Prohráli, a přesto si došli pro trofej. Tahle chyba rozhodčího vešla do dějin

Tohle by byla dobrá kvízová otázka, která každému zamotá hlavu: Víte, který klub vyhrál evropský pohár, i když v té samé soutěži v dané sezoně prohrál penaltový rozstřel? Jestli ano, máte fotbalovou historii v malíku.

Dovolíme si ale tipnout, že to spíš nevíte a k tomu si říkáte, že nic takového přeci není možné. Když někdo prohraje penalty, tak prostě skončil.

V listopadu roku 1971 tomu ale tak nebylo, protože nizozemský rozhodčí Laurens van Ravens zapomněl na jedno nové pravidlo. A než za ním na plochu stačil doběhnout delegát UEFA, aby ho na chybu upozornil, začal penaltový rozstřel v odvetě druhého kola Poháru vítězů pohárů (PVP) mezi Sportingem a Rangers.

Všichni tři skotští střelci minuli a Sporting se radoval z postupu. Dlouho portugalskému týmu ale tahle radost nevydržela.

„Dozvěděli jsme se o tom, až když za námi do šatny přišel delegát. Chytil jsem tři penalty! Představte si tu euforii, a potom to zklamání. Došlo i na slzy,“ vzpomínal později na památnou lisabonskou noc Vítor Damas, tehdejší brankář Sportingu.

To v druhé šatně došlo k opačnému obratu v náladě. „Seděli jsme tam úplně zoufalí, když do toho někdo zaklepal na dveře. Stál tam jeden reportér z Glasgow a řekl nám, že postupujeme, protože rozhodčí udělal chybu,“ vzpomínal později Willie Henderson, který v Lisabonu tehdy dal nakonec rozhodující gól.

Hráči Rangers vzpomínali také na to, že hned na hřišti si nebyli jistí, jestli rozhodčí rozhodl správně, když je poslal do rozhodujících penalt. Měli pocit, že Hendersonův gól z prodloužení měl být rozhodující. Van Ravens ale trval na penaltách.

Proč k takovému zmatku došlo? UEFA od roku 1965 začala postupně do svých soutěží zavádět pravidlo, které zvýhodnilo góly ze soupeřova hřiště. Od sezony 2021/22 ho už v Evropě nemáme, ale určitě si vzpomenete, jak jste prohru 1:2 svého oblíbeného týmu ze soupeřova hřiště cenili mnohem víc než tu poměrem 0:1. Začínalo se tehdy (v roce 1965) právě jen v PVP, nějakou dobu tohle pravidlo platilo jen po čtvrtfinále a původně (do roku 1970) se vztahovalo jen na výsledek do prodloužení.

Tohle všechno stálo za tím, že rozhodčí van Laurens nechal kopat penalty, i když neměl. Prostě zapomněl na stále relativně nové pravidlo. První zápas v Glasgow skončil 3:2 pro domácí, Sporting o 14 dnů později doma vyhrál stejným výsledkem a v prodloužení to pak skončilo 1:1, takže celkově to bylo 4:3. Mělo se už uplatnit pravidlo o hodnotnějších gólech ze hřiště soupeřů se započtením Hendersonova gólu v prodloužení.

Van Laurensovu chybu napravila později i oficiálně UEFA a pro vývoj celé soutěže to byl tehdy zásadní moment. Rangers totiž následně vyřadili FC Turín, Bayern a ve finále na Camp Nou porazili 3:2 Dynamo Moskva a získali svou dosud jedinou evropskou trofej.

A góly v prodloužení počítané pro hosty za dva v případě rovnosti skóre mimochodem patřily k nespravedlivostem, které kritikům na pravidle o hodnotnějších gólech ze soupeřova hřiště dlouhodobě vadily. Týmy, které hrály odvetu venku, de facto měly o třicet minut navíc na vstřelení vzácnějšího gólu. Fanoušci Sportingu tohle pravidlo jistě museli přímo nenávidět.