Kde je ta nadupaná, sebevědomá Slavia, co se nebála ani čerta? ptali se už občas její fans.
Ve středu večer se SKS v tom nejlepším balení opět dočkali.
Neuvěřitelná intenzita hry měla potenciál vyčarovat postupový zázrak. Nevyšlo to. Nicméně…
SKS sice ztratila postup, ale našla sama sebe.
Totální fotbal... To je to, co jsme včera mohli vidět. Hra na riziko vzadu a v obrovské intenzitě vepředu. Škoda, že se od něj trenér Trpišovský často odchyluje k přílišné opatrnosti. Včerejšek ukázal, že právě takováto hra přinášela a může přinášet Slavii úspěchy.
Dvě břevna, asi pět tutovek ve vápně… Slavia měla postoupit. Velká škoda.
Slávistky, slávisti, frenetická atmosféra, kterou jste vytvořili, dodala týmu neuvěřitelnou energii i víru, že postup není nemožný. Kluci, i díky vám, nechali na hřišti úplně všechno a od prodloužení nás nakonec dělil jen vlásek.
Děkujeme za podporu a v neděli opět v Edenu!
Hlavně se nechlácholit tím, že to bylo kousek a že atmosféra. Rozdíl mezi tím, že má Sparta z poslední sezony double a tu letošní začala postupem do Ligy mistrů, zatímco Slavia ne, je ten, že to Sparta poslední roky na hřišti a ve sportovním úseku dělá líp. Takhle jednoduchý to je.
Když odcházíš smutný, ale pyšný na výkon svého týmu, tak můžeš i nepostoupit. Někdy musíš udělat krok zpět, abys mohl pak udělat dva dopředu. Velký respekt Slavii!
Šel jsem na zápas trošku rozhozenej, rozladěnej, nesebevědomej, zkrátka s divnou náladou. Viděl jsem ale fantastickou, sebevědomou Slavii. Viděl jsem kluky bojovat o každej centimetr, jeden za druhýho. Zažil jsem fantastickou atmosféru plnýho Edenu. Odcházim zklamanej, ale pyšnej a s pozitivní energií do sezony. Myslím, že ještě zažijeme věci...
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
