Zrada v kabině: Jana Žufánková popisuje tajné natáčení i nepříjemné ticho z klubu

Když v jedné ze scén nové dokusérie Bohyně Slavie vtipkuje náhodný fanoušek v hospodě o výměně dresů v ženském fotbale, je to přesně ten typ hořkého, rádoby vtipného stereotypu, který musí české fotbalistky neustále vytěsňovat.

Jenže pro útočnici Janu Žufánkovou a její bývalé spoluhráčky ze Slovácka dostaly tyto řeči o „svlékání“ děsivý rozměr. Jejich tehdejší trenér Petr Vlachovský je totiž tajně natáčel nahé v šatně i ve sprchách.

Právě tento brutální střet mezi očekávanou profesionalitou a zradou důvěry je jedním z témat nové epizody podcastu Hlas Heroine s Janou Žufánkovou.

„My jsme byly nejvíc v šoku z toho, že jsme se několikrát do té kamery i dívaly. Vůbec jsme neměly ponětí o tom, že něco v té kopačce bylo schovaného. On odešel z kabiny, my jsme se tam začaly převlékat a takhle on různě ty záběry pořizoval,“ popisuje momenty, které ji zasáhly.

To, že i její záběry jsou součástí této kauzy, zjistila navíc právě v době, kdy přestupovala do svého vysněného týmu, do pražské Slavie. Byly to nejtěžší měsíce její kariéry.

Zarážející je reakce okolí, ale i celého systému. Zatímco od hráček očekáváme špičkové výsledky a postupy na šampionáty, ve chvíli krize podpora nepřišla.

„Můj bývalý tým Slovácko se k tomu nevyjádřil, nevydali žádnou omluvu. Za mě je to útěk před zodpovědností,“ říká Jana Žufánková. Oporu našla jen ve spoluhráčkách, ze strany klubu ani velkých sportovních asociací nikoliv. Tento rozpor je přitom pro české sportovní prostředí symptomatický.

Boj s předsudky českou reprezentantku provází od dětství. Paradoxně ji totiž k fotbalu dovedlo odmítnutí v kostele, kde jí jako dívce zakázali ministrovat.

„Náš kněz nechtěl, aby u oltáře sloužila holka. Většina farářů byla spíš zdrženlivějších a konzervativních, říkali, že neví, co by tomu řekli lidi,“ vzpomíná.

Ovšem právě přes kamarády, kteří u oltáře sloužit směli, a po ministrantských schůzkách si šli zakopat, se dostala k fotbalu. Na jednom ze setkání si jejího talentu všiml trenér TJ Buchlovice.

Na hřišti dodnes naráží na zbytečné bariéry: „Co ve mně vždycky nejvíc vře, je, když slyším i od lidí z fotbalového prostředí narážky, že holky, co mají krátké vlasy, jsou kluci. Přijde mi, že neexistuje žádná zlatá střední cesta, kdy bychom se zavděčily všem.“

Jana Žufánková o své trpké zkušenosti mluví hlavně proto, aby se podobné věci v budoucnu neopakovaly a aby oběti zneužívání nemusely mlčet.

„Je důležité o tom mluvit a to je asi teď ta jediná cesta. Promluvit a říct, že to není v pořádku. Že není moje vina to, co mi bylo spáchané. Bohužel se to děje a nemluví se o tom dostatečně,“ vysvětluje hráčka, jejíž příběh ukazuje, že ty největší bitvy se občas odehrávají nejen na trávníku, ale i v klubových kancelářích.

Jak Jana prožívala vyšetřování a proces s trenérem a proč považuje jeho trest za nedostatečný? Jak vypadá zákulisí profesionálního týmu, který sleduje i nová série Bohyně Slavie na OnePlay? A co pomohlo Janě najít ztracenou důvěru? Poslechněte si celý podcast Hlas Heroine.