O debaklu českého fotbalu v gruzínském Tbilisi 1:4 se můžeme bavit v mnoha rovinách. A ve všech bude ta debata relevantní.
Český tým nebojoval. Byl špatně poskládaný. Příliš velký prostor dostali hráči, kteří ve svých klubech v úvodu sezony nenastupují. Taktika určená trenérem Haškem buď neexistovala, nebo byla špatná, nebo ji hráči neplnili.
Reprezentanti asi neměli úplně jasno, jestli v Tbilisi hrají soutěžní zápas, nebo přátelák.
Uvnitř českého fotbalu dříme obrovská, ničím neopodstatněná namyšlenost, která vede k nesmyslnému podceňování týmů typu Albánie či Gruzie. Touto nemocí trpí kvanta fanoušků. A bohužel nejspíš i někteří hráči.
Český fotbal je dlouhodobě řízen naprosto nekompetentními nebo neschopnými lidmi. Nevede to jen ke způsobu obsazování trenérských pozic u reprezentace ve stylu, který bychom očekávali ještě tak možná za krále Klacka, rozhodně však nikoli ve třetí dekádě 21. století.
České kluby mají za sebou další nepovedený týden v evropských pohárech. Alespoň trochu ho zachránily nečekané remízy Slavie a Jablonce. Jenže Řecko se v boji o důležité desáté místo v žebříčku národních koeficientů znovu vzdálilo. Pozitivní zprávou je alespoň návrat před Polsko a další zaváhání dánských klubů.
Petr Čech byl zvyklý na ledacos. Čelil nejlepším útočníkům světa a z branky Chelsea udělal téměř nedobytnou pevnost. Jenže 2. května 2012 proti němu stál senegalský útočník Papiss Cissé, který se rozhodl, že fotbalová fyzika ten večer platit nebude.
Kryštof Daněk se poprvé v kariéře zapsal mezi střelce Ligy mistrů. Ve středečním utkání na hřišti Sportingu Lisabon zvýšil na 3:1 a výrazně se podílel na překvapivém vítězství rakouského LASK Linec 3:2. Pro českého záložníka šlo zároveň o premiérový gól v evropských pohárech.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
