Droit au But. Přímo k cíli. Slavné heslo patří k Marseille stejně jako bílomodré barvy, ikonický Stade Vélodrome nebo chorál Aux armes dunící na jeho tribunách. Cíle OM byly vždy ty nejvyšší. Důkazem budiž devět ligových titulů (jen Saint-Étienne a PSG jich mají víc) nebo triumf v Lize mistrů, kterou Olympique vyhrál (v roce 1993) jako zatím jediný francouzský tým.
Jenže na slavnou historii sedá čím dál silnější vrstva prachu. Na titul čeká OM už 14 let, v Lize mistrů se objevuje přinejlepším nepravidelně a nůžky mezí ním a dominantním rivalem z Paříže začínají připomínat rozštěp Jean-Clauda Van Damma. Olympique přitom papírově má zbraně na to, aby PSG vyzval na souboj. Nebo alespoň byl jasnou dvojkou ve Francii a respektovanou silou v Evropě. Tento cíl ale Marseille už dlouho uniká. I proto, že si při cestě k němu sama hází klacky pod nohy.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
