Football Club x Kudy běží zajíc: Velký speciál k EURU 2024! Předobjednávky zde

Tu šálu sundejte, děti! Mohou pořadatelé svlékat fanoušky z klubových barev?

Sdílejte:
Jsou kluby oprávněny určovat, jak by měli být diváci oblečeni? Nebo dokonce zabránit některým z nich ve vstupu na stadion jen proto, že fandí hostujícímu týmu? Měl by platit jednotný přístup pro všechny, ať už jde o zapálené fanoušky či děti? Společně se podíváme na to, jak se k této problematice staví české i zahraniční kluby a co na to říká právo.
V Hradci by neprošel.Foto: Pavel Mazáč / CNC / Profimedia

Situace na českých stadionech

Třináct z šestnácti klubů Fortuna ligy ve svých návštěvních řádech zakazuje fanouškům hostí pohybovat se mimo sektor vyhrazený pro jejich tým. Deset si pak vyhrazuje právo umožnit vstup do určitých částí stadionu pouze při splnění předem oznámených podmínek, mezi které často patří klubová příslušnost nebo vnější klubové označení. Jediným klubem, který toto pravidlo výslovně uvádí ve svém návštěvním řádu, je FK Teplice. Ten upozorňuje, že „fanoušci v dresech, šálách a dalších předmětech se znaky hostujícího týmu nebudou vpuštěni do domácích sektorů stadionu.”

Zdeněk Tomíček, jeden z autorů tohoto článku, měl možnost na vlastní kůži zažít tento tradiční přístup českých klubů během posledního ligového kola základní části Fortuna ligy. S dvěma malými dětmi a tatínkem v důchodovém věku dorazil do Malšovické arény v Hradci Králové. Vstupenky měli do sektoru P, který se nachází v rohové části vedle sektoru pro fanoušky hostí a je značně vzdálený od sektoru vyhrazeného pro „skalní“ domácí fanoušky. Přesto jim nebylo umožněno vstoupit na stadion, dokud si jeho synové v předškolním věku nesundali šály a neuložili je do úschovny. Ostraha stadionu uvedla, že toto opatření bylo zavedeno s cílem zajistit bezpečnost na stadionu.

Návštěvní řád Malšovické arény přitom neobsahuje žádný požadavek na oblečení návštěvníků. Hostujícím fanouškům však ve svém článku 3 odst. 4 zakazuje pohybovat se mimo sektor vyhrazený pro hosty. V tomto článku je uvedeno: „Návštěvníci jsou povinni obsadit pouze místo uvedené na vstupence pro danou akci. Fanoušci a příznivci hostujícího týmu jsou povinni zdržovat se pouze v sektoru určeném provozovatelem pro příznivce hostujícího týmu a jsou povinni respektovat organizační pokyny pořadatelské nebo bezpečnostní služby, případně příslušníků městské policie a Policie ČR.“

Skutečně si někdo myslí, že člověk přestane být fanouškem hostujícího týmu jen proto, že ho donutí uložit šálu do úschovny?

Zahraniční přístup

Názory na tuto problematiku nejsou jednoznačné ani v zahraničí. Autoři článku oslovili čtrnáct evropských velkoklubů s dotazem na jejich přístup k fanouškům hostujícího týmu mimo vyhrazený sektor. V pěti případech se odpovědi nedočkali a v dalších třech kluby odmítly poskytnout jakékoli informace bez předložení konkrétních vstupenek.

Z odpovědí, které se podařilo získat, vyplývá, že Arsenal FC a Manchester City striktně zakazují vstup s oblečením či jinými symboly hostujícího klubu mimo sektor hostí. AS Řím a LOSC Lille k této situaci přistupují méně přísně; fanoušky sice nevylučují, ale s přátelským doporučením radí, aby se této situaci vyhnuli. Naopak Borussia Dortmund, stávající finalista Ligy mistrů, a Valencia FC v tom žádný problém nevidí a vstup v oblečení či se symboly hostujícího klubu mimo vyhrazený sektor nijak neomezují.

Autoři článku také využili spolupráce se zahraničními sportovními právníky, kteří jim potvrdili, že v USA se toto nijak neřeší a je běžné vidět na stadionech zcela promíchané příznivce obou týmů. To může potvrdit i jeden z autorů článku, Zdeněk Tomíček, který nedávno navštívil utkání MLS mezi New York City FC a Colorado Rapids.

Zajištění bezpečnosti na stadionech

Důvodem (anebo záminkou?) k zavádění obdobných opatření je snaha o zajištění maximální možné bezpečnosti. Vyjma obecné povinnosti dodržet veškerá zákonná ustanovení regulující činnost pořadatele veřejné akce, vycházejí pravidla, která přitom musí dodržovat z fotbalových norem, mezinárodních i českých.

Čtení bez reklam?

Zbavte se otravných reklam a získejte přístup k prémiovým textům, pořiďte si předplatné webu.

To chci!

Klíčovým evropským předpisem upravujícím bezpečnost fotbalových stadionů je UEFA Safety and Security Regulations, tzv. SSR. Vyplývá z něj, že v případě utkání s vysokým rizikem může být po zhodnocení rizik rozhodnuto o zákazu cest hostujících fanoušků na takové zápasy. Toto opatření je, pokud jde o český a mezinárodní fotbal, zcela výjimečné, na rozdíl od některých zápasů v Itálii nebo Řecku. V situaci, kdy hostující fanoušci přeci jen cestují na zápas, vyžaduje pravidelný postup, aby pořadatelé utkání ve spolupráci s policií a/nebo bezpečnostním pracovníkem navrhli strategii pro oddělení diváků. Tato strategie může zahrnovat i plány pro parkování různých skupin fanoušků. Pravidla dál specifikují metody oddělení diváků podle klubové příslušnosti. V případě potřeby musí začít oddělování různých skupin diváků co nejdál od stadionu, aby se předešlo nechtěnému smíšení fanouškovských skupin u vstupů nebo u turniketů.

Pokud jde o omezení pohybu diváků uvnitř stadionu po provedení všech nutných kontrol, existuje pravidlo, které pořadateli ukládá zajistit, že diváci nemohou libovolně přecházet z jednoho sektoru do druhého. V případě, že nelze zabránit umístění diváků s různou klubovou příslušností do stejného sektoru, je nezbytné tyto skupiny oddělit. Možnosti oddělení zahrnují nepřekonatelnou bariéru nebo plot střežený bezpečnostním personálem, případně vytvoření no-go zóny, která bude plně obsazena bezpečnostním personálem.

Bezpečnost je regulována i ve vztahu k ochraně hrací plochy, což bylo nedávno řešeno s ohledem na pokus o nařízení znovuzavedení plotu v sektoru hostí na stadion pražské Slavie. Pravidla kladou na organizátora utkání povinnost ochránit hráče a delegáty před vniknutím diváků na hrací plochu, aniž by se však použití plotu vyžadovalo. Mezi možnosti, které organizátor může využít, patří nasazení bezpečnostního personálu, vytvoření dostatečně hlubokého a širokého příkopu, umístění předních řad vysoko nad hrací plochou, nebo instalace nepřekonatelné průhledné stěny nebo plotu. Tato pravidla se vztahují na celý stadion, nejen na některé vybrané sektory, kde by mohlo být riziko vniknutí na plochu považováno za rizikovější.

Základní právní rámec v České republice určuje zákon o podpoře sportu. Obecně vymezuje povinnosti a sankce v souvislosti s organizací sportovních akcí. Tento zákon klade na vlastníky stadionů či organizátory sportovních akcí základní povinnost zajistit pořádek během akcí. Součástí této povinnosti je také vytvoření a zveřejnění návštěvního řádu, který definuje pravidla pro přístup a chování návštěvníků, stejně jako práva a povinnosti těch, kdo zajišťují pořádek na akci. V případě, že je bezpečnost osob nebo majetku ohrožena a opatření nepřináší zlepšení, je dále nařízeno, aby organizátor neprodleně inicioval přerušení nebo ukončení akce a vyžádal si spolupráci Policie České republiky k obnovení klidu.

Určitým návodem pro české kluby je pak Manuál Ministerstva vnitra ČR pro fotbalové kluby. Ten říká, že v rámci návštěvního řádu lze za účelem ochrany veřejného pořádku, života, zdraví a majetku přiměřeně a v odůvodněných případech limitovat obecné podmínky. Jako příklad je uvedena možnost „vymezení prostorů, kam je možné koupit lístek na základě klubové příslušnosti – sektor pro hostující fanoušky, stanovit pravidla vstupu do ostatních sektorů - např. vstup do některých sektorů bez vnějšího klubového označení apod.“

Uvedený manuál tedy obecnou možnost omezení vstupu fanoušků do některých sektorů bez vnějšího klubového označení výslovně připouští a dokonce uvádí, že by se v takovém případě nejednalo o zásah do práv spotřebitele. Důležité je však správné použití této možnosti a zajištění proporcionality mezi snahou o zajištění bezpečnosti na straně jedné a přípustnou diskriminací v ne více jak nezbytné míře na straně druhé. Zda kluby tuto možnost využívají a aplikují správně se snažíme posoudit níže v části zabývající se možnou diskriminací diváků.

Soukromý vztah klubu s divákem

Vztah mezi fotbalovým klubem a divákem se pak řídí smlouvou, kterou spolu uzavřou v okamžiku, kdy si divák koupí vstupenku na konkrétní utkání. Základem tohoto právního vztahu je povinnost diváka zaplatit vstupné a povinnost fotbalového klubu umožnit mu vstup na konkrétní utkání. Další obsah tohoto právního vztahu určují obchodní podmínky, které zpravidla vymezují „právní technikálie“ spojené s koupí vstupenky a návštěvní řád stadionu, který divákovi stanovuje povinnosti spojené s jeho přítomností na stadionu.

Pohledem občanského zákoníku jsou oba dokumenty obchodními podmínkami. Proto jsou neúčinná ustanovení návštěvního řádu, které divák nemohl rozumně očekávat, pokud je výslovně nepřijal. Rovněž je významné, že smlouva mezi divákem a fotbalovým klubem bude smlouvou tzv. adhezního typu, a ujednání takové smlouvy proto bude neplatné, pokud je pro diváka jako slabší stranu bez rozumného důvodu zvláště nevýhodné. Divák také zpravidla bude spotřebitelem, proto se nepřihlíží k ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v jeho neprospěch.

Ve vztahu k zákazu vstupu hostujících fanoušků do určitých sektorů a zejména ve vztahu k požadavkům na oblečení diváka je třeba upozornit na překvapivost ujednání. Před sepsáním tohoto článku si ani jeden z autorů nebyl vědom toho, že návštěvní řády většiny klubů zakazují vstup fanouškům hostí do většiny hlediště. Ujednání je o to překvapivější, že se prakticky vymáhá maximálně příkazem k převlečení se (tedy prakticky se vlastní zákaz vstupu hostujících fanoušků mimo sektor hostí nijak nevymáhá).

Tenká hranice přípustnosti diskriminace

Otázka diskriminace je klíčovým prvkem při dodržování předpisů a řádném nastavení vztahů s diváky, zvláště skrz návštěvní řád. Ačkoli určitý stupeň diskriminace může být považován za nezbytný k zajištění bezpečnosti na stadionech, je jemná hranice mezi legitimním využitím diskriminačních opatření a jejich potenciálním zneužitím, která je obtížně definovatelná. Paradoxem zůstává, že zatímco diskriminace mezi různými fanoušky podporujícími stejný tým se obvykle nevyskytuje, diskriminace na základě klubových preferencí je naopak velmi častá.

Odhlédneme-li od specifických minoritních skupin jako jsou např. VIP nebo handicapovaní diváci, pak kluby kategorizují diváky na stadionu z pravidla pouze do dvou skupin, a to na fanoušky domácího nebo hostujícího týmu. Toto binární rozdělení však neodráží reálnou situaci na stadionech. Bez ohledu na klubovou příslušnost lze prakticky na každém zápase najít „normály“, rodiny s dětmi, aktivní fanoušky, fanoušky hlásící se k chuligánským skupinám atd. Každá z těchto skupin představuje odlišnou míru rizika nežádoucího chování. Tato míra rizika se bude lišit nikoliv klubovou příslušností, ale spíš příslušností k dané sociální skupině. Přesto návštěvní řád všechny tyto skupiny zahrnuje do stejné kategorie, což je problematické. Zjednodušení kategorií může být motivováno snahou o zjednodušení procesů nebo přáním vyhnout se diskriminaci. Pokud jsou ale opatření motivována nepochybně legitimní snahou o zajištění bezpečnosti, může zjednodušené dělení na „domácí“ a „hosty“ mít diskriminační účinky právě proto, že toto dělení nemá s protiprávním chováním významnou souvislost. Determinující zde budou jiné charakteristiky – zvýší se nějakým způsobem bezpečnost na stadionu, pokud se dítěti, klubově příslušícímu k hostům, neumožní vstup na hlavní tribunu s šálou jeho klubu?

Při zajišťování bezpečnosti na stadionu je třeba si položit otázku koho a před kým chráníme, zda je k zajištění adekvátní míry bezpečnosti nezbytné nějakou skupinu fanoušků diskriminovat a pokud ano, zda jsou konkrétní diskriminační opatření přiměřená sledovanému cíli, tedy zda neexistují alternativní opatření, která danou skupinu (v našem případě fanoušky hostí) diskriminují méně, nebo je nediskriminují vůbec.

Tímto tzv. testem proporcionality neprošel podle mínění Veřejného ochránce práv fotbalový klub, který v roce 2010 nákup vstupenky do sektoru hostí ve svých pravidlech podmiňoval prokázáním české státní příslušnosti.

Aby nebylo diskriminační, musí mít rozdílné zacházení objektivní a rozumné ospravedlnění. Zajištění bezpečnosti je nepochybně legitimní cíl (kluby jsou ostatně povinny přijmout potřebná opatření k zajištění pořádku). Paušální postihování skupin osob však ombudsman nepovažuje za přiměřené opatření. Postihuje totiž i řadu osob, u kterých není důvod se domnívat, že budou pořádek při zápase porušovat.

Pro úplnost zároveň dodáváme, že data o kriminalitě na stadionech, která Tomáš Martinec, druhý z autorů tohoto textu, od Policie ČR sbírá na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, dlouhodobě navíc potvrzují, že k narušení pořádku na stadionech prakticky nedochází. Policie ČR za 28 kol aktuální sezony Fortuna ligy zaznamenala 72 přestupků a 5 trestných činů. Je tedy velkou otázkou, zda v článku řešený přístup k hostujícím divákům není nejen diskriminační, ale zároveň i přežitý. Bezpečnost na stadionech se totiž výrazně zlepšila.

Pohled fanoušků

Sdílení „zážitku“ Zdeňka Tomíčka z Hradce Králové na sociální síti X (Twitter) vyvolalo divokou debatu, která oslovila téměř 45 000 uživatelů. V rámci této diskuse jedna z uživatelek, která se účastnila debaty, uspořádala na svém profilu anketu. Účastnilo se jí téměř 1500 respondentů, kteří vyjadřovali své názory na přítomnost hostujících fanoušků v klubových barvách na tribunách. Výsledky byly vyrovnané – 24 % respondentů uvedlo, že takoví fanoušci by na stadionu neměli být, 19 % by jejich přítomnost nevadila, pokud by na sobě neměli dresy či jiné symboly, a 47 % respondentů bylo přítomnosti fanoušků v dresu hostujícího klubu lhostejných. Pouze necelá třetina respondentů podpořila názor, že hostující fanoušci by neměli vstupovat do domácích sektorů, který prezentuje většina klubů.

„Politická shoda“ nepanuje ani mezi autory tohoto článku. Tomáš Martinec se k problematice vyjádřil takto: „Zastávám podle výsledků ankety minoritní názor: považuji za neslušné přijít mezi domácí fanoušky se symboly hostujícího týmu, ale samotná přítomnost hostujících fanoušků mi nevadí.“

Zdeněk Tomíček to vnímá odlišně: „Vnímám důvody pro přístup klubů schvalovaný některými fanoušky a omezující vstup na stadiony v závislosti na oblečení, v možném odrazu tradice způsobené historickými násilnými problémy na stadionech napříč Evropou. Tradice tak silné, že mnozí fanoušci považují takový přístup za normální a opak dokonce za neuctivé chování ze strany hostujícího fanouška. Normální to však rozhodně není. Normou musí být pouze stav, kdy se jdou všichni fanoušci bavit, užít si zápas a nikdo neřeší, že ten vedle něj fandí jinému týmu nebo má na sobě dokonce dres soupeře. Fotbal není válka, je to sport a dnes masová show pro fanoušky, kteří mají právo si ji užít a cítit se bezpečně. Tím víc to platí, pokud jdete na stadion s rodinou. Fotbal se dlouhodobě bojí o ztrátu přízně mladých lidí. Pokud budeme brát dětem šály při příchodu na stadion, získat jejich srdce bude mnohem složitější. Bude to ještě trvat dlouho, ale věřím, že se tam jednou dostaneme.“

Závěr

Otázka omezení přístupu fanoušků s atributy hostujícího týmu do vyhrazených částí stadionu vyvolává rozporuplné názory jak mezi fanoušky, tak mezi kluby. Jen část klubů si vyhrazuje právo omezit vstup do částí stadionů fanouškům se symboly hostujícího klubu. Téměř všechny však fanouškům hostů – z důvodu zajištění bezpečnosti – zakazují vstup mimo sektor hostí. Ten ale v praxi vymáhají pouze lpěním na odložení klubových symbolů.

Je přirozené, že v demokratické společnosti panují různé názory na to, jak by měly být stadiony řízeny, a diskuse o těchto tématech je zdravá a nezbytná pro společenský pokrok. Nicméně je důležité, aby se tato debata vedla s respektem k základním právům a nevedla k diskriminaci jakékoliv skupiny.

Fotbalové kluby se ve svých rozhodnutích zaměřují primárně na bezpečnost, což mnohdy vede k balancování na hranici diskriminace. Tato situace však může být udržitelná pouze do doby, než se jeden z postižených fanoušků obrátí na soud. Případné soudní rozhodnutí by v rámci dané problematiky nastavilo jasné mantinely a velmi pravděpodobně posílilo práva diváků – všech bez ohledu na klubovou preferenci.


Autoři jsou advokáti a fanoušci fotbalu.

Související články

Bude hrát Plzeň o titul? A proč z ní nikdo nepůjde do pražských S?

Za které hráče může Viktoria Plzeň dostat balík přímo ze zahraničí? Bude klub v příští sezoně konkurovat pražským S v boji o Ligu mistrů? A hodil by se Tomáš Chorý do Slavie? Dvouhodinová podcastová nálož s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.

Podcast

Počítáme koeficient: Slávisti koukají do Itálie. Atalanta jim může dát jisté poháry

Příští dny v italské lize rozhodnou o nasazení českého vicemistra do předkol Ligy mistrů v příští sezoně.

Koeficienty

Anglická sprosťárna. Slavná píseň si dělá srandu z Němců

Nesmrtelný hit spojený s Eurem 1996 a následujícím světovým šampionátem má jeden hodně zábavný přesah. Jestli vám tedy nevadí hrubší výrazy…

Přímák
Popup se zavře za 8s