O reprezentačním brankáři Argentiny Emiliano Martínezovi se mluví jako o monstru, které svými famózními výkony ničí útočníky soupeře, ale které se také často nevyhýbá provokacím, strkanicím a skandálním vyjádřením, nad nimiž občas zůstává rozum stát. A přesně takový moment přišel tento týden v jihoamerické kvalifikaci na mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku, kdy po prohraném utkání s Kolumbií nadával kameramanovi a pak ho dokonce přes kameru udeřil.
Nyní brankáře Aston Villy a jednoho z hlavních hrdinů posledního světového šampionátu v Kataru, na kterém Argentině vychytal zlato, čeká s velkou pravděpodobností nepříjemný trest. Situace připomínala vyloučení Tomáše Řepky z roku 2007, který tehdy neunesl své vyloučení a napadl kameramana České televize.
Těžko ale čekat, že finanční pokuta a několikazápasový distanc Martínezovo chování nějak zásadně změní. A ví to i jeho spoluhráči z reprezentace. Příště by alespoň mohl zůstat „jen“ u svých běžných provokací, na který jsme u něj už zvyklí. „Dobře si pamatuju, jak jsme si říkali, že je ten chlap blázen,“ vzpomíná například Ángel Di María na Martínezův první trénink za argentinské áčko. „Něco takového jsme ještě neviděli.“ Na rozdíl od dalších nováčků, kteří se obvykle stydí a snaží se být neviditelní, byl Martínez jako Hulk, výbušný a plný sebevědomí. „Pokaždé, když se mu povedl zákrok, slavil a křičel na nás, na Lea, na mě, bylo mu jedno, kdo tam je. Dneska gól nedáš, dneska gól nedáš, utahoval si z nás.“
Kdysi si finalisté přinesli každý svůj míč a pohádali se, se kterým se bude hrát. Dnes je balon jedním ze symbolů turnaje, marketingovým artiklem za miliony a technologickým nástrojem pro VAR. Historie míčů na světových šampionátech je vlastně malou historií fotbalu samotného.
FC podcast číslo 145 je další z naší série Dobýváme Evropu. Vybrali jsme momenty právě skončené sezony, ale díváme se i dopředu. Třeba na další koeficientovou bitvu o top desítku.
West Ham mu neprodloužil smlouvu a Vladimír Coufal (33 let) odcházel z Premier League trochu zadními dveřmi. O rok později má za sebou životní sezonu v Hoffenheimu, místo v sezonní jedenáctce Bundesligy a před sebou vyhlídku na Evropskou ligu. Zatímco jeho bývalý klub spadl do Championship.
