Coby terminus technicus značí prešovský beton systém vycházející z výrazné preference obrany. Číselně vyjádřeno, z rozestavení 5-3-2 nebo 5-4-1. Venku bez výjimky, doma často. Coby metafora jde o fotbal založený – tak jako stavební materiál – na pevnosti a neprostupnosti. Počet hráčů pověřených defenzívou přinejmenším čtyřikrát převyšoval počet plejerů na polovině soupeře. Osm zbrojnošů vzadu, nejvýše dvojice vpředu. Mnohdy byl útočník jediný. Většinou se zametačem, jistícím čtveřici v linii srovnaných obránců. Se zónovou, později s osobní obranou.
Betonářskému fotbalu, řečenému též murovačka, vládl zvlášť doma a na vlastní polovině důraz, neboť jak známo, hráč, který leží, neběží. Soupeřovi fanoušci při nekonečných malých domů mezi gólmanem a zametačem běsnili. Střed vyklidili borci v zelené a bílé jako území zasažené cholerou. Mezihra se netrpěla, postupný útok nevedl. Presink neznali a nepěstovali. Ceněnými výkony byly dalekonosný, přes půlící čáru směřující odkop, mnohaminutové ošetření, balon na tribuně. Hlavně na Strahově nebo na Julisce, kde při mizivých návštěvách chvíli trvalo, než se našel a vrátil na hřiště.
Divadlo potřebuje kulisy. A fundus Prešova, „skadzi matka Ježíšova“, jich skrýval přehršel. V první řadě – cestování. Dobrodružný výlet vábil málokoho, ačkoli česká mužstva nezřídka putovala letecky a pokud vlakem, potom lůžkovými vozy. Jak pravila legenda, prohrávala už v Kysaku, obvykle gólem z penalty. Obec leží v údolí Hornádu, dvacet kilometrů od Prešova, na trati košicko-bohumínské dráhy.
Ani nejstarší ligový stadion vlídností nepřekypoval. Zejména uzoučký koridor, prešovský tunel, kterým mužstva chodila na hřiště. Ve vzduchu odér borovičky, ve vlasech pivo. Nadávky, kterým nerozuměli ani nájezdníci z Trnavy, Trenčína nebo Bratislavy. Na hřišti rozhodčí, balancující mezi nenávistí publika a úlisností bafuňářů v restauraci hotelu Dukla. Na tribuně instruktor, schopný vtrhnout o přestávce do kabiny, aby nešťastníka s píšťalkou poučil, v čem se mýlil a kterak poškodil domácí. Pořadatelé, neváhající – když jednou trenér napadl a inzultoval sudího – předhodit policistům dvojníka.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Není divu, že soupeři se bouřili. Zvlášť favorité z Letné, Julisky a Tehelného pole, na které outsideři uměli. Trenér Leopold Šťastný, čtyřnásobný přeborník republiky, přísahal, že na Šariš už nepřijede. Sparťanské výbory pro změnu čílilo, když východniarské publikum povzbuzovalo ironickým „Sekcia, do toho!“ Naráželo tak na výsadní postavení hostů v ústřední sekci kopané čili fotbalovém svazu.
Otcové-zakladatelé nevymysleli murovačku z leknutí, rozmaru ani z pohnutí v šestinedělí. Úvaha, kterou se řídili, byla veskrze pragmatická. Metropole Šariše, proslulá velkovýrobou talentů, po válce chabrovala. Nestačila na Malacky, spadla na krajskou úroveň. Nejlepší dorostenci, trojnásobní přeborníci Slovenska, odešli a zářili jinde. Jozef Karel s Gejzou Šimanským v Bratislavě, Miloslav Danko, Jozef Kuchár, František Semeši a Jozef Steiner v Košicích… Nezbylo než hledat cesty, jak prohlubně vykopané velikostí měst a financí vyrovnat.
Dějiny „prešovského betonu“ začínají v roce 1951, kdy taktovku převzal rodák z Humenného, dorostenec Slavie Prešov a centrhalv ŠK Bratislava Jozef Karel. Poválečný reprezentant, který si zahrál s Josefem Bicanem nebo László Kubalou. Po zranění kolene, které utrpěl při mexickém zájezdu, však ze všeho nejvíc paběrkoval a laso, které přisvištělo z Prešova, nešlo odmítnout.
Vystudoval elektrotechnickou fakultu v Bratislavě a postgraduál v Paříži, kde oblékal dres Cercle Athlétique. Na hřišti i mimo něj se setkával s jistým Helenio Herrerou, věrozvěstem catenaccia. Ze studií si přivezl nepřehlédnutelný baret a zejména – „obrannou hru se dvěma útočníky“. Uspěl hned při premiéře. Provinční jedenáctka neprohrála v roce 1951 tucet zápasů v řadě, finišovala v první polovině tabulky, málo známý gólman Vladislav Mrlina s báječným průměrem branek.
Tenhle podcast je ryze evropský. S akcentem na české vyhlídky. Ty nejbližší, ale i ty vzdálenější, ve kterých zohledníme vlil nových bohatých majitelů českých klubů.
Baví ho teď nejvíc. Byl na jeho koncertě. A pouští ho i slávistická kabina. Která česká mladá hvězda je favoritem Jindřicha Trpišovského? Řekl to fanouškům.
Vyznáte se ve fotbale? Otestujeme vás na jedenácti názvech klubů. Řekneme vám jméno, vy nám město.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
