O reprezentačním brankáři Argentiny Emiliano Martínezovi se mluví jako o monstru, které svými famózními výkony ničí útočníky soupeře, ale které se také často nevyhýbá provokacím, strkanicím a skandálním vyjádřením, nad nimiž občas zůstává rozum stát. A přesně takový moment přišel tento týden v jihoamerické kvalifikaci na mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku, kdy po prohraném utkání s Kolumbií nadával kameramanovi a pak ho dokonce přes kameru udeřil.
Nyní brankáře Aston Villy a jednoho z hlavních hrdinů posledního světového šampionátu v Kataru, na kterém Argentině vychytal zlato, čeká s velkou pravděpodobností nepříjemný trest. Situace připomínala vyloučení Tomáše Řepky z roku 2007, který tehdy neunesl své vyloučení a napadl kameramana České televize.
Těžko ale čekat, že finanční pokuta a několikazápasový distanc Martínezovo chování nějak zásadně změní. A ví to i jeho spoluhráči z reprezentace. Příště by alespoň mohl zůstat „jen“ u svých běžných provokací, na který jsme u něj už zvyklí. „Dobře si pamatuju, jak jsme si říkali, že je ten chlap blázen,“ vzpomíná například Ángel Di María na Martínezův první trénink za argentinské áčko. „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Na rozdíl od dalších nováčků, kteří se obvykle stydí a snaží se být neviditelní, byl Martínez jako Hulk, výbušný a plný sebevědomí. „Pokaždé, když se mu povedl zákrok, slavil a křičel na nás, na Lea, na mě, bylo mu jedno, kdo tam je. Dneska gól nedáš, dneska gól nedáš, utahoval si z nás.“
Francouzské hvězdy se do hry nedostaly. Španělsko ovládlo první semifinále na MS 2026, vyhrálo 2:0 a po šestnácti letech si znovu zahraje o titul mistrů světa.
Za poslední dvě a půl sezony změnilo majitele 11 českých prvoligových klubů. Drtivá většina z nových vlastníků jsou miliardáři. Jaká je jejich motivace? Co od nich můžeme dál čekat? Budou přibývat další? Jak se liší jejich byznysplány? A které kluby můžou být ještě na prodej? Povídáme si s redaktorem Hospodářských novin a byznysovým insiderem Pavlem Novotným.
Všechny cesty vedou do Říma. Plánička, Puč, Nejedlý a spol. po té své došli v roce 1934 až k senzačnímu stříbru na mistrovství světa. Pomohli jim k tomu i Poláci, kteří před odvetou kvalifikace kvůli politickému napětí odmítli do Prahy přijet.
