Viktoria Plzeň vstupuje do finální fáze kvalifikace Ligy mistrů. Soupeřem jí v Baku bude FK Karabach, klub, se kterým se už jednou setkala. V sezoně 2016/17 přešli Viktoriáni přes Karabach ve 3. předkole Ligy mistrů po výsledcích 1:1 venku a 0:0 doma. Ázerbájdžánský tým se pak do Česka ve stejné sezoně vrátil ještě jednou a ve skupině Evropské ligy tu podlehl Slovanu Liberec 0:3 - venku se hrálo 2:2 a Jan Sýkora vstřelil po deseti vteřinách nejrychlejší gól druhé nejprestižnější evropské soutěže.
I přes pozitivní bilanci nečeká Plzeň nic jednoduchého, jak se dá v této fázi soutěže čekat. Její soupeř vyhrál ázerbájdžánskou ligu osmkrát za posledních deset let. Co se týče národního koeficientu, Ázerbájdžán se v současnosti nachází deset míst pod Českem, Karabach ovšem najdeme čtyři místa nad Viktorií. Je totiž prakticky jediným tamním klubem, který do koeficientu přispívá.
Od roku 2014 ani jednou nechyběl v základní skupině některého z evropských pohárů. Šestkrát si zahrál skupinu Evropské ligy, jednou Ligu mistrů (2017/18) a loni Evropskou konferenční ligu, kde poprvé ve své historii postoupil ze skupiny (druhé místo za Basilejí) a v následném play off nestačil na Marseille. Jeho největší konkurent Neftči Baku hrál naposledy základní skupinu Evropské ligy před deseti lety, před sedmi lety si pak ve stejné fázi zahrál klub FK Gabala. A od té doby je to celé jen o Karabachu.
FK Karabach je ale zajímavý nejen díky své účasti v evropských pohárech. Je to klub, který svým názvem odkazuje k regionu Náhorního Karabachu. Jde o území, o které vedou spor Ázerbájdžán s Arménií a které bylo po většinu postsovětského období ovládáno Armény. Tady byl také ve městě Agdam v roce 1951 založen, tehdy ještě pod názvem Mehsul, aby v roce 1987 převzal své současné jméno Karabach Agdam. To už se ale schylovalo ke konfliktu, který naplno vypukl o rok později a s přestávkami trval šest let. Na jeho konci stál vznik de facto samostatné Náhornokarabašské republiky (Arcach) silně propojené s Arménií a masivní exodus Ázerbájdžánců z tohoto území.
Náhorní Karabach je oblast, kterou si dlouhé roky nárokuje Arménie i Ázerbájdžán. Jde o enklávu osídlenou převážně Armény, nicméně nacházející se uvnitř hranic Ázerbájdžánu. Během existence Sovětského svazu sice měla oficiálně přiznanou autonomii, její ignorování ale nakonec vyústilo v letech 1988 až 1994 právě v ozbrojený konflikt, během něhož zemřely desítky tisíc lidí a téměř třicetitisícové město Agdam bylo kompletně zničeno a vysídleno. Kontrolu nad jeho ruinami získal Ázerbájdžán zpět až v roce 2020 jako výsledek dohody ukončující další horkou fázi konfliktu.
Klub Karabach Agdam se nicméně v roce 1993, kdy vrcholila první horká fáze války, přemístil do Baku a ve stejném roce symbolicky získal svůj první mistrovský titul. Právě díky tomu, že de facto reprezentuje uprchlíky z Náhorního Karabachu, je v Ázerbájdžánu jeho podpora vnímána jako jakási „národní povinnost“ a Karabach tak patří k nejpopulárnějším klubům v zemi, byť jeho domácí prostředí třicet let leželo na území jiného státu.
Od roku 2001 je Karabach navíc vlastněn potravinářským gigantem Azersun, který se výrazně angažuje v pomoci uprchlíkům z Náhorního Karabachu a také podporu klubu vnímá jako určitou formu podnikové CSR (Corporate Social Responsibility – společenská odpovědnost firem). Fotbal dokáže obecně přilákat velkou pozornost k uprchlické otázce a díky němu se v Ázerbájdžánu daří organizovat například sportovní aktivity pro děti v místech, kde je největší koncentrace uprchlíků z Náhorního Karabachu. Odhaduje se, že lidem, kteří své domovy kvůli válce opustili, se od jejího vypuknutí narodilo už kolem 230 tisíc dětí.
Viktor Gušan v roce 1997 založil Šeriff Tiraspol a dotáhl ho až do Ligy mistrů. Hráče motivuje třeba granátem v šatně a k bohatství přišel tak, že ovládl prakticky celou ekonomiku Podněstří, což je část Moldavska pod ruským vlivem.
Zajímavé – a pro podobné případy příznačné – je i to, že „svůj“ Karabach měla po určitou dobu ve vlastní nejvyšší soutěži také Arménie. Klub etnických Arménů s obtížně vyslovitelným jménem Lernajin Arcach hrál mezi lety 1995 a 2006 v Jerevanu, v té době mimo jiné právě pod jménem Karabach Jerevan nebo Karabach Stěpanakert. V roce 2007 byl kvůli finančním problémům z arménské ligy vyloučen a několik let působil pouze v rámci soutěží Náhorního Karabachu. V roce 2019 se ale vrátil a letos bude opět hrát arménskou Premier ligu, kam postoupil jako vítěz minulého ročníku první ligy.
Ten ázerbájdžánský Karabach se mezitím v Baku zcela etabloval. Od roku 2015 hraje své domácí ligové zápasy v Azersun Areně, která by s kapacitou 5 800 míst slušela lecjakému českému prvoligovému klubu, když pomineme, že jí chybí jedna podélná tribuna. I přes takto moderní zázemí ovšem Karabach fanoušky do ochozů nijak extrémně neláká a průměrné návštěvy ani v předcovidové době nepřesahovaly dva tisíce fanoušků. Na druhou stranu, i tak šlo ve většině sezon o nejnavštěvovanější klub v zemi – polovina ligy se s průměrnou návštěvností nevyšplhá ani nad tisíc diváků.
Plzeň si ovšem na tomto útulném stadionu nezahraje. Pro evropské zápasy využívá Karabach zázemí stadionu Tofiqa Bachramova, který by asi nebyl ničím výjimečný (jedná se o klasický rozlehlý stadion sovětského střihu s atletickou dráhou, byť pěkně zrekonstruovaný), nebýt pravděpodobně jediným stadionem na světě, který je pojmenovaný po rozhodčím. Tofiq Bachramov se zapsal do historie na mistrovství světa 1966, když ve finále mezi Anglií a Německem za stavu 2:2 jako čárový sudí poradil hlavnímu rozhodčímu Gottfriedu Dienstovi, že míč po ráně Geoffa Hursta a odrazu od břevna přešel brankovou čáru.
Tento moment je jedním z nejzkoumanějších v historii fotbalu a ti, kteří se jím zabývali, se shodují, že Bachramov míč za čárou vidět nemohl, a ani z dostupných televizních záběrů si dodnes nikdo neodváží s jistotou potvrdit, že šlo skutečně o gól. Zlí jazykové tvrdí, že tehdy zafungovala jazyková bariéra mezi Dienstem a Bachramovem, sám ázerbájdžánský rozhodčí pak o mnoho let později tvrdil, že míč za čárou neviděl, ale že byl přesvědčen, že se neodrazil od břevna, nýbrž od napnuté horní sítě. Každopádně Anglie díky tomuto rozhodnutí získala svůj jediný titul mistrů světa, Hurst se stal legendou a Bachramov asi nejznámější postavou ázerbájdžánského fotbalu.
FK Karabach neprohrál posledních deset domácích zápasů v kvalifikacích o evropské poháry (7 výher, 3 remízy). Na cestě do play off o Ligu mistrů už vyřadil Lech Poznaň (0:1 a 5:1), FC Curych (3:2 a 2:2) a Ferencváros (1:1 a 3:1). S českými týmy hrál v historii jen tři dvojzápasy. Kromě těch zmíněných v hlavním textu to byly už v roce 1997 duely s Jabloncem, které český tým vyhrál 3:0 a 5:0. Podle webu Transfermarkt.de je hodnota kádru Plzně (24,6 milionu euro) vyšší, než má Karabach (14,1).
Ale to bychom se od Karabachu poněkud vzdálili. Kromě svého vlastního skromného stánku a Bachramovova stadionu se může klub pro ty největší zápasy spolehnout ještě na Olympijský stadion v Baku, kam se vměstná přes 60 tisíc lidí (Češi tu na loňském mistrovství Evropy podlehli ve čtvrtfinále Dánům a hrálo se tu i finále Evropské ligy mezi Chelsea a Arsenalem, tolik kritizované za to, že bylo prostě pro oba kluby příliš daleko). Tady odehráli jezdci, jak se klubu přezdívá, zápasy zmiňované skupiny Ligy mistrů nebo utkání skupiny Evropské ligy proti Arsenalu v roce 2018.
Jedním z důvodů je samozřejmě kapacita, nicméně i samotná možnost hrát na stadionu, do kterého stát nalil přes 800 milionů eur a který je jeho výkladní skříní, ukazuje důležitost Karabachu pro režim prezidenta Alijeva. Mít v losu základních skupin Ligy mistrů jméno Karabach a mít u něj v závorce označení „AZE“ je mnohem větší propagace ázerbájdžánského nároku na území Náhorního Karabachu, než jaké by bylo možné dosáhnout veškerými diplomatickými cestami. Zvlášť, když konkurenční Arménie podobnou sílu na poli fotbalu rozhodně nabídnout nemůže.
Doufejme, že se letošní základní skupiny nejprestižnější evropské fotbalové soutěže této propagandě vyhnou a místo do Baku se bude jezdit do Plzně.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Byl to moment, po kterém Ghana a možná i celá Afrika padla na kolena. V roce 2010 stačilo proměnit penaltu a Afrika by měla své první semifinále na MS. Za hrdinu byl ale nakonec Luis Suárez. Spočítají mu to dnes Ghaňané?
V Kataru nás čekají poslední zápasy ve skupinách. Šest týmů se v nich popere o dvě postupová místa. Ukážeme vám, co k postupu potřebuje každý z nich.
Vladimír Coufal prožívá po dvou a půl letech ve West Hamu nejhorší období v Anglii. K tomu teď sleduje mistrovství světa a mrzí ho, že tam s Českem není. Náladu mu spravují aspoň jeho oblíbení Brazilci. Vadí mu MS v Kataru? A předtím v Rusku? Měli by se hráči vyjadřovat k politice? A jak řeší, že vypadl z ligové sestavy? Odejde? Ptáme se v rozhovoru.
