„Tenhle úspěch se nesmí halit do národních frází.“ Zázrak z Bernu vyděsil Evropu i německé politiky

Jednu věc mají skoro všechny státy společné. Velmoci i ty, o jejichž existenci půlka zeměkoule nic netuší. Státní útvary s bohatou historií stejně jako země, které získaly nezávislost teprve nedávno. U každého z nich najdeme sportovní okamžik mimořádné intenzity, který přesáhl hranici pouhého boje o vítězství a pomáhal formovat identitu dotyčného státu. Okamžik, u něhož se s odstupem času zdůrazňuje politická, historická i kulturní výjimečnost.

My, Češi, máme Nagano, v Americe se vzpomíná na „Zázrak na ledě“, v dějinách Etiopie bylo důležitým okamžikem olympijské vítězství maratonce Bikily, Chorvaté nikdy nezapomenou na finálový boj proti basketbalovému Dream Teamu v Barceloně 1992, dnešní generace Islanďanů určitě bude jednou svým potomkům hrdě vyprávět, jaké to bylo při prvním startu na EURO v roce 2016 vyřadit Anglii. A tak dále.

Němci za podobnou chvíli chvil považují fotbalový titul mistrů světa z roku 1954.

Kdyby se snad mezi čtenáři Football Clubu našel někdo, kdo má o tehdejším turnaji ve Švýcarsku spíše mlhavé povědomí, raději ve stručnosti připomenu: Němci patřili k outsiderům, přesto se nejen probojovali do finále, ale dokázali v něm z 0:2 otočit zápas proti favorizovanému Maďarsku, naprostému fenoménu té doby, neporaženému čtyři předchozí roky (a dva následující).

Historie šampionátů nezná příliš větších senzací.

Oblíbený německý bonmot praví, že poválečnou spolkovou republiku postavil politicky na nohy kancléř Konrad Adenauer, ekonomicky ministr hospodářství Ludwig Erhard a mentálně Fritz Walter, kapitán mistrů světa z roku 1954. Uznávaný historik Joachim Fest dokonce tvrdil, že titul z Bernu byl pro obnovu země (resp. její západní části) důležitější než přijetí demokratické ústavy nebo zavedení marky. „Pro Němce to bylo jakési osvobození od všech věcí, které na ně po prohrané druhé světové válce doléhaly,“ napsal.