Droit au But. Přímo k cíli. Slavné heslo patří k Marseille stejně jako bílomodré barvy, ikonický Stade Vélodrome nebo chorál Aux armes dunící na jeho tribunách. Cíle OM byly vždy ty nejvyšší. Důkazem budiž devět ligových titulů (jen Saint-Étienne a PSG jich mají víc) nebo triumf v Lize mistrů, kterou Olympique vyhrál (v roce 1993) jako zatím jediný francouzský tým.
Jenže na slavnou historii sedá čím dál silnější vrstva prachu. Na titul čeká OM už 14 let, v Lize mistrů se objevuje přinejlepším nepravidelně a nůžky mezí ním a dominantním rivalem z Paříže začínají připomínat rozštěp Jean-Clauda Van Damma. Olympique přitom papírově má zbraně na to, aby PSG vyzval na souboj. Nebo alespoň byl jasnou dvojkou ve Francii a respektovanou silou v Evropě. Tento cíl ale Marseille už dlouho uniká. I proto, že si při cestě k němu sama hází klacky pod nohy.
Přesně před 22 lety se v Lize mistrů stalo něco, co dnes působí skoro nemožně. Porto porazilo ve finále Monako 3:0, ovládlo Evropu a z Josého Mourinha se stala trenérská hvězda. Nebyla to ale jen pohádka outsidera. Byl to triumf dokonale připraveného týmu.
Jedni potřebovali dát na Anfieldu druhý gól, jinak bude mistrem Liverpool. Druzí v nastavení finále Ligy mistrů prohrávali s Bayernem. Přesto oba zápasy skončily stejně: výbuchem radosti, který se ve fotbale připomíná dodnes. Datum 26. května má v anglickém fotbale mimořádné kouzlo.
Slavia má jako český šampion jistou účast v Lize mistrů v příští sezoně. Pojďme se podívat, jaké soupeře může dostat. Dvacet devět účastníků z celkových 36 už je teď jistých.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
