Když Ladislav Pokorný ve středu ve věku 87 let zemřel, napsal jsi na Twitter, že to byl největší borec, jakého si ve fotbale potkal. Jaké jsou tvoje vzpomínky na jednoho z překvapivých mistrů ligy z roku 1960?
Určitě mi jako první naskočí tenhle neuvěřitelný úspěch, jde o doposud jediný titul fotbalového klubu z Hradce Králové. S trochu nadsázky se to dá přirovnat k anglickému titulu Leicesteru ze sezony 2015/16, ten se o sezonu dřív na poslední chvíli zachránil v nejvyšší soutěži a pak ji vyhrál. Hradci se to tenkrát dokonce povedlo jako jedinému nováčkovi v české historii a byl také prvním fotbalovým mistrem Československa, který nebyl z Prahy nebo Bratislavy. A pan Pokorný patřil k výrazným postavám toho týmu.
To by ale ještě nestačilo, největším borcem pro mě byl hlavně tím, jaký byl člověk. Byl jsem s ním v celkem pravidelném kontaktu až do posledních okamžiků a vždy byl strašně skromný, nerad mluvil o svých úspěších. Když jsem s ním dělal rozhovory a mluvil o tom, jak hráli proti Barceloně a jak vyhráli titul, tak mi vždy kladl na srdce, že to hlavně nesmí znít jako vytahování, že nechce být prezentovaný, jakože něco dokázal. Musel jsem ho přesvědčovat, že opravdu něco dokázal.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
