O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Když v marketingové kampani trefíte legendu, máte vyhráno! Jeho videa zaznamenala koncem loňského roku na sociálních sítích v Česku velký úspěch. Nešlo přitom o žádnou připomínku legendárního bělehradské penalty. Jestliže Antonín Panenka něco „dloubne“, většinou se to zapíše do historie. Teď dloubnul i do tématu odpadu na stadionech.
Takhle nějak si představujeme čistou radost a totální euforii. Celtic otočil důležitý zápas, drží se ve hře o skotský titul a nemalou zásluhu na tom má i český útočník. Rozhodující gól v závěru zápasu totiž připravil.
Devítiletý Tomáš z FK Nemilany vyrůstá jen s maminkou a fotbal je pro něj víc než hra – je to svět, kde může snít. Jeho největším přáním byla obyčejná klubová šála. O pár týdnů později už stál pár metrů od hráčů Sigmy Olomouc a zažil večer, na který se nezapomíná.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



