O reprezentačním brankáři Argentiny Emiliano Martínezovi se mluví jako o monstru, které svými famózními výkony ničí útočníky soupeře, ale které se také často nevyhýbá provokacím, strkanicím a skandálním vyjádřením, nad nimiž občas zůstává rozum stát. A přesně takový moment přišel tento týden v jihoamerické kvalifikaci na mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku, kdy po prohraném utkání s Kolumbií nadával kameramanovi a pak ho dokonce přes kameru udeřil.
Nyní brankáře Aston Villy a jednoho z hlavních hrdinů posledního světového šampionátu v Kataru, na kterém Argentině vychytal zlato, čeká s velkou pravděpodobností nepříjemný trest. Situace připomínala vyloučení Tomáše Řepky z roku 2007, který tehdy neunesl své vyloučení a napadl kameramana České televize.
Těžko ale čekat, že finanční pokuta a několikazápasový distanc Martínezovo chování nějak zásadně změní. A ví to i jeho spoluhráči z reprezentace. Příště by alespoň mohl zůstat „jen“ u svých běžných provokací, na který jsme u něj už zvyklí. „Dobře si pamatuju, jak jsme si říkali, že je ten chlap blázen,“ vzpomíná například Ángel Di María na Martínezův první trénink za argentinské áčko. „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Na rozdíl od dalších nováčků, kteří se obvykle stydí a snaží se být neviditelní, byl Martínez jako Hulk, výbušný a plný sebevědomí. „Pokaždé, když se mu povedl zákrok, slavil a křičel na nás, na Lea, na mě, bylo mu jedno, kdo tam je. Dneska gól nedáš, dneska gól nedáš, utahoval si z nás.“
Jste znalci fotbalu? Máte dobrou paměť? Řekneme vám jména klubů, vy nám hráče, který za ně hrál. Jde o české i světové fotbalové hvězdy z nedávné minulosti.
Už v pátek FIFA vylosuje skupiny mistrovství světa 2026. Česko tak před březnovou baráží získá dodatečnou motivaci. Bude vědět, na koho v Americe narazí, když se na MS 2026 dostane. Vyzkoušejte si u nás vlastní los a zjistěte, se kterými všemi týmy se Česko v létě může potkat.
I v zápasech favoritů se dají najít zajímavé kombinace, které původně nízký kurz na tutovku solidně navýší. Víkendové zápasy Sparty a Slavie jsou toho příkladem. V pokračování Sázkařského koutku proto zůstáváme v Praze.
