Málokdy jsem se cítil tak svátečně jako tenkrát. Vyndal jsem ze skříně svůj nejlepší oblek a vyrazil na Pražský hrad. Bylo 29. prosince 1989 a devatenáct dnů po demisi Gustáva Husáka se volil nový prezident Československa.
Cením si, že jsem mohl být u toho a na vlastní oči vidět jednu nádherně paradoxní věc. I komunističtí poslanci hlasovali pro svého nedávného nepřítele číslo jedna Václava Havla.
Toho Václava Havla, jenž mi měsíc předtím řekl: „Ivane, potřebujeme rozhoupat chlapy, kteří v hospodách koukají na fotbal.“
Můj velký kamarád Láďa Vízek si mě dobírá, že on v listopadu 89 mluvil na Letné, zatímco já v „bočních uličkách“, ale neberte ho úplně vážně. Centrem revoluce bylo Václavské náměstí. S dalšími kluky ze Sparty jsme tam chodili každý den.
Jeden z nejslavnějších večerů v historii českého klubového fotbalu se odehrál 4. listopadu 1992 v Olomouci. Sigma pod vedením Karla Brücknera rozebrala Fenerbahçe výsledkem 7:1. Zrodila se senzace, na kterou v Turecku dodnes vzpomínají.
Fotbalisté Paris Saint-Germain pokračují v suverénním tažení Ligou mistrů. Na hřišti španělského Villarrealu zvítězili drtivě 6:0, přičemž už v 17. minutě vedli o čtyři branky. Tak rychle se na čtyřgólový náskok v historii soutěže ještě nikdo nedostal.
Tragická smrt španělského fotbalisty připomněla podobný případ z československé historie. V roce 1972 zemřel po zdánlivě běžném střetu s útočníkem teprve pětadvacetiletý hradecký brankář Václav Oplt. Co se tehdy na hřišti stalo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
