Berte je vážně! Ženy nehrají hůř, patří na hlavní stadiony

28. červen 2022
Sdílejte:
Kdo letos vyhrál ženskou fotbalovou ligu? Víte to? Slavia Praha a byl to už její 21. titul v součtu s federální érou před rokem 1993. Víte, že Slavia získala i ceněný „double“ a trefíte takhle od boku sestavu? Asi ne. Ženský fotbal bohužel zůstává neviditelný.
Fotbalistky Barcelony slaví vítězství nad Wolfsburgem s rekordní návštěvou. | Foto: Profimedia

„Víš vůbec, jak se jmenuji?“ Tak začíná dnes už legendární spot německé ženské fotbalové reprezentace, který vznikl jako upoutávka na mistrovství světa ve Francii v roce 2019. S ironií a vtipem v něm hráčky účtují se zažitými stereotypy, které jejich sport stále provázejí. Poselství je jasné – berte nás vážně. I my reprezentujeme naši zemi a zasloužíme si respekt a prostor pro naši hru.

Požadavek na rovnoprávné zacházení vystihuje skvěle jeden z výroků spotu: „Nepotřebujeme koule, protože máme koňské ohony.“ Jinými slovy, je jedno jestli TO máte v trenýrkách či na hlavě svázané gumičkou, počítají se jedině výkony na hřišti. Vítejte u dalšího dílu Levého vinglu. Dnes o ženském fotbale.

Nálepka nedokonalosti

Překvapivě má ženský fotbal podobně dlouhou historii jako ten mužský a je dnes schopen produkovat hvězdy a osobnosti, které mají v mnoha směrech stejnou šanci oslovovat masy fanoušků jako jejich mužské protějšky. Proč – i přes dílčí úspěchy – je ženský fotbal stále brán jako nedovyvinutý klon toho mužského? Nabízím několik úvah o možných příčinách.

Ženský fotbal se stále potýká s četnými předsudky a zažitými klišé, které neustále napadají fyzické a psychické schopnosti fotbalistek. Nálepkují je a vědomě srážejí kvalitu jejich hry. Jako divák nemáte potřebu se přece dívat na něco, o čem vás mediální mainstream neustále přesvědčuje, že to prostě nemá kvalitu. To je asi jeden z největších faulů na ženský fotbal, že je stále poměřován s mužským vzorem. Přitom se jedná o úplně jiné herní pojetí, což v důsledku neznamená, že je horší. Je jen jiné.

Má u vás ženský fotbal šanci?

Toto zažité vnímání se pak odráží i na návštěvnosti jednotlivých utkání. Například naše přední ženské týmy AC Sparty PrahaSK Slavie Praha hrají až na výjimky svá mistrovská utkání v tréninkových areálech na Strahově a v Horních Měcholupech. Tam Slávistky nedávno oslavily zisk mistrovského titulu. Ví vůbec někdo, že jich mají stejně jako jejich mužské protějšky, které tento rok vyšly na prázdno? Uměl by někdo z nás vyjmenovat základní jedenáctku?

Hlavní arény zůstávají ženám často zapovězeny. Pro těch pár stovek diváků, kteří by pravděpodobně dorazily na zápas ženské první ligy, se to ani nevyplatí!

Na druhou stranu ani kluby, ani svaz, nedělají nic pro to, aby se ženský fotbal stal návštěvnickým magnetem. Za vše hovoří nedávná zkušenost z finále ženského poháru mezi Slavií a Spartou, které se hrálo na pražském Proseku téměř paralelně s mužským finále v Uherském Hradišti. Slávistky vítězstvím dosáhly na ceněný „double“ a završily tím více než úspěšnou sezonu. Přiznám se, taky jsem hledal, kde stadion na Proseku přesně je.

Nechápu, že pro finále, notabene derby, nezvolila asociace příhodnější prostředí. Přitom na západ od našich hranic v Německu představuje finále ženské poháru vrchol fotbalové sezony, který každoročně sleduje na dva miliony diváků u televizních obrazovek. Neustálé výmluvy, že ženský fotbal netáhne, a proto není důvod pro jeho lepší prezentaci, působí v kontextu posledního vývoje více než směšně.

Nedávný rekord návštěvnosti na ženském fotbale, který padl v semifinále Ligy mistryň mezi Barcelonou a německým Wolfsburgem na Camp Nou (91 648 diváků), nebyl v kontextu posledního vývoje ani náhodný a ani překvapivý. Španělský ženský fotbal zažívá momentálně obrovský boom podpořený desetitisícovými návštěvami. Ukazuje se, že pokud se vytvoří ženám profesionální podmínky, které jim umožní věnovat se výhradně fotbalu, jsou schopné dosahovat stejně divácky vděčných výkonů.

Právě přetrvávající poloamatérismus v evropském ženském fotbale, kdy hráčky dosahují svých největších úspěchů při zaměstnání či studiu, představuje jednu z hlavních brzd jejich dalšího sportovního rozvoje.

Čtyři výzvy

Rozpačité přešlapování, co se rozvoje ženského fotbalu týče, je typické pro většinu evropských fotbalových svazů. Jsou to většinou ony, pod které ženský fotbal spadá – na rozdíl od mužských profesionálních soutěží, které organizují nezávisle na svazu ligové asociace. Příslušné svazy často nemají potřebné prostředky, lidi a ani know-how, aby posunuly ženský fotbal k větší profesionalitě.

Zatím se to daří pouze anglické Fotbalové asociaci (FA), která organizuje jedinou plně profesionální ženskou fotbalovou soutěž v Evropě – Women’s Super League. Jen marketingové oddělení FA pro ženskou ligu čítá na dvacet zaměstnanců, kteří se mohou pochlubit prvními úspěchy. Kromě lukrativních smluv na vysílací práva na ligu, kterou týdně sleduje až 2,5 milionů fanoušků, je to dlouhodobá sponzorská smlouva s britskou bankou Barclay’s na 36 milionů eur ročně. O tomto finančním plnění si mohou nechat zdát dokonce mnohé evropské ligové asociace.

Po práci hrát Ligu mistrů nejde. Ženský fotbal očima trenéra reprezentace

Tři neúspěšné kvalifikace na velký turnaj má za sebou Karel Rada v roli hlavního trenéra ženské reprezentace. V rozhovoru vysvětluje, proč z toho není frustrovaný. Přidává také neidealizovaný pohled na ženský fotbal. Například „nehrne“ ženskou ligu do televize za každou cenu.

Přečíst

V sousedním Německu to byly zástupkyně ženské Bundesligy, trenérky i samotné hráčky, které vyvinuly tlak na svaz a donutily ho jednat. Pod hrozbou, že se ženská Bundesliga napříště spojí s profesionální ligovou asociací DFL, založil Německý fotbalový svaz (DFB) vlastní společnost, která by měla do budoucna lépe obchodovat televizní práva na ženskou Bundesligu a všemožně podporovat profesionalizaci německého ženského fotbalu.

Protože o to tu běží především – vytvořit pro ženy rovné podmínky pro sportovní rozvoj a marketingově podpořit růst ženského fotbalu jako obchodovatelného produktu. V poslední době tolik propírané rovné odměny jsou pak jen pomyslnou třešničkou na dortu.

S tím souvisí v první řadě změna myšlení a nastavení jasného strategického rámce pro další rozvoj. A pozor, nepodléhejme iluzi, že pro rozvoj ženského fotbalu v dané zemi je rozhodujícím impulsem případná kvalifikace na jeden ze závěrečných turnajů velké trojky – mistrovství Evropy, světa či olympijský turnaj. Pokud se s nashromážděným kapitálem dostatečně nepracuje, nemusí mít tato událost až takový dopad na další rozvoj, jak se mnozí domnívají.

Příkladem budiž Německo, kde se tamnímu svazu nepodařilo správně marketingově uchopit a využít mistroství světa v roce 2011, které pořádalo. Přetrvávající stagnace v následujících letech vedla dokonce k úbytku ženských fotbalových týmů ve strukturách DFB.

Důležitým hráčem v tomto procesu profesionalizace a inovace ženského fotbalu jsou také samotné hráčky. Především ony musejí jasně formulovat, jak si svůj sport představují a jak chtějí fungovat v nastavených fotbalových strukturách. A jak by to mohlo či mělo vypadat? Zde je několik výzev, které považuji pro rozvoj ženského fotbalu za klíčové:

  1. Plně profesionální kádry a realizační týmy s odpovídající kvalifikací.
  2. Zápasy na hlavních stadionech.
  3. Pravidelné televizní přenosy ze zápasů.
  4. Jasně definovaná marketingová strategie, která zvýší povědomost o ženském fotbale a povede k vyšším finančním výnosům ze zápasů.

Není to ale jen o samotných hráčkách či managementu jednotlivých týmů, je to i o nás, fanoušcích. Když už jsme akceptovali, že ženy hrají fotbal, tak akceptujme, že i ony ho mají právo hrát za těch nejlepších podmínek. Jako diváci chceme, aby fotbalové utkání bylo nevšedním zážitkem, tak proč se tísnit za klandrem vesnických hřišť a nevychutnávat například finále ženského poháru z hlavní tribuny arény v Edenu či na Letné? Ženy to přece nehrají hůře. Hrají to jen jinak.


Ženskému fotbalu se detailně věnuje aktuální číslo tištěného Football Clubu. Podíváte se s ním do historie, Afghánistánu, Ameriky i na Nový Zéland. A ani web nezůstane pozadu, startujeme sérii textů Girl Power s rozhovory, příběhy nebo reportážemi a historik Filip Bláha v sérii Pod kůží přesedlá z Berlína rovněž na ženský fotbal. Máte se na co těšit!

Nový Football Club

Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Na co se můžete na téměř 170 stranách těšit?

    Spalte své dresy - Fatima Rahimi píše o těžkém osudu afghánských hráček po návratu Tálibánu.

      Než přišel Abramovič - Karel Häring o majitelích klubů v Premier League před příchodem oligarchů a šejků.

        Tajemný pan K… a jeho fotbal - Guillaume Narguet přináší francouzský pohled na Daniela Křetínského.

          …a mnohem více!

          Související články

          Je jim 18 a míň a jsou v prvotřídním klubu. České naděje v zahraničí

          Ani jeden z nich si nemůže pamatovat, jak stříleli Milan Baroš s Janem Kollerem góly na portugalském euru v roce 2004. Radku Vítkovi byl necelý rok, Samuel Grygar s Yannickem Eduardem nebyli na světě. Momentálně působí v akademiích velkých zahraničních klubů. Seznamte se.

          Skauting

          Víc peněz, pozornosti i píle. Experti radí, jak pomoci ženskému fotbalu

          Jak co nejefektivněji rozvíjet ženský fotbal v Česku? Daří se nám držet krok se špičkou, nebo nám stále víc uniká? A mají ženy dostatečnou podporu od fotbalového prostředí? Ptáme se v dalším vydání naší ankety.

          Anketa

          Klíčová bitva hned na úvod sezony. Počítáme evropské koeficienty

          Sparta s Vikingem nehraje jen o vlastní úspěšný start do sezony. Jde i o souboj dvou zemí, které vážně myslí na klíčovou 15. pozici v národním koeficientu UEFA. Návrat na ni znamená víc týmů v Evropě a také lepší vyhlídky na úspěch. Vysvětlíme vám, o co se letos hraje, komu máte přát prohry a jak se vše počítá.

          Evropské poháry
          Popup se zavře za 8s