Pro příští sezonu je jasné, že Česko bude mít v Evropě stejně jako letos čtyři zástupce, nyní se hraje o nasazení do pohárů od sezony 2024/25. Česká pozice vypadá po předkolech i přes brzké vypadnutí Sparty nadějně, patnáctá příčka je na dosah a blížíme se i k další klíčové hranici.
Jak se národní koeficient pro nasazování do evropských pohárů počítá, jsme si podrobně představili v článku před startem předkol. Připomeňme si tak teď jen základní principy: týmy z jednotlivých zemí sbírají body do společného národního koeficientu. Za výhru jsou dva body, za remízu jeden. V předkolech byly body poloviční. K tomu se přičítají bonusové body – ve hře teď byl pouze bonus za základní skupinu Ligy mistrů ve výši čtyř bodů. Celkový bodový zisk týmů z jednotlivých zemí se pak dělí počtem pohárových účastníků. Česko má letos čtyři týmy, dělí tedy čtyřmi.
Pro nasazení do pohárů na jednotlivé sezony se pak sčítá pět předcházejících sezon a aby bylo dopředu jasné, o co se v jednotlivých národních ligách hraje, dělá se tabulka národních koeficientů vždy dopředu. Pro nasazení do příští pohárové sezony se bralo v potaz pětileté období, které končilo loňskou sezonou. V aktuální sezoně se zase uzavře sčítání pro nasazení v sezoně 2024/25.
U ní je potíž v tom, že jde o ročník, ve kterém dojde k pohárové revoluci. Zruší se systém základních skupin, jak ho známe teď a ve všech třech evropských pohárech se bude hrát jedna velká základní skupina. Rozšíří se také počet účastníků skupinové fáze ze 32 na 36 (bude se hrát takzvaným švýcarským modelem a nebude se hrát každý s každým).
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
