Jak v Teplicích objevili zlatý poklad. Příběh zapomenuté trofeje

Jde o jeden z nejcennějších (hodnotou) trofejí, kterou mají české fotbalové klubu ve svém držení. Bájný Perský pohár vyhrály Teplice v Iránu v roce 1975 je vyrobený z víc než dvou kilogramů zlata a kvůli jeho hodnotě je permanentně uložený v bezpečnostní schránce v bance.

Jak ho tepličtí fotbalisté získali?

První ročník Turnaje o Perský pohár v Iránu se konal v létě roku 1974. Teplický tým tam odjel po měsíci oddechu mezi sezonami. Následně na turnaji remizoval s reprezentací Iránu 0:0, s reprezentací Sovětského svazu U23 1:1 a v semifinále vyřadil rumunský Brašov poměrem 1:0.

Ve finále před více než 80 000 diváky nastoupili žlutomodří opět proti íránské reprezentaci. Zápas i po prodloužení skončil 0:0 a rozhodoval penaltový rozstřel. V něm byli nakonec šťastnější domácí a poměrem 6:5 získali vítěznou trofej.

Tepličtí obdrželi plaketu za druhé místo a finanční odměnu 5600 dolarů. Z té se však dlouho netěšili, neboť po příletu do vlasti museli peníze odevzdat ve prospěch ČSTV.

O rok později se od 11. do 20. července 1975 konal druhý a zároveň poslední ročník turnaje. Na úvod přišla další remíza s reprezentací Iránu v poměru 1:1. Následně žlutomodří porazili Sovětský svaz U21 1:0 gólem Jana Thorovského.

V semifinále čekal na Teplice polský výběr do 23 let, tepličtí hráči si s ním poradili brankou Miroslava Macháčka. Ve finále před vyprodaným hledištěm se teplický tým střetl s olympijským týmem Íránu. Po bitvě rozhodl v prodloužení Thorovský.

Cenná trofej z ryzího zlata se stala kořistí žlutomodrých, rovněž tak finanční prémie 15 000 dolarů. Z té se ale žlutomodří netěšili, neboť peníze museli opět odevzdat při příletu do vlasti.

Jelikož se už další ročník soutěže nekonal, zůstal pohár natrvalo v Teplicích. Trofej do turnaje věnoval tehdejší panovník Mohhammad Rezá Pahlaví z iránského národního pokladu.

Soška je vyrobena z víc než dvou kilogramů zlata. Hodnota samotného drahého kovu tak v dnešní době sahá ke třem milionům korun, ale historická hodnota by měla být ještě vyšší.

Zajímavé také je, že byla soška dlouhé roky schovaná na stadionu a nikdo ji nevěnoval pozornost, až v devadesátých letech se náhodou objevila a začalo se řešit, zda je zlato opravdu pravé.

Naše ekonomická ředitelka, které už v té době pracovala v klubu, vzpomínala, jak chodila s pohárem v igelitce od zlatníka ke zlatníkovi a nakonec až výzkumný ústav potvrdil pravost zlata.

Toť vše k jedné z nejzajímavějších a nejcennějších trofejí v českém fotbale, o které se vlastně takřka neví. Klub nyní trofej vystavuje vždy na jeden víkend v roce během významných výročí klubu a musí u něj být vždy ozbrojená ochranka.

Text původně vyšel jako twitterové vlákno na účtu autora, který je tiskovým mluvčím FK Teplice.