Klub, jehož chaos nezvládl ani Bielsa. Spící gigant hledá cestu k cíli
Droit au But. Přímo k cíli. Slavné heslo patří k Marseille stejně jako bílomodré barvy, ikonický Stade Vélodrome nebo chorál Aux armes dunící na jeho tribunách. Cíle OM byly vždy ty nejvyšší. Důkazem budiž devět ligových titulů (jen Saint-Étienne a PSG jich mají víc) nebo triumf v Lize mistrů, kterou Olympique vyhrál (v roce 1993) jako zatím jediný francouzský tým.
Jenže na slavnou historii sedá čím dál silnější vrstva prachu. Na titul čeká OM už 14 let, v Lize mistrů se objevuje přinejlepším nepravidelně a nůžky mezí ním a dominantním rivalem z Paříže začínají připomínat rozštěp Jean-Clauda Van Damma. Olympique přitom papírově má zbraně na to, aby PSG vyzval na souboj. Nebo alespoň byl jasnou dvojkou ve Francii a respektovanou silou v Evropě. Tento cíl ale Marseille už dlouho uniká. I proto, že si při cestě k němu sama hází klacky pod nohy.
Související články
Prohráli, a přesto brali evropskou trofej. Rozhodčí zapomněl pravidla, zapsal se do dějin
Příběh Rangers ze sezony 1971/72 je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
Konec nudných kvalifikací? UEFA mění Ligu národů i cestu na Euro
UEFA schválila zásadní reformu reprezentačního fotbalu. Od sezony 2028/29 se změní Liga národů a po Euru 2028 také evropské kvalifikace na velké turnaje. Cíl je jasný: méně zápasů typu gigant proti trpaslíkovi, víc vyrovnaných duelů a kvalifikace, která nebude ztrácet napětí už po pár kolech.
Od zákazu k vyprodanému Wembley. Průkopnice ženského fotbalu o anglické cestě na vrchol
„Byly jsme jen holky, co chtěly hrát fotbal,“ říká v exkluzivním rozhovoru Patricia Gregory, zakladatelka anglické ženské fotbalové asociace. Během své nedávné návštěvy Prahy mluvila o tom, jak na konci 60. let bojovala za právo žen hrát fotbal, i o tom, co pro ni dnes znamená pohled na zaplněné Wembley.
