„Všichni jsou fanoušci Ferrari. I ti, kdo nejsou,“ prohlásil kdysi pilot formule 1 Sebastian Vettel. Bylo to krátce poté, kdy po šesti letech v konkurenčním Red Bullu, se kterým několikrát oslavil mistrovský titul, přestoupil právě do týmu z italského Maranella. Do týmu se slavnou minulostí, miliardovou značkou a za všech okolností nejvyššími ambicemi. Do týmu, jehož rudou kombinézu si na sobě někdy představil každý jezdec. Do týmu, který je synonymem svého sportu.
Pokud má fotbal svoje Ferrari, jmenuje se Real Madrid. Nevyhýbají se mu vzestupy a pády, nedělá všechno dobře, není vždycky nejlepší. Ale je ten největší. Obléknout bílý dres a dát vítězný gól na Santiago Bernabéu? O tom sní další a další generace malých fotbalistů a fotbalistek. Ve Španělsku, v Česku, v Africe, v Asii, všude.
Třeba i v Bondy, severovýchodním předměstí Paříže. Právě v tomto „banlieue“, chudé čtvrti plné imigrantů a chudých lidí, vyrůstal Kylian Mbappé, jinak rodák z devatenáctého obvodu francouzské metropole. Kdo k němu zašel na návštěvu, ocitl se ve svatyni Cristiana Ronalda a Realu Madrid. Tahle kombinace si pro sebe uzmula hned dvě stěny Mbappého pokoje. Na plakáty jeho dalších oblíbených tváří, třeba Zinédina Zidana, Ronaldinha nebo hvězd AC Milán, už moc místa nezbylo.
Kdyby tehdy Mbappému někdo prozradil, že za pár let v Realu podepíše smlouvu a jeho představení bude na Bernabéu sledovat 80 tisíc lidí, asi by jen pokrčil rameny a řekl: „No jasně.“ Přesně podle plánu. Tak si to vysnil. Asi by si ale neuměl představit, jak trnitá nakonec jeho cesta do Madridu bude. Že půjde o stamiliony eur, politické body i soudní tahanice. A především, že se bude vyjednávat dlouhých dvanáct let.
Atlético Madrid a Arsenal patří mezi největší evropské kluby, které Ligu mistrů pořád ještě nevyhrály. Dnes večer se potkají v semifinále. Simeone a spol. loví poslední šanci na trofej v rozkolísané sezoně. Artetův Arsenal zase hraje o něco, co by z něj definitivně sundalo nálepku dobrého, ale nedotaženého projektu.
PSG porazilo Bayern 5:4 v prvním semifinále Ligy mistrů. Výsledek sám o sobě zní šíleně, ale ještě důležitější bylo, jak k němu oba týmy došly: bez couvání, bez kalkulu, s ochotou riskovat i ve chvíli, kdy by většina velkých zápasů dávno zatáhla ruční brzdu.
Adam Hložek je zpátky v zápase. Po čtyřech měsících odehrál první minuty za rezervu Hoffenheimu proti Ingolstadtu. Návrat do hry je pro českou reprezentaci dobrá zpráva, ale do mistrovství světa pořád zbývá několik důležitých kontrolních bodů.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
