„Liga kopané padla!“ Titulky nelhaly, společná československá liga vrávorala nad propastí. Chvíli, kdy do ní vykročila, popsal s minutovou přesností žurnalista. „V 18 hodin dne 30. června 1968 mohl novinář jen konstatovat: Československá kopaná zemřela za tragických okolností. Úmrtní list: Jakmile začali o kopané rozhodovat ti, co ji vedou, zadusila se o demokratizační kličku federativního provazu.“
Co se vlastně stalo? Plénum ústřední sekce kopané schválilo v závěru dubna 1968, tedy v rozehrané sezoně, rozhodnutí, že liga bude nesestupová a v dalším ročníku se rozroste na šestnáct účastníků. Pro hlasovaly svorně české, moravské i slovenské kluby, přičemž poslední patřily k nejhorlivějším. Víc účastníků přinese víc utkání, víc utkání větší příjmy ze vstupenek, shodli se všichni.
Slovenská sekce nicméně stanovisko v polovině května 1968 změnila a souhlas podmínila splněním několika, i velmi nereálných požadavků. Nejzásadnější z nich spočíval ve vyřazení vojenských mužstev ze soutěží nebo alespoň ve výjimce ze základní vojenské služby pro prvoligové fotbalisty. Podobný krok pochopitelně nebyl v pravomoci sekce, narážel na paragrafy branného zákona. V takovém případě nebudeme s armádními oddíly hrát, hrozili ze Slovenska.
Co víc. Slováci změnili názor v utajení a zveřejnili se zpožděním. Zápis ze schůze doprovodila poznámka „Pouze pro vnitřní potřebu!“ Jako ryba mlčel i předseda slovenské sekce Milan Michalík, ačkoli v komisi, která rozšíření chystala, nejen pracoval, ale dokonce ji řídil. České a moravské kluby, fanoušci ani novináři se až do poloviny června nedozvěděli vůbec nic.
Betano je hlavním partnerem sekcí 100letá, Dobýváme Evropu, Sázkařský koutek a Sparta.
Důvod byl zřejmý a veskrze účelový. V době, kdy se rozšíření připravovalo, byla mezi kluby ohroženými sestupem i Žilina a slovenská sekce chtěla nechat dvířka pootevřená. Až když se v předposledním kole zachránila, vyložila karty na stůl. Buď jak buď, sezona se dohrávala v poklidu, se záchranou počítali i sestupující Bohemians se Škodou Plzeň. Už proto, že předsedou ústřední sekce byl Jiří Müller, pracovník kádrového oddělení ČKD, dlouholetý činovník zelenobílých.
Když slovenská sekce přiznala barvu, vypukl skandál, randál, zděšení. Čeští, moravští a slovenští zástupci se setkali patnáctkrát. Veřejně i tajně. V předsednictvu, na plénu sekce, na aktivu ligových klubů. Vesměs bez úspěchu. Slovenští delegáti před hlasováním vždy opustili místnost. Česká a moravská většina, která zůstala, rozšíření opakovaně schválila a na 19. července 1968 svolala losování. V osudí bude šestnáct oddílů, vyhlásila, kdo účast odmítne, bude z ligy vyloučen.
Rozhodnutí ústřední sekce je hrubým porušením usnesení dubnového pléna ÚV ČSTV, vzkázali z Bratislavy, vyžadujícího v zásadních otázkách souhlas sekce slovenské. Je neetické a v rozporu se soutěžním řádem. V rozporu s rozpisem, regulérností ligy i s usnesením o stabilizaci soutěží pro rok 1969.
Rozšíření je možná v rozporu s řády, v každém případě však ve prospěch fotbalu, nenechali se rozhodit v Čechách a na Moravě. Za pražského jara padají i zásadnější litery zákona. Na rozšíření vydělají všichni, nikdo neprodělá. Šestnáctičlenná liga získá „evropský punc“. Dostane se tak i na města, která se ambicemi netajila a kluby v nich spravovaly „prvoligové“ rozpočty. V Čechách na Jablonec nad Nisou, Hradec Králové a Vlašim, na Moravě na Gottwaldov a Třinec, na Slovensku na Prešov, Nitru nebo Považskou Bystrici.
Fotbalem svištěla ultimáta, diplomatů potkáváme poskrovnu. „Buďte kavalírští,“ žádal bývalý předseda sekce Josef Rogl. „Rozdělíme-li ligu, bude to konec československé kopané. Rozkol zabije náš fotbal!“ „Na rok se rozejdeme! Kolik let to však bude trvat, než dáme všechno zase dohromady,“ hromoval trenér reprezentace Jozef Marko. „Zapomeňte na týden, že jste Češi, Moravané a Slováci. Buďte třeba Araby, ale pochopte, že jde o československou kopanou!“
Marná snaha. Slovenští vyslanci trvali na federalizaci, paritě, zákazu majorizace. Ve všem a všude. Ve složení předsednictva, pléna i odborných komisí. Při rozdělování výtěžku Sazky, jehož většinová část vznikala v Čechách a na Moravě… V každém sportovním odvětví měl vzniknout slovenský svaz, ačkoli třeba veslování provozovaly dva a lukostřelbu nebo ragby jediný slovenský oddíl.
Krize eskalovala, když se ze sportovního stal problém národnostní, jinými slovy politický. Strana s vládou a parlamentem připravovaly federaci včetně zákazu majorizace, přičemž konflikt, který právě tento princip v nejoblíbenějším sportu vyvolal, nešlo přehlédnout.
„Zatím jde jenom o fotbal,“ žaloval novinář, popisující fotbalovou válku coby „atentát proti republice“. „Na člověka padá důvodná tíseň, co nastane, až půjde o ekonomiku a finance.“ „Ve hře je nejen kopaná,“ varoval kolega, „ale soužití Čechů a Slováků!“ „Rozhodnutí je federace dovedená až do konce,“ nebral si servítky třetí žurnalista. „Až do úplného konce!“
Přibývalo hlasů požadujících, aby zasáhlo vedení ČSTV. Skupina pracujících z Pardubicka poslala redakci Rudého práva dopis, v němž vyzvala, aby fotbalovou krizi řešilo přímo předsednictvo ÚV KSČ, „jmenovitě velký přítel a sám aktivní sportovec soudruh Alexander Dubček“.
Vedení ČSTV se rozhoupalo počátkem července 1968. „Vzniklý rozpor může mít vzhledem k popularitě fotbalu v naší vlasti nejen sportovní, ale i politické důsledky,“ přiznalo. I nadále však trvalo na tom, aby krizi, kterou vyvolali, vyřešili sami fotbalisté. Teprve když mlčeli, zůstali v zákopech a přestřelka neustávala, došlo předsednictvo ČSTV k závěru, že situace je neudržitelná a vyžaduje mocenský zákrok.
Mimořádné plénum ÚV ČSTV k válce fotbalistů se sešlo 17. července 1968. V předvečer losování, které mělo ligu rozdělit. „Spor daleko přerostl sportovně technický rámec a ve svých důsledcích do značné míry negativně poznamenal vztahy části české a slovenské veřejnosti,“ stojí v usnesení. V takovém případě má ČSTV právo přezkoumat rozhodnutí sekce, které porušuje jednotu tělovýchovy a rozděluje národy.
Ve věcné části se předsednictvo postavilo za požadavky Slovenska. Rozšíření ligy, pravilo, porušuje usnesení pléna, upravující na přechodné období vztahy ústředních, českých a slovenských institucí. Ignoruje zvlášť zásadu, že sekce rozhodují výlučně se souhlasem slovenských orgánů. Sekci kopané proto uložilo, aby počet účastníků soutěže zůstal zachován a nejbližší sezona byla rozlosována se čtrnácti kluby.
České a moravské kluby ustoupily, uvedly, že se „administrativnímu nařízení“ podřizují. Položily si však podmínku. Chtěly, aby předsednictvo ÚV ČSTV schválilo rozšíření pro sezonu následující a do 10. srpna 1968 posvětilo reorganizaci soutěží. Stalo se. Nejvyšší soutěž bude od sezony 1968/69 šestnáctičlenná, referovaly deníky. I druhá liga bude celostátní a se šestnácti účastníky, třetí výkonností stupeň, národní ligy, se budou hrát ve skupinách – české, českomoravské a slovenské.
Dvacet let žádali, aby mohli fotbal řídit sami, a při první příležitosti zkrachovali, vysmívaly se noviny. Direktivní zákrok ČSTV ovšem přivítaly, rubrikám vévodily titulky jako „Rozlosováno!“ nebo „Zvítězil rozum!“ Společná liga, jak se říká, utekla hrobníkovi z lopaty. Širší, šestnáctičlenný formát se osvědčil, československá liga dostala další čtvrtstoletí. Skončí – stejně jako společný stát – v ročníku 1992/93.
Tip na závěr: Přečtěte si i první tři texty z naší minisérie 21. srpen 1968:
Pusťte si videopodcast, ve kterém analytici Football Clubu Vojtěch Mrklas a Tomáš Daníček detailně rozebírají největší prohřešky současné fotbalové reprezentace a snaží se poradit, kudy by mohla vést cesty ven z krize.
Česká reprezentace hraje v pondělí večer přípravu se Saúdy a bude doufat, že Chorvatsko poprvé ztratí a nepůjde na první místo naší kvalifikační skupiny. Projděte si i kompletní TV program na poslední dva dny zářijového reprezentačního okna.
Končí vaše sázení na fotbal častěji zklamáním než radostí? Expert Michal Jelínek odhaluje 5 nejčastějších chyb, které vás stojí peníze. Vyvarujte se jich a zvyšte svou šanci na výhru.
Dal krásný a vítězný gól v Černé Hoře. Pro reprezentaci je Lukáš Červ stále důležitější. Ale jednu věc by se měl odnaučit. Simulování. I v pátečním zápase svým výstupem dělal Česku ostudu.
