„Všichni jsou fanoušci Ferrari. I ti, kdo nejsou,“ prohlásil kdysi pilot formule 1 Sebastian Vettel. Bylo to krátce poté, kdy po šesti letech v konkurenčním Red Bullu, se kterým několikrát oslavil mistrovský titul, přestoupil právě do týmu z italského Maranella. Do týmu se slavnou minulostí, miliardovou značkou a za všech okolností nejvyššími ambicemi. Do týmu, jehož rudou kombinézu si na sobě někdy představil každý jezdec. Do týmu, který je synonymem svého sportu.
Pokud má fotbal svoje Ferrari, jmenuje se Real Madrid. Nevyhýbají se mu vzestupy a pády, nedělá všechno dobře, není vždycky nejlepší. Ale je ten největší. Obléknout bílý dres a dát vítězný gól na Santiago Bernabéu? O tom sní další a další generace malých fotbalistů a fotbalistek. Ve Španělsku, v Česku, v Africe, v Asii, všude.
Třeba i v Bondy, severovýchodním předměstí Paříže. Právě v tomto „banlieue“, chudé čtvrti plné imigrantů a chudých lidí, vyrůstal Kylian Mbappé, jinak rodák z devatenáctého obvodu francouzské metropole. Kdo k němu zašel na návštěvu, ocitl se ve svatyni Cristiana Ronalda a Realu Madrid. Tahle kombinace si pro sebe uzmula hned dvě stěny Mbappého pokoje. Na plakáty jeho dalších oblíbených tváří, třeba Zinédina Zidana, Ronaldinha nebo hvězd AC Milán, už moc místa nezbylo.
Kdyby tehdy Mbappému někdo prozradil, že za pár let v Realu podepíše smlouvu a jeho představení bude na Bernabéu sledovat 80 tisíc lidí, asi by jen pokrčil rameny a řekl: „No jasně.“ Přesně podle plánu. Tak si to vysnil. Asi by si ale neuměl představit, jak trnitá nakonec jeho cesta do Madridu bude. Že půjde o stamiliony eur, politické body i soudní tahanice. A především, že se bude vyjednávat dlouhých dvanáct let.
Thierry Henry u brankové čáry zahrál rukou a přihrál Williamu Gallasovi na gól. Rozhodčí ho uznal a Francie 18. listopadu 2009 postoupila na mistrovství světa na úkor Irska. O dva dny později se za opakování zápasu přimlouvali oba kapitáni, včetně Henryho. Až po letech vyšlo najevo, že FIFA po sporné baráži poskytla irskému svazu pět milionů eur.
Šest zápasů, šest porážek. Výsledky v Lize národů sice nejsou podle Santiho Denii to nejdůležitější, ale zápas v Chorvatsku svlékl jeho tým do naha. V čem jsme nejvíc pokulhávali a na čem se dá stavět? V dalším díle Football Club podcastu rozebíráme hráče našeho kádru, sestavíme ideální jedenáctku a v závěru si posvítíme i na největší šlágry nadcházejícího ligového kola.
Po šesti porážkách v Lize národů jde česká reprezentace do losu kvalifikace na Euro 2028 z druhého koše. Může znovu narazit na Španělsko, Anglii nebo Chorvatsko. Ze třetího koše jí může připadnout třeba Slovensko, Polsko či Skotsko. Zkuste si los.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
