Byl jsem na stadionu, kde Pelé dvakrát nastoupil v dresu Santosu, i na tribuně, odkud Adolf Hitler sledoval jediný fotbalový zápas, který kdy navštívil.
O přestávkách jsem si dopřál durynskou klobásu, sekanou, zavináče, sucuk, vepřový steak i halal bratwurst. Okusil jsem tradiční Helles točený do plastového tupláku, lahváč z Tegernsee, India Pale Ale i svařák.
Byl jsem na utkání, kam přišlo téměř 75 tisíc diváků, i na hřišti mezi činžáky, kde u lajny postávalo pár desítek fandících srdcařů. Viděl jsem minulé, současné a možná i budoucí reprezentanty několika zemí, ale taky chlapíky, co trénují třikrát týdně večer po práci.
Společnost na tribunách mi dělali nostalgici v džínových vestách, vegani, zestárlí skinheadi, levičáci, hipsteři, feministi i angličtí groundhoppeři.
Žádný z těch zápasů nebyl obyčejný. Z každého mi zůstala silná vzpomínka – ať na atmosféru, stadion nebo dění na hřišti.
Právě skončilo derby Herthy s Unionem (0:2). V chladný lednový podvečer, na vyprodaném berlínském Olympiastadionu. Z reproduktorů se line domácí hymna Nur nach Hause a jsem si jistý, že zklamaní fanoušci se teď rozhodně budou držet jejího textu. Půjdou kamkoli, jenom ne domů.
Schalke 04 je zpátky v Bundeslize. Klub z Gelsenkirchenu si postup definitivně zajistil v sobotu domácí výhrou 1:0 nad Fortunou Düsseldorf, dvě kola před koncem druhé ligy. Do nejvyšší soutěže se vrací po třech sezonách. Symbolicky: rozhodující gól dal kapitán Kenan Karaman, v klubu znovu funguje spojení kabiny s tribunou a zimní příchod čtyřicetiletého Edina Džeka se ukázal jako mnohem víc než jen nostalgická pohlednice z velkého fotbalu.
Manchester United se po dvouleté absenci vrací do Ligy mistrů. Ještě v lednu přitom sezona vypadala jako další díl nekonečného chaosu po éře Alexe Fergusona. Pak ale přišel Michael Carrick, vrátil týmu řád, zvedl klíčové hráče a z dočasné mise udělal trenérskou kandidaturu, kterou už Old Trafford nemůže jen tak ignorovat.
Tottenham se po dvou výhrách v řadě vyškrábal z pásma sestupu a český fotbal má v jeho záchranářském příběhu výraznou postavu. Antonín Kinský využil zranění Guglielma Vicaria, chytal poslední čtyři zápasy a pod Robertem De Zerbim si řekl o víc než jen dočasnou roli.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
