinách? To tady máme tolik klubů, které aspirují na postup do druhé ligy? To ani náhodou!

Kdo má dnes šanci postoupit a uspět ve druhé lize?

Nanejvýš Viktoria Žižkov a z moravské větvě Kroměříž. Většina klubů ve třetí lize, které se umístí na špici, odmítají na konci sezony licenční řízení o postup do druhé ligy, protože vědí, že jednak postoupit nechtějí a za druhé by řízením neprošly. To je ten problém. Chybí tu soutěžní prostředí, infrastruktura, zázemí. Už z toho amatérského či poloprofesionálního fotbalu máte problém zahušťovat ambiciózními vlčáky profesionální fotbal. Neprofesionální fotbal musí jít do kvantity, abyste z ní mohli vybírat. Když se ale podíváme do toho profesionálního, tak tam je naopak nutná centralizace kvality. Z hlediska ekonomického i sportovního.

Nabízí se pak otázka, od jakého soutěžního stupně by se podmínky měly takzvaně zušlechťovat, aby si systém podržel životaschopnost. Od třetí ligy nebo od divizí?

Každopádně od divizí. A pak už pojďme podle regionů, máme 14 krajů, tak ať máme 14 krajských přeborů. Tento sytém se mi zdá životaschopný. Měla by nás především zajímat situace v divizích a od divizí výš. Před časem se nám rozšířil počet divizí na šest. Léta jsme měli pět divizí – tři české a dvě moravské. To máme opravdu tolik klubů schopných fungovat na této úrovni? To si nemyslím. Dostačující by byly čtyři divize – dvě české a dvě moravské. Protože potřebujete od nějakého stupně vytvořit nároky a síto pro hráče, aby byla tato soutěž zajímavá i pro soutěže nad ní. Abych si jako sportovní manažer z první či druhé ligy mohl říci, že se mi vyplatí jet někam na divizi, protože hrají zajímavý fotbal a produkují perspektivní hráče.

Není částečně problémem, že je u nás málo propagován amatérský fotbal? I přes některé bohulibé iniciativy například ze strany Gambrinusu či České televize mám pocit, že po amatérském fotbale u nás doslova neštěkne pes. Přitom amatérská základna dělá tu profesionální. Jde o to, aby dostatečný počet dětí začal sportovat, aby systém byl průchozí od zdola na horu a naopak.

Dobře, že to připomínáte. Pokud si systém fotbalových soutěží představíme jako pyramidu, tak hráči, pokud jsou dobří, jedou výtahem pyramidou nahoru a opačnou cestou putují peníze. Tento pohyb je pro udržitelnost systému zásadní.

Čvančara si říká o přestup, Baník o problémy. První liga s Jakubem Podaným

Je Václav Sejk, který zničil v neděli Teplice, zralý na Spartu? Jak se liší způsob, jakým zachraňují ligu v Jablonci a v Pardubicích? Měl by Pavel Hapal skončit v Baníku? Aktuální ligové otázky po 21. kole zodpovídáme s Jakubem Podaným.

Přečíst

Zpět ke druhé lize. Co otázka ligových béček? Za sebe říkám, že nejsem jejich příznivcem ve druhé lize. Z mého pohledu nepřinášejí něco navíc. Kvalita kádru může být různá a nejsou stavěny s perspektivou postoupit. Ani pro infrastrukturu to neznamená nějaký impuls. Většinou hrají na druhořadých hřištích. Nestačila by jim tedy třetí liga?

Dřív jsem byl příznivcem béček a přál jsem jim, aby postoupily do profesionální soutěže, a to především ve Spartě a Slavii, kde jsem měl spoustu známých. Myslel jsem, že to bude fotbalově zajímavější. Bohužel se to nepotvrdilo. Postupně jsem došel k opačnému závěru, který souvisí s tím, jak je u nás nastaven vývoj hráčů a jejich posouvání do profesionálního fotbalu. Z této perspektivy to béčka zpomalují. Evropský trend je jinde. Hráči v Evropě v nějakých 17, nejpozději v 19 letech musí vykazovat schopnost hrát na té nejvyšší úrovni nebo alespoň signalizovat, že k tomu jejich vývoj míří. My systémem béček tento proces uměle prodlužujeme. Myslíme si, že se v 21 či 22 letech najednou z toho hráče stane fotbalista, který z fleku začne nastupovat za Spartu či Slavii. Samozřejmě tomu tak mnohdy není.

Asi těžko lze očekávat, že třeba ve sparťanském béčku každoročně vyskočí nový Adam Hložek.

To asi ne, ale můžeme vytvořit správné prostředí. Šlo by o to nastavit nový přístup k béčkům. Jejich fungování by asi nebylo na bázi profesionálního fotbalu. Jak jste sám uvedl, ony skutečně do té soutěže nepřinášejí nic moc nového, příliš ji nezkvalitňují. Často vidíme zápasy, kde týmy ligových béček tvoří hráči z A-týmu. To se taky nemusí líbit soupeřům. Nedisponují ani kvalitní infrastrukturou.

Co s tím?

Za mě je jedno z možných řešení odlifrovat béčka do amatérského fotbalu. Musíme ale vzít v potaz, že jejich hráči teď mají profesionální smlouvy a nejedná se o malé peníze. Otázkou zůstává, co od toho jako klub mohu očekávat. Vrátí se mi investované prostředky, a když se hráč nechytí, bude zajímavým artiklem například pro jiný prvoligový klub? Do jaké míry je pak pro kluby efektivní vynakládat nemalé prostředky na B-týmy? Možná se českému fotbalu spíš z hlediska vývoje mládeže vyplatí, když ten kruciální milník pro hráče přijde v dorazovém dorosteneckém věku, tedy nejpozději v devatenáctkách. Už v tomto věku by se na ně měl vytvářet tlak, aby vykazovali schopnost posunout se do A-týmu. Zavedl bych kvóty, které by to podporovaly, popřípadě vymáhaly. A z toho důvodu se béčka ukazují jako slepá ulička, protože ten proces zpomalují.

Druhá liga mi přijde jako dobrá příležitost pro začínající trenéry, když se naučí pracovat s omezeným rozpočtem a s kádrem, který má své limity. Proč v tom nevidí začínající koučové šanci a většinou se ve druhé lize pouze mihnou?

Pro většinu to je jen mezikrok. Nabídku druholigového týmu přijmete, protože budete mít v tu chvíli práci a stanete se součástí fotbalového prostředí. Na druhou stranu jde o místo, které vás moc neoslovuje a potýkáte se s mnoha problémy, které vás v důsledku vyčerpávají, unavují a komplikují vám život. Nakonec jste v druhé lize pouze proto, abyste se etabloval a při první možné příležitosti se posunul do první ligy.

Jiří Jarošík vydržel v Ústí nad Labem svého času asi jen půl roku, než zmizel do Slovinska.

Radek Kováč byl v Táborsku osm zápasů! To souvisí s tím, jak je druhá liga pro lidi atraktivní. A zjišťujeme, že není.

V dohledné době vypíše LFA tendr na marketingová a televizní práva. Na jakou částku si chtějí druholigové kluby sáhnout, nevíme. S tím souvisí také mediální pokrytí druhé ligy. Za sebe bych to nazval syndromem Faldyna. Petr Faldyna je dodnes historicky nejlepší střelec druhé ligy, když ve 250 zápasech vstřelil 95 gólů. Kdo to ale dnes ví? Vytváří druhá nejvyšší soutěž vůbec nabídku, která by média zaujala?

My jsme se jí ve Sportu poměrně dlouho věnovali. Dřív jsme měli alespoň jednou týdně celou stranu ke druhé lize. Časem jsme ale zjistili, že odezva je téměř nulová. Ani samotné kluby neprojevily iniciativu pokusit se nám prodat zajímavá témata. Museli bychom to sami vytvářet a sytit to nad rámec našich dalších povinností, proto jsme s tím skončili.

Jak dlouho jste to dělali?

Přibližně šest let

A když jste s tím skončili, jak zareagovaly kluby?

Žádnou reakci jsme nezaznamenali. Jen nám samotným bylo trochu líto, že s tím končíme.

Pojďme celé naše povídání nějak shrnout. Jak by měl vypadat ideální druholigový klub?

Ideální by bylo, začít ho stavět od zázemí, především ekonomiky. V dnešním fotbale to znamená mít dostatečně movitou akcionářskou strukturu, abyste klub zajistil na dlouhé roky dopředu. Druhá věc související s marketingem je schopnost přivádět sponzory a partnery. Vyřešené financování na několik let dopředu – díky akcionářům a sponzorům – je základním kamenem úspěchu. To se týká také první ligy.

A dál?

Pokud chci profesionálně působit ve fotbalu, tak potřebuji odpovídající stadion a kultivované prostředí, abych oslovil diváky. A nakonec si musím ujasnit, s kým chci ten fotbal dělat. Mělo by se jednat o vzdělané lidi, kteří se neorientují pouze ve fotbalu, ale i v ekonomických otázkách. V českém fotbale se často pohybují lidé, jejichž kompetence vychází z přátelských vazeb nebo z toho, že fotbal kdysi hráli. Dost často se pak stává, že majitelům ani nevadí, že tito lidé nemají potřebné kompetence, aby klub profesionálně řídili. Bohužel český fotbal sám za sebe kompetentní lidi nerozvijí a ani nehledá. To by bylo na samostatnou diskuzi.

FC speciál

Vydali jsme nadčasový speciál k MS. Pouštíme se v něm do FIFA i do katarských pořadatelů. Podíváme se ale i do historie nebo na taktickou revoluci.

To chci!

Související články

Televizní expert být nechci, říká Provod. Ukončí ve Slavii kariéru?

První ligu kopal sotva dva měsíce a už ho koupila Slavia. O pár týdnů později hrál Champions League. Měl namířeno do top zahraniční soutěže, na rok ho ale od fotbalu odstavilo zranění kolene. Jaké má ještě ambice a proč by nechtěl být televizním expertem? To Lukáš Provod, sedmadvacetiletý záložník Slavie, prozradil ve velkém rozhovoru pro FC.

Rozhovor

„Vždycky je tím usadíte.“ Vzpomínky z derby jsou na celý život

V derby týdnu se pojďme podívat na tyhle největší zápasy i s odstupem. Nehýbou jen Českem. Pouto k oblíbenému klubu a emoce z derby zápasů fanoušky neopouští ani po letech strávených na druhém konci světa. Vyprávějí emigranti do USA z Libanonu, Íránu a Hondurasu.

Derby

Tykač promluvil: Slavii chce přiblížit Bayernu a chválí současnou Spartu

Teprve včera se stal Pavel Tykač oficiálním vlastníkem pražské Slavie, teď s ním v novém čísle slávistického magazínu Halftime vyšel velký rozhovor. Vysvětluje, proč se pro koupi Slavie rozhodl i jaké s ní má plány. Vybrali jsme ty nejzásadnější myšlenky.

Slavia
Popup se zavře za 8s