Příběh prešovského betonu: systém, který znechutil fotbal třeba i Bayernu

Prešovský beton. Termín, který zní jako stavební zakázka, ale ve fotbale byl spíš výstraha: tady se nebude hrát na krásu, tady se bude přežívat.

Základní recept? Pět obránců, před nimi další tři–čtyři pracanti a nejvýše dvojice vpředu – někdy ani ne útočník, spíš posel, který má občas přinést míč přes půlku. Zbytek mužstva mezitím dělá to, co beton umí nejlíp: tvrdne, nepropouští, dusí.

Beton musí ztuhnout. Ten prešovský uzrál v polovině šesté dekády, kdy vyválčili třetí (1964) a druhou (1965) příčku v československé lize.

Jenže Prešov nebyl jen taktická šachová rošáda. Byla to i výprava do jiného světa. Cesta, která bolela už v Kysaku. Stadion, který vlídností neplýtval.

A hlavně ten pověstný „prešovský tunel“ – úzký koridor na hřiště, ve kterém se míchal odér borovičky, piva a nadávek, jimž prý nerozuměli ani ligoví konkurenti ze Slovenska, natož hosté z Čech.

Rozhodčí mezi tribunou a funkcionáři, tlak, historky, které znějí jako přehnané… a právě proto se vyprávějí dodnes.

Na tomhle všem je nejzajímavější, že beton nevznikl z trucu nebo ze sadismu. Byl to chladný pragmatismus slabšího klubu, který po válce přišel o talenty i možnosti soupeřit penězi.

Trenér Jozef Karel, vzdělaný, zkušený, inspirovaný tehdejšími obrannými trendy, postavil systém, díky němuž se z provinčního týmu stala značka, kterou favorité proklínali a zároveň respektovali.

A pak je tu paradox, který by v betonu nikdo nehledal: Laco Pavlovič. Král střelců, 164 ligových gólů, člověk, který dokázal, že i v obranné pevnosti může žít kanonýr – když má prostor pro jediný výpad, jedinou chybu soupeře, jediný okamžik.

Mužstvo ze Šariše dosáhlo pozoruhodných výsledků. Věřili byste, že ve společné česko-slovenské tabulce figurují výše pouze Sparta, Slavia, Dukla, Ostrava a Bohemians a ze slovenských rivalů Slovan s Trnavou?

Zůstaly u vzpomínky na souboje se slavnou cizinou. V roce 1958 prešovští rozstříleli Partizan Bělehrad a pokořili MTK Budapešť. S Liverpoolem v roce 1961 remizovali, ačkoli přijel s budoucími mistry světa Gerry Byrnem nebo Rogerem Huntem.

Víc než plichtu nevyválčil na Šariši ani Bayern Mnichov! Sepp Maier, Franz Beckenbauer a Gerd Müller se museli na jaře 1967 hodně snažit, aby doma vyhráli a přes druholigový Prešov v Poháru vítězů pohárů postoupili. Ještě víc potrápili v Poháru UEFA VfB Stuttgart, který na podzim 1973 rozhodl teprve v prodloužení.

Celý příběh vysvětluje, jak se beton míchal, kdo ho vynalezl, proč vydržel tak dlouho a jaké legendy po sobě zanechal. A taky proč se o něm mluví i po třech čtvrtinách století.