Pokud jste při posledním titulu Sparty navštěvovali 1. třídu základní školy, dnes je z vás středoškolák. Přesně tolik času uplynulo od doby, kdy rudá parta pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky zvedla naposledy pohár pro mistra české ligy. Tenkrát Spartu táhli Dočkal, Kadeřábek, Lafata, Krejčí a spol.
Letos jsou ta jména úplně jiná, ale jedno zůstává. Ladislav Krejčí. Mladší. Je zajímavé, jak se mu prostě přirozeně přestalo říkat přívlastkem mladší, neboť svého staršího jmenovce přerostl. Stejně jako tenkrát ten portugalský Ronaldo – dnes už prostě jen Ronaldo. Láďa Krejčí se vyprofiloval ve skvělého lídra. V lídra, kterého Sparta neměla roky. To, že si vzal při příchodu do Sparty číslo 37, protože chtěl Spartu dotáhnout v pořadí k 37. titulu, je vystihující.
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
