O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
Česká liga roste. Jak ji jako produkt ještě víc posunout a zatraktivnit? Jaké parametry sledovat? V čem je pro diváky a sponzory top a v čem flop? A kdy a jak se projeví peníze od nových bohatých majitelů prvoligových klubů?
Příběh Rangers ze sezony 1971/72 je o jediném vítězi evropského poháru, který na cestě za trofejí prohrál penaltový rozstřel.
UEFA schválila zásadní reformu reprezentačního fotbalu. Od sezony 2028/29 se změní Liga národů a po Euru 2028 také evropské kvalifikace na velké turnaje. Cíl je jasný: méně zápasů typu gigant proti trpaslíkovi, víc vyrovnaných duelů a kvalifikace, která nebude ztrácet napětí už po pár kolech.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
