Málokdy jsem se cítil tak svátečně jako tenkrát. Vyndal jsem ze skříně svůj nejlepší oblek a vyrazil na Pražský hrad. Bylo 29. prosince 1989 a devatenáct dnů po demisi Gustáva Husáka se volil nový prezident Československa.
Cením si, že jsem mohl být u toho a na vlastní oči vidět jednu nádherně paradoxní věc. I komunističtí poslanci hlasovali pro svého nedávného nepřítele číslo jedna Václava Havla.
Toho Václava Havla, jenž mi měsíc předtím řekl: „Ivane, potřebujeme rozhoupat chlapy, kteří v hospodách koukají na fotbal.“
Můj velký kamarád Láďa Vízek si mě dobírá, že on v listopadu 89 mluvil na Letné, zatímco já v „bočních uličkách“, ale neberte ho úplně vážně. Centrem revoluce bylo Václavské náměstí. S dalšími kluky ze Sparty jsme tam chodili každý den.
Česká fotbalová reprezentace bude hledat nového trenéra. Miroslav Koubek po vzájemné dohodě s předsedou FAČR Davidem Trundou končí ve funkci hlavního kouče národního týmu. Rozhodnutí přichází po nevydařeném vystoupení na mistrovství světa.
Česká reprezentace se po dvaceti letech vrátila na mistrovství světa. Jenže místo euforie její účast zanechala hlavně otázky. Tým získal jediný bod, nehrál dobře a po návratu domů se rozjela debata, jestli má Miroslav Koubek pokračovat. Jak to vidíte vy?
Luboš Kubík mladší vyrůstal mezi Českem a Amerikou, snil o MLS, ale nakonec našel jinou fotbalovou cestu. Pomáhá mladým sportovcům získat stipendia v USA a zblízka sleduje, jak světový šampionát mění zemi, která se fotbal stále učí milovat.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
