O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Přesně před 22 lety se v Lize mistrů stalo něco, co dnes působí skoro nemožně. Porto porazilo ve finále Monako 3:0, ovládlo Evropu a z Josého Mourinha se stala trenérská hvězda. Nebyla to ale jen pohádka outsidera. Byl to triumf dokonale připraveného týmu.
Jedni potřebovali dát na Anfieldu druhý gól, jinak bude mistrem Liverpool. Druzí v nastavení finále Ligy mistrů prohrávali s Bayernem. Přesto oba zápasy skončily stejně: výbuchem radosti, který se ve fotbale připomíná dodnes. Datum 26. května má v anglickém fotbale mimořádné kouzlo.
Slavia má jako český šampion jistou účast v Lize mistrů v příští sezoně. Pojďme se podívat, jaké soupeře může dostat. Dvacet devět účastníků z celkových 36 už je teď jistých.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
