Trpišovského svět: „Úspěch se poměřuje jen podle výher.“

Už teď je žijící legendou klubu – sešívané dovedl k pěti mistrovským titulům, čtyřem vítězstvím v domácím poháru a také dvakrát do čtvrtfinále Evropské ligy a jednou Konferenční ligy. Když si spolu povídáme o zlepšování hráčů, využívání technologií, herních systémech a vývoji fotbalu, jde snadno poznat, jak moc tenhle sport miluje. Původně vyhrazený čas na rozhovor tak jako obvykle výrazně přetahujeme.

Hrajete rád šachy?

Párkrát jsem je hrál jako malý kluk. Znám pravidla a principy. Kdybychom si tady teď rozestavili šachovnici, tak bych si s vámi asi zvládnul zahrát, ale jestli je umíte, moc bych vás nepotrápil. Na podobné hry nejsem dost trpělivý.

Fotbal se přitom k šachům často přirovnává. Je tahle metafora trefná?

Myslím, že celkem ano. Rozhodně se dá říct, že se z fotbalu stávají větší šachy. Je stále rychlejší a kontaktnější, záleží na přesném postavení hráčů, na tom, jak dostupují soupeře. A platí to v defenzivě i ofenzivě.

Taktice se dnes ve fotbale rozhodně věnujeme víc než v dřívějších dobách, kdy všechno nebylo tak svázané. Stačí se podívat, kolik mají týmy analytiků, jak se všechno rozebírá za pomoci technologií. I tím se z fotbalu stávají větší šachy. Často se mění rozestavení během zápasu, hráči jsou dneska univerzálnější, zvládnou zahrát víc postů. Dřív jste nastoupil v rozestavení 4-4-2 a nic jste na tom už v zápase neměnil. Hráč byl stoper, pravý bek nebo třeba levý záložník a nikde jinde nenastupoval, to dneska taky neplatí. Zároveň se mi vždycky líbila hláška Karla Brücknera, který říkával, že rozestavení končí prvním písknutím rozhodčího do píšťalky.

Takže se to s důrazem na taktiku přehání?

Taktika je zásadní, ale dost možná se těm fotbalovým šachům přisuzuje větší vážnost a důležitost, než je v reálu potřeba. O výsledku zápasu nebo úspěchu týmu rozhodují některé věci daleko víc než rozestavení hráčů a herní formace. Můžete mít perfektní mapu hřiště a rozestavení, ale tým vám v tom nemusí fungovat, když mu budou chybět základní principy a atributy. Může se tak stát, že bude úspěšnější tým, který nemá takovou strukturu a je víc živelný.

Jak se smiřujete s tím, když vaši hráči, pomyslné figurky na šachovnici, nedělají to, co se od nich čeká?

Špatně, to je jasné. Jsou to věci, které hodně řešíme u videa. Je to o individuálních rozhodnutích. Fotbal je v tomhle krásná, ale i hodně složitá hra. V mnohém je jiný než ostatní sporty. Máte sice nějaké principy, které se periodicky opakují, ale pohybů a herních situací jsou tam tisíce. Často rozhodne drobnost, kterou nemůžete předvídat, nebo se na ni dostatečně připravit. Klíčové rozhodnutí zkrátka dělá hráč na hřišti.

Co jde nadrilovat a kdy jde jen o jeho intuici?

Hráč musí mít herní inteligenci, ta se nedá změřit nebo empiricky vyhodnotit. Já hodně rozlišuju mezi ofenzivou a defenzivou. Do defenzivy je víc striktnějších řešení, jak se musíte zachovat, aby to bylo správné. V ofenzivní části je to proměnlivé. Víc reagujete na soupeře. Jiné věci se dějou na začátku a ke konci zápasu. Soupeř může být unavenější nebo hřiště roztrhanější, můžete mít nahráno nebo honit výsledek. Defenzivní principy vám ale musí fungovat celý zápas. Třeba nabírání hráčů v defenzivním boxu. Tam se nic nemění, tam chyby neodpouštíte.