„Všichni jsou fanoušci Ferrari. I ti, kdo nejsou,“ prohlásil kdysi pilot formule 1 Sebastian Vettel. Bylo to krátce poté, kdy po šesti letech v konkurenčním Red Bullu, se kterým několikrát oslavil mistrovský titul, přestoupil právě do týmu z italského Maranella. Do týmu se slavnou minulostí, miliardovou značkou a za všech okolností nejvyššími ambicemi. Do týmu, jehož rudou kombinézu si na sobě někdy představil každý jezdec. Do týmu, který je synonymem svého sportu.
Pokud má fotbal svoje Ferrari, jmenuje se Real Madrid. Nevyhýbají se mu vzestupy a pády, nedělá všechno dobře, není vždycky nejlepší. Ale je ten největší. Obléknout bílý dres a dát vítězný gól na Santiago Bernabéu? O tom sní další a další generace malých fotbalistů a fotbalistek. Ve Španělsku, v Česku, v Africe, v Asii, všude.
Třeba i v Bondy, severovýchodním předměstí Paříže. Právě v tomto „banlieue“, chudé čtvrti plné imigrantů a chudých lidí, vyrůstal Kylian Mbappé, jinak rodák z devatenáctého obvodu francouzské metropole. Kdo k němu zašel na návštěvu, ocitl se ve svatyni Cristiana Ronalda a Realu Madrid. Tahle kombinace si pro sebe uzmula hned dvě stěny Mbappého pokoje. Na plakáty jeho dalších oblíbených tváří, třeba Zinédina Zidana, Ronaldinha nebo hvězd AC Milán, už moc místa nezbylo.
Kdyby tehdy Mbappému někdo prozradil, že za pár let v Realu podepíše smlouvu a jeho představení bude na Bernabéu sledovat 80 tisíc lidí, asi by jen pokrčil rameny a řekl: „No jasně.“ Přesně podle plánu. Tak si to vysnil. Asi by si ale neuměl představit, jak trnitá nakonec jeho cesta do Madridu bude. Že půjde o stamiliony eur, politické body i soudní tahanice. A především, že se bude vyjednávat dlouhých dvanáct let.
Česko hraje v Chorvatsku. Projděte si fotbalový TV program na neděli i další dny aktuálního reprezentačního okna.
Rozbor ofenzivního trápení Sparty, ale i statistiky zajímavých hráčů Pardubic či Idrise Hopiho a Davida Kozla, kolem kterých budou v zimě kroužit týmy z top trojky.
Joe Hart vyběhl z vápna a odehrál míč hlavou. Ryan Shawcross se rozběhl k opuštěné bráně. A Zlatan Ibrahimović? Ten se k ní otočil zády. Dnes je to přesně čtrnáct let od večera, kdy Švédsko porazilo Anglii 4:2 a jeho kapitán zakončil čtyřgólové představení nůžkami, za které dostal Cenu Ference Puskáse.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
