Trenér, který se učil od české legendy. Olomouckého soupeře zachraňuje velké jméno

Pro německý fotbal je vždycky zvláštním příběhem, když některý z průměrných týmů nečekaně postoupí do pohárové Evropy. Na jednu stranu je to zajímavé zpestření - a pro samotné kluby také finanční i reputační odměna za dobře odvedenou práci.

Zároveň taková situace pro ně dokáže být téměř zničující. Najednou totiž musejí s prakticky stejným rozpočtem a mnohdy oslabeným kádrem (druhou stranou úspěchu je zvýšený zájem o nejlepší hráče) zvládnout tři soutěže - Bundesligu, DFB Pokal a evropské poháry.

Po skvělé sezoně tak může přijít tvrdý pád a s ním obavy o udržení v nejvyšší soutěži. V předminulé sezoně se to přihodilo Unionu Berlín, v minulé Heidenheimu a teď Mainzu.

Soupeř olomoucké Sigmy v Konferenční lize (úvodní zápas se na Hané hraje ve čtvrtek ve 21.00) se tak z loňského šestého místa, kdy za sebou nechal mnohem bohatší i ambicioznější Lipsko nebo Stuttgart, sesunul do bojů o záchranu.

Účast v play off KL je aktuálně pro klub spíše přítěží.

Jasně, nahlas to nikdo neřekne a na tiskové konferenci velmi pravděpodobně zazní slova o velké výzvě, ale duel s Olomoucí není pro 1. FSV Mainz vrcholem fotbalového jara. Dokonce ani vrcholem týdne.

Ten hlavní zápas se hraje v neděli v Brémách. Aktuálně patnáctý Mainz si to rozdá Werderem, který je usazen o dvě příčky a jeden bod výš. Případná výhra zajistí mužstvu od Rýna týden klidnějšího spaní. Porážka by přiblížila scénář, na jehož konci může být historicky druhý sestup z Bundesligy.

Skoro jistě se tedy dá předpokládal, že Mainz v Olomouci nenastoupí v nejsilnější možné sestavě.

Ale jeden muž za pozornost rozhodně stojí. Bude postávat u lajny a sledovat, jak si vedou hráči na hřišti. Jmenuje se Urs Fischer a patří k nejzajímavějším trenérům v Bundeslize. A je další v řadě výtečných koučů, kteří část kariéry spojili právě s Mainzem.

Fischer se učil u Ježka

V Mainzu nastartovali své velké trenérské kariéry Jürgen Klopp a Thomas Tuchel. Od té doby aktuální soupeř Olomouce v Konferenční lize zatím marně čeká na nástupce podobných kvalit a renomé. Tuchel odešel před necelými dvanácti roky a ve funkci se vystřídalo jedenáct trenérů (budeme-li počítat i ty dočasné).

Nikdo už na Tuchelovo páté místo ze sezony 2010/11 nedokázal navázat. Z Mainzu se stal klub pohybující se spíš ve druhé polovině tabulky, což ovšem při jeho finančních možnostech není žádná ostuda.

Většinou hraje, na co má. A především: trvale končí účetní závěrku v plusových číslech. Skvěle pracuje s mládeží a nejlepší hráče umí dobře prodat. Předloni odešel Brajan Gruda za 31,5 milionu eur do Brightonu v Premier League a loni v létě reprezentant Jonathan Burkhardt za 22 milionů do Frankfurtu. Dalším v řadě může být záložník Paul Nebel, s nímž výhledově pro reprezentaci počítá trenér Julian Nagelsmann.

Přesto nastal okamžik, kdy se zdálo, že dva trenérští velikáni najdou nástupce. To když v únoru 2024 klub angažoval dánského kouče Bo Henriksena.

Přišel k mužstvu, když bylo předposlední a na pozici zaručující udržení ztrácelo devět bodů. I tak ho zvládl zachránit. A hlavně uměl pobláznit fanoušky. Rituálem, kdy ještě před zápasem přišel na hřiště a gesty rukou se je snažil co nejvíc vybudit.

V následující sezoně ovšem Henriksen ukázal, že dokáže být víc než motivátor. Mainz dotáhl na senzační šesté místo - ale pak přišel zmíněný pád, kdy tři soutěže najednou byly na mužstvo moc. Po dvanácti bundesligových kolech měl 1. FSV na kontě jedinou výhru a v tabulce byl poslední. Dánský expert dostal vyhazov.

Jeho místo zaujal zkušený švýcarský trenér Urs Fischer, který v únoru oslavil šedesátiny.

I jeho cesta byla zajímavá. Jako hráč začínal v FC Curych a do dneška rád vzpomíná na angažmá v 80. letech pod Václavem Ježkem. Slavný trenér Sparty i československé reprezentace neměnil metody ani na Západě, a tak fotbalisté zírali, když je nutil hrát modelová utkání v zátěžových vestách nebo je nechal běhat po atletické dráze se spoluhráčem na zádech. „Dneska by ho za to zavřeli,“ vtipkoval Fischer v jednom z rozhovorů.

Trenérskou kariéru začal ve svém klubu, pak přidal angažmá v Thunu a Basileji. Dvakrát při tom vyhrál ligu, dvakrát pohár. A v létě 2018 přišla nabídka z Německa. Z berlínského Unionu, tehdy ještě druholigového.

Fischer s ním předvedl jednu z fotbalových pohádek, když tým nejen vytáhl do Bundesligy, ale na jaře 2023 ho díky čtvrtému místu dokonce postrčil do Ligy mistrů. Byla to naprostá senzace. Chuďas z berlínské periferie najednou stál proti Realu Madrid.

Jenže znovu se ukázalo, jak podobné věci můžou být kontraproduktivní. Union v LM získal pouhé dva body a v Bundeslize se po 11. kole propadl na poslední místo. Vedení mělo s Fischerem trpělivost, nechtělo nejlepšího trenéra své historie potopit, ale nakonec se obě strany dohodly na ukončení spolupráce.

Další dva roky zůstával Urs Fischer bez angažmá. Kdykoli se v Německu uvolnilo místo, on ho nezískal. Bylo to dost zarážející, při jeho pověsti úspěšného kouče a výtečného stratéga. „Fischer s působivou vytrvalostí odmítá uznat fakt, že Bundesliga je také zábavní byznys. Díky tomu si získal pověst nudného patrona,“ tvrdí publicista Christoph Biermann z magazínu 11 Freunde, který o Unionu napsal před šesti lety knihu.

Fischer zkrátka nenosí kšiltovku, neskáče do vzduchu při každé šanci, nechytá se v zoufalství za hlavu. Málokdy dá průchod emocím. Spíše s klidem uvážlivého generála sleduje bitvu.

Ale marná sláva, znovu je úspěšný. Z dvanácti bundesligových utkání pod ním Mainz prohrál pouze dvě (mj. si připsal remízu na Bayernu a v Leverkusenu), a byť za následujících devět kol se ještě může stát cokoli, on ukázal, že ve velkém fotbale má pořád co říct.