Nechtěl padat níž a níž. Stanislav Tecl otevřeně o konci hráčské kariéry

Kdy nastane v kariéře fotbalisty ten správný čas skončit? Stanislav Tecl na něj nečekal, sám si ho vybral – a místo pomalého ústupu využil šanci změnit svoji roli. Z útočníka a oblíbence slávistických fanoušků tak teď je manažerem ligového áčka v Edenu.

S hráčskou kariérou se rozloučil v květnu 2024, bylo mu 33 let. Nebylo to zbytečně brzo? „Nechtěl jsem končit tak, že budu postupnými kroky padat níž a níž. Bylo mi třiatřicet a nechtěl jsem odcházet ze Slavie, když jsem nemusel. Zpětně, když nad tím přemýšlím, tak bych na svém rozhodnutí neměnil vůbec nic. Bylo to tak správně. Už jsem asi v sobě i cítil, že by ty další sezony byly jenom horší,“ říká Tecl ve velkém rozhovoru, který najdete u nás na webu.

Rozhodován měl tenkrát usnadněné tím, že mu Slavia aktivně nabídla manažerské místo u druholigového béčka. Přesto, nepřemýšlel i o jiných scénářích? Co třeba zahraničí? „Samozřejmě jsme to řešili, ale bylo to už složité. Starší syn chodí do školy, teď už je ve třetí třídě, a ani dřív si neumím představit, že bychom ho vytáhli ze školy kvůli tomu, že já bych si chtěl někde ještě o rok, o dva prodloužit kariéru. Nevím, jak bychom překopali všechny rodinné věci, bylo by to hodně složité. Před časem jsme řešili nabídku z Číny, ale pro mě nepřipadalo v úvahu, že bych tam rodinu bral,“ odpovídá.

„A sám bych tam taky nešel, ačkoli by se to samozřejmě finančně hodně vyplatilo. Ty peníze nám asi nestály za to, abychom si převrátili život naruby. Ale znovu musím říct, že klid mi dodávalo vědomí, že jsem byl domluvený tady na Slavii. Že budu mít kam chodit do práce, budu mít co dělat. Možná kdybych tuhle nabídku neměl, taky bych přemýšlel jinak,“ dodává.

Má šest českých titulů, čtyři se Slavií a dva s Plzní. To je parádní sbírka. Nikdy si ale nevyzkoušel zahraniční angažmá. Mrzí ho to? „Takhle, do nějakých třeba šestadvaceti, sedmadvaceti jsem se tam vždycky chtěl dostat. Ale ono je zase zahraničí a zahraničí. Samozřejmě, že kdybych chtěl, tak jsem třeba někam na Kypr odejít mohl. Ale nebylo to něco, co bych chtěl. Mně by se líbilo – možná to teď bude znít blbě – třeba Německo, které jsme taky v jednu chvíli řešili, když jsem hrál v Plzni. Tam bych samozřejmě chtěl jít hned, kdo by nechtěl,“ odpovídá Tecl.

„Ale do nějakých jiných zemí už se z klubu jako je Slavia hrozně blbě odchází, protože tady máme, dá se říct, všechno. Ve všem už jsme evropský klub, ať k tomu patří fyzioterapeuti, kolik je tady trenérů, lidí okolo toho všeho. A vzdát se toho a jít hrát někam, kde máte tři trenéry, jednoho asistenta, a to je všechno, je – řekl bych – trošku sportovní ústup. Dokud mě tady ve Slavii chtěli trenéři, nebo dokud jsem cítil, že mě tady chtějí i hráči, tak to pro mě byla ta nejlepší varianta,“ dodává.

Chybí mu něco z hráčského života? „Pořád jsem dennodenně v kabině, a jediné, co mi chybí, je asi ta radost po zápasech. Když se vyhraje, nebo když se získal titul, tak jako hráč máte radost mnohonásobně vyšší než v jakékoliv jiné pozici. Já jsem si zkusil něco vyhrát jako hráč, teď jsme ligu vyhráli znovu, a ty emoce, když máte za sebou odehranou celou sezonu, jsou samozřejmě úplně jiné. Teď? Vyhráli jsme titul a v tu chvíli už přemýšlíte, jak to bude vypadat další sezonu. Už zase musíte koukat do budoucna. Hráč má víc času si to užít, vychutnat si to.“

Proč se nevidí jako trenér? Proč mu je jedno, jestli má šest nebo sedm českých titulů, a proč tedy odmítl možnost zapsat si start na konci minulé mistrovské sezony? Jak v sobě řešil, jestli manažerskou nabídku od Slavie nedostal jen za zásluhy? A jak si vyhodnocuje, zda je v nové roli úspěšný? Čtěte celý rozhovor se Stanislavem Teclem u nás na webu a dozvíte se to.

V další epizodě Football Club podcastu se spolu s analytikem Vojtěchem Mrklasem zaměříme na největší zápletky v cílové rovince české ligy.