O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Santi Denia zveřejnil svoji první nominaci před nadcházejícími zápasy v elitní skupině Ligy národů proti Chorvatsku, Anglii a Španělsku. Reprezentace vítá třeba teplického Matěje Radostu, naopak kvůli administrativním problémům chybí Ryan Naderi.
Víkendové zápasy nejvyšší soutěže nabídnou opět zajímavé zápletky. Velká pozornost bude mířit především na tým Sparty. Její hráčky propadly s Plzní a na vedoucí Slavii už hodně ztrácejí. Sešívané mají naopak nahráno. Na čelo se navíc dere nováček ženské ligy Prague Raptors.
Sparta vsadila při přestavbě kádru také na norskou stopu. Útočník Jonatan Braut Brunes přišel jako střelec s výbornou bilancí, obránce Tobias Guddal jako méně nápadná posila. Po prvních týdnech v rudém dresu ale jejich příběhy vypadají úplně opačně, než by se čekalo.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
