O reprezentačním brankáři Argentiny Emiliano Martínezovi se mluví jako o monstru, které svými famózními výkony ničí útočníky soupeře, ale které se také často nevyhýbá provokacím, strkanicím a skandálním vyjádřením, nad nimiž občas zůstává rozum stát. A přesně takový moment přišel tento týden v jihoamerické kvalifikaci na mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku, kdy po prohraném utkání s Kolumbií nadával kameramanovi a pak ho dokonce přes kameru udeřil.
Nyní brankáře Aston Villy a jednoho z hlavních hrdinů posledního světového šampionátu v Kataru, na kterém Argentině vychytal zlato, čeká s velkou pravděpodobností nepříjemný trest. Situace připomínala vyloučení Tomáše Řepky z roku 2007, který tehdy neunesl své vyloučení a napadl kameramana České televize.
Těžko ale čekat, že finanční pokuta a několikazápasový distanc Martínezovo chování nějak zásadně změní. A ví to i jeho spoluhráči z reprezentace. Příště by alespoň mohl zůstat „jen“ u svých běžných provokací, na který jsme u něj už zvyklí. „Dobře si pamatuju, jak jsme si říkali, že je ten chlap blázen,“ vzpomíná například Ángel Di María na Martínezův první trénink za argentinské áčko. „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Na rozdíl od dalších nováčků, kteří se obvykle stydí a snaží se být neviditelní, byl Martínez jako Hulk, výbušný a plný sebevědomí. „Pokaždé, když se mu povedl zákrok, slavil a křičel na nás, na Lea, na mě, bylo mu jedno, kdo tam je. Dneska gól nedáš, dneska gól nedáš, utahoval si z nás.“
Pražská Sparta zná prvního soupeře na cestě do Ligy mistrů. Ve třetím předkole vyzve francouzský Olympique Lyon s českým reprezentantem Pavlem Šulcem. Letenští začnou doma, odveta se odehraje ve Francii. Bez ohledu na výsledek už mají jistou minimálně ligovou fázi Evropské ligy.
Zbytečně agresivní zákrok Enza Fernándeze na Paua Cubarsího poslal Argentinu do prodloužení v deseti a výrazně přiblížil zasloužený triumf Španělska. Argentinský záložník za svůj zkrat sklízí kritiku, hlavním viníkem porážky ale podle domácích médií není.
Fotbal už dávno nečtou jen oči trenéra. Kluby sledují sprinty, intenzitu presinku, přihrávky i únavu hráčů, aby jejich rozhodnutí na hřišti vycházela nejen z pocitů, ale také z tvrdých dat.
