- Předplatné
- Cesta do Ameriky
- Girl Power
- Dobýváme Evropu
- Sázky
- Fotbal v TV
- Poháry
- Seriály
- Více
O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Norské Bodö/Glimt vyřadilo Inter Milán a jeho vítězný gól na San Siru potvrdil, že fotbal hrát rozhodně umí.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
