Pokud jste při posledním titulu Sparty navštěvovali 1. třídu základní školy, dnes je z vás středoškolák. Přesně tolik času uplynulo od doby, kdy rudá parta pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky zvedla naposledy pohár pro mistra české ligy. Tenkrát Spartu táhli Dočkal, Kadeřábek, Lafata, Krejčí a spol.
Letos jsou ta jména úplně jiná, ale jedno zůstává. Ladislav Krejčí. Mladší. Je zajímavé, jak se mu prostě přirozeně přestalo říkat přívlastkem mladší, neboť svého staršího jmenovce přerostl. Stejně jako tenkrát ten portugalský Ronaldo – dnes už prostě jen Ronaldo. Láďa Krejčí se vyprofiloval ve skvělého lídra. V lídra, kterého Sparta neměla roky. To, že si vzal při příchodu do Sparty číslo 37, protože chtěl Spartu dotáhnout v pořadí k 37. titulu, je vystihující.
Vallecano v prvním zápase čtvrtfinále Konferenční ligy porazilo řecký AEK. Jediné zbývající ohrožení české pozice v top desítce koeficientového žebříčku tak zůstalo bez bodu a už za týden po odvetě může být definitivně hotovo a Česko může získat potřetí v řadě velkou výhodu: jistou účast v Lize mistrů.
Český tým na mistrovství světa nečekají jen exotičtí soupeři, ale i neobvyklá fyzická překážka. Dva zápasy ve vysoké nadmořské výšce na mexických stadionech mohou reprezentaci vzít dech. V rámci celého MS 2026 jde navíc o problém, který v takové míře neřeší nikdo jiný.
Stanislav Tecl nemusel končit, přesto si vybral odchod ve chvíli, kdy ještě měl co nabídnout. V rozhovoru pro Football Club mluví o rozhodnutí pověsit kariéru na hřebík, odmítnuté Číně, nové roli ve Slavii i o tom, proč by pro něj další hraní už nedávalo smysl.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
