Slovenská mužstva provázela ligu víc než polovinu historie, dvaapadesát sezon. První přestávku způsobil Mnichov a vznik Slovenského státu. Druhá byla na spadnutí v červenci 1968. Oficiálně kvůli sporům o rozšíření, ve skutečnosti kvůli mocenským, kompetenčním a národnostním třenicím mezi Čechy, Moravany a Slováky.
Okupace v srpnu 1968 poznamenala i evropský fotbal. UEFA přelosovala poháry, pětice zemí, které se invaze zúčastnily, se Poháru mistrů evropských zemí a Poháru vítězů národních pohárů odmítla zúčastnit. Politikou rozbitá sezona skončila historickým úspěchem Slovanu Bratislava a Trnavy.
Mistra ligy určil v červnu 1968 přímý souboj Trnavy s Trenčínem. První tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, prominentní fanoušek poražených, na něm nemohl chybět a po utkání pobesedoval s trnavským trenérem Antonem Malatinským. „Oboustranně prospěšná diskuse se týkala problematiky aktivního zapojení všech hráčů do hry a rychlého přenesení hry z hloubi vlastní obrany na polovinu soupeře.“
V srpnu 1968 vtrhlo na území Československa půl milionu vojáků. Ulicemi hřměly tanky, na nebi duněla letadla, přibývali mrtví a zranění. Invaze začala v noci na středu, v sobotu měla pokračovat liga. Pochopitelně se nehrála, stadiony obsadili vojáci, velitelé zakázali veřejná shromáždění. Jak vypadal fotbal v osudových dnech republiky?
