Se Slavií ovládl Evropu, s Barcelonou Španělsko. Daučíka překonal až Guardiola

Ferdinand Daučík (1910–1986) patří k významným jménům československého a španělského fotbalu. Svou trenérskou kariéru zahájil v Československu, ale brzy se přesunul do Španělska, kde strávil většinu své kariéry. Během dvaceti sezon ve španělské lize vedl kluby jako Barcelona, Atlético Madrid a Bilbao, kde získal víc trofejí než mnoho známějších jmen, jako Pep Guardiola nebo Johan Cruyff.

Největší úspěchy zaznamenal s Barcelonou, s níž vyhrál tři poháry a dvakrát titul. V sezoně 1951/52 vedl tým k historickému Barça de las Cinco Copas (Barça pěti pohárů), kdy získali všechno, co mohli. Počtem trofejí Daučíkův tým předběhne až švadrona Pepa Guardioly v roce 2009.

Kromě Barcelony měl slovenský trenér velký úspěch i s Atlétikem Madrid, se kterým v roce 1959 postoupil do semifinále Poháru mistrů, a s Bilbaem, který dovedl k překvapivému titulu v roce 1956.

Ferdinand Daučík byl nejen vynikajícím trenérem, ale také skvělým hráčem. Začínal v Komárně a Slávii, s níž získal čtyři tituly a Středoevropský pohár. S reprezentačním týmem se zúčastnil mistrovství světa 1938 a byl nepostradatelným lídrem na hřišti i v kabině. Po kariéře hráče se rychle etabloval jako trenér, a to nejen ve slovenském ŠK Bratislava, ale i v Československu, kde v roce 1948 převzal národní tým.

Po válce se ocitl ve středu politických konfliktů. V roce 1944 byl zatčen pro podezření z „bolševismu“ a „čechofilství“ a následně se opakovaně dostával do konfliktu s komunistickým režimem. Jeho politická angažovanost ho několikrát přivedla až do vězení, kde strávil několik měsíců. Po jeho útěku přes železnou oponu se usadil ve Španělsku, kde se stal trenérem nejlepších španělských klubů a významně přispěl k rozvoji tamního fotbalu.

Ve Španělsku trenér Daučík vynikal nejen díky svým trenérským dovednostem, ale i inovativní taktikou, například systémem WM, který zde dříve nebyl známý. Jeho úspěchy s Barcelonou a Bilbaem jsou stále uznávány, a to i přesto, že konkurence ve španělské lize byla v té době obrovská, když proti sobě měl třeba legendární hráče jako Alfredo Di Stéfano nebo Francisco Gento.

Daučíkova kariéra však nebyla jen o slávě. V roce 1960, kdy měl za sebou padesátku, se jeho začala pomalu stáčet do méně prestižních angažmá, ale stále pokračoval v trénování, a to stále hlavně ve Španělsku, i když už na méně zvučných adresách jako třeba . V závěru své kariéry se dostal i do severoamerických soutěží, kde trénoval Toronto Falcons, tým, ve kterém působili jeho syn a švagr.

Ferdinand Daučík je považován za jednoho z předních evropských trenérů, jehož úspěchy ve Španělsku přetrvávají jako legenda. Prošel nejen politickými peripetiemi a komunistickým vězením, ale i fotbalovými hvězdami, včetně klubu Barcelony, který dodnes s úctou vzpomíná na jeho přínos k jejich vítězstvím.

Daučík zůstane navždy spojen s obdobím, kdy španělský fotbal ještě neznal svou dnešní podobu a kdy si trenéři, jako on, tvořili svou cestu na hřištích, která dnes patří mezi světové fotbalové velmoci.

Kompletní příběh Ferdinanda Daučíka čtěte ve skvělém textu historika Zdeňka Zikmunda u nás na webu.

Jiří Martínek a Míra Šifta v FC podcastu popisují nejen vášnivou rivalitu mezi velkými španělskými a portugalskými kluby, ale i malými trpaslíky, kteří mají pro fanoušky nezaměnitelné kouzlo. Jaká fotbalová města doporučují českým cestovatelům a proč mají španělskou La Ligu radši než anglickou Premier League?