O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Ryanovi Naderimu stačil jediný zápas za české áčko, aby mu padla možnost hrát za Bulharsko nebo Německo. Idrisi Hopimu by přitom ani dva listopadové starty za Česko samy o sobě cestu k chorvatské reprezentaci nezavřely. Jak je to možné? Rozhoduje druh zápasu, věk hráče i počet startů.
Úspěchy slavil už jako hráč. Na olympiádě si vyzkoušel tři různé role. A jeho nominace budí hodně pozornosti. Co všechno víte o trenérovi české reprezentace? Čeká vás 12 otázek, každá má jedinou správnou odpověď.
Projděte si fotbalový TV program na středu i další dny tohoto pracovního týdne, ve kterém startuje poslední letošní reprezentační okno.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
