Málokdy jsem se cítil tak svátečně jako tenkrát. Vyndal jsem ze skříně svůj nejlepší oblek a vyrazil na Pražský hrad. Bylo 29. prosince 1989 a devatenáct dnů po demisi Gustáva Husáka se volil nový prezident Československa.
Cením si, že jsem mohl být u toho a na vlastní oči vidět jednu nádherně paradoxní věc. I komunističtí poslanci hlasovali pro svého nedávného nepřítele číslo jedna Václava Havla.
Toho Václava Havla, jenž mi měsíc předtím řekl: „Ivane, potřebujeme rozhoupat chlapy, kteří v hospodách koukají na fotbal.“
Můj velký kamarád Láďa Vízek si mě dobírá, že on v listopadu 89 mluvil na Letné, zatímco já v „bočních uličkách“, ale neberte ho úplně vážně. Centrem revoluce bylo Václavské náměstí. S dalšími kluky ze Sparty jsme tam chodili každý den.
Půl roku po vstupu nových investorů se v Hradci Králové znovu mění vlastnická struktura. Pavel Nedvěd a Radek Šenk odcházejí, většinový podíl nově drží Ondřej Tomek.
V kariéře dokázal téměř vše, co profesionální fotbalista může. Ale byl jeden večer, kdy všechno bylo nepochopitelně proti němu. Přesně před 21 lety se v Istanbulu stal zázrak. Italský playmaker Andrea Pirlo byl na jeho špatné straně. Tady jsou jeho vzpomínky.
Premier League nabídla v posledním kole český souboj o přežití. Antonín Kinský v nastavení vytáhl zákrok, který Tottenhamu definitivně udržel místo mezi elitou. Tomáš Souček s West Hamem vyhrál, ale stejně sestupuje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
