V sobotu se finálně dopsal jeden dlouhý příběh. Mise geniálního trenéra a inovátora Pepa Guardioly v Manchesteru City se naplnila ziskem největší klubové trofeje. Ačkoliv Guardiolův tým už dlouhou dobu vykazuje známky stabilně nejlepšího klubu světa, potvrzení tohoto statutu v podobě ušatého poháru stále chybělo. Čekání je však minulostí a tým v čele s Erlingem Haalandem už se nějaký ten den utápí v bouřlivých oslavách.
Zatímco bleděmodrá část Manchesteru křepčí, část fotbalového světa lamentuje nad tím, že už druhý klub v tomto tisíciletí dokázal vyhrát Ligu mistrů za finanční podpory majitele, který zbohatl v pozadí autoritářského režimu (prvním byla Abramovičova Chelsea). Jistě, sportswashing je téma, které stojí za zmínku, v Evropě je však mnoho případů, kdy peníze ve fotbale zkrátka nestačí. Právě Liga mistrů je potom tím správným ukazatelem, neboť zatímco šejky vlastněné City v ní slaví triumf, šejky vlastněné PSG opět mění trenéra a hádá se se svými největšími hvězdami. Nejde zkrátka jen o finance.
Od svého příchodu do Premier League zpopularizoval Guardiola mnoho různých taktických prvků. I jeho aktuální systém s největší pravděpodobností vzbudí vlnu inspirace. Zdá se, že se jedná o jeden z jeho nejdokonalejších výtvorů, který v sobě kombinuje mnohé starší prvky a přidává novinky. Pojďme si jej rozebrat.
Když potřebujete, aby padaly góly, dá se tomu pomoct. V praxi to pak může vypadat třeba jako na tomto záběru z divize.
Fotbalový národ spoléhá na strategický um lišáka Koubka. Co by mohly být největší zbraně nového trenéra české reprezentace, rozebírají analytici Vojtěch Mrklas a Tomáš Daníček.
Země čtyř titulů mistrů světa znovu hraje o všechno. Itálie jde po velkých prohrách s Norskem do baráže o MS 2026, kde ji nestraší soupeř, ale vlastní vzpomínky.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
