Glosář Luďka Mádla: Svět se netočí kolem trenéra Rady, i když si to myslí

Liga je zpět! A je to věru pestrý organismus, jako svět kolem nás. Máme tu jako vždy favority a outsidery, staré věci i novinky, jakož i první diskutabilní situace. A vedle toho třeba také ultraprogresivní projekt Slovanu Liberec versus návrat Dukly Praha, klubu, připomínajícího v mnohém tak trochu muzeum. Včetně živého exponátu, mentálně pevně zasazeného do minulého století, na pozici trenéra.

Okolo Slovanu Liberec rozproudil nový majitel klubu Ondřej Kania PR humbuk, který mohl leckoho nabudit a nalákat na nejvyšší míru, zatímco u jiných vyvolat myšlenku typu: „No tak to je prima, že jste díky spolupráci s týpkem, co hraje počítačové hry, našvihali na sociálních sítích tolik a tolik zobrazení a získali takový nebo makový dosah. Ale hlavně abyste teď něco uhráli na hřišti.“

Klobouk dolů, uhráli. V Karviné, kde velmi mladý tým trenéra Radoslava Kováče otočil skóre ve svůj prospěch. A blýsknul se i nádhernou přímočarou akcí, kdy šel balon přes celé hřiště velmi rychle po ose Bačkovský – Icha – Hlavatý – Višinský. A i díky špatnému odhadu domácího brankáře Knoblocha v tu chvíli Liberec vyrovnal.

Ne, tohle nebyla náhoda. K tak modernímu, atraktivnímu způsobu řešení situace trenér své hráče v Liberci evidentně vede. A i díky tomu se ještě evidentně máme na co těšit.

Uražený Rada, seznamte se

Oproti tomu Dukla Praha nepředvedla doma proti Plzni po fotbalové stránce prakticky nic. Jen bizarně vyhlížející mix jinde už dávno odložených třicátníků s rozhlížejícím se mládím, ve kterém na sebe největší fotbalovou pozornost poutá Štěpán Šebrle, syn olympijského vítěze v atletickém desetiboji.

A největší mediální pozornost pak samozřejmě muž z lavičky. Už za měsíc šestašedesátiletý Petr Rada. Věčně uražený, věčně nedoceněný, věčně remcající, věčně ňafající vedle sebe jako zpovykaný ratlík.