Dlouho očekávaný vstupní zápas do bojů Eura 2024 mají čeští fotbalisté za sebou. Favorizovaným Portugalcům podlehli 1:2, když soupeř dokončil obrat skóre v 92. minutě utkání.
Co si z úterního, deštěm skrápěného lipského večera vlastně vzít a odnést? Interpretačních možností se nabízí víc, stačí vybrat si dle gusta.
„Sahali po bodu, eh, to je taková škoda, že se nerozhodný výsledek posledního hvizdu nedočkal, chybělo tak maličko!“ řeknou asi mnozí. Akcentují, že českému výběru stačilo přečkat bez úhony už jen relativně malý časový úsek, zvící pár minutek nastavení.
Tato linie úvah je může dovést až k závěru, že Čechům vlastně chyběla jen kapka štěstí.
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Jakkoli tento pohled na věc nikomu neupírám, dovolím si nyní zformulovat hypotézu zcela odlišnou.
Ne, tohle nebyla smůla. Ba právě naopak: extrémní štěstí, které na ukazateli skóre fixovalo lichotivý výsledek tentokrát až pohádkově dlouho. Mnozí už dokonce svůdné tendenci oné pohádky o kouzelných bodech, dosažitelných českým chasníkům, ať se děje, co se děje, začali podléhat.
Kdo z nás si někdy nenasadil brýle mámení, že ano. Jenže nevidět přes ně ani gigantický výkonnostní rozdíl, se kterým se týmy Česka a Portugalska v lipské konfrontaci v úterý odprezentovaly, to už tentokrát odpovídalo opuštění kontur reálného světa, lhostejno, zda na koštěti, či na palubě vesmírného korábu plného ufonů.
Že budou Portugalci silnější, se samozřejmě čekalo. Počítali s tím fanoušci, novináři, bookmakeři i samotná česká výprava na Euru 2024. Leč realita s olbřímím, giganticky mobydickálním výkonnostním schodem mezi oběma týmy, šla hodně za rámec všech očekávání. A mě osobně, přiznávám, přímo vyděsila.
České reprezentantky Franny Černá a Antonie Stárová mluví v pokračování Football Club podcastu o boji o titul, konfrontacích se zahraničními týmy a o tom, jak se ženský fotbal v Česku za poslední dva roky posunul.
I o víkendu se bude podle nás v ligových soutěžích dařit týmům, které předvedly dobré výkony v evropských pohárech. Přečtěte si analýzy zápasů z české, německé a anglické ligy.
Do Hradce Králové se vrátil dřív, než čekal – po dvou letech v Plzni a Ruchu Chorzów. Přesto se za tím Adam Vlkanova ohlíží s úsměvem. „Zahrál jsem si za reprezentaci, v Lize mistrů, splnil jsem si sny,“ bilancuje ofenzivní šikula. Jedním dechem dodává, že evropské poháry si chce zahrát i v černobílém dresu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
