O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Pro mnoho Nizozemců skončila druhá světová válka až 21. června 1988. V Hamburku, po semifinálové výhře 2:1 nad Západním Německem.
Pětibodový náskok, čtyři kola do konce, Sparta na Slovácku a jedno derby na Slavii. Skončí tohle všechno prvním sparťanským titulem po čtyřletém kralování sešívaných? Odpovědi v novém FC podcastu hledáme s Kristinou Němcovou.
Program Baníku nám dal jedinečnou příležitost srovnat, jaký je rozdíl v diváckém zájmu o stejný tým v momentě, kdy se mu daří a kdy naopak padá ke dnu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
