Trenére, už jste to dokázal vstřebat?
Asi ano. Vnímám, že jsme dosáhli na klubový historický rekord (první postup Viktorie do čtvrtfinále evropského poháru – poznámka redakce). Mám pocit uspokojení, že se nám něco takového povedlo.
Byla to dneska one man show v podání brankáře Martina Jedlička?
Byl to skvělý zápas od Martina, byl určitě hrdinou a podržel nás. Pochytal pět, šest těžkých střel. Ženeva byla skvělá v protiútocích, ale naše obrana a Martin nás podrželi. Je opravdu jistý a dnes byl jednoznačně nejvýraznější postavou.
V čem je největší síla tohohle týmu?
V soudržnosti. Jsou to opravdoví profíci. Máme tady hráče, kteří mají za sebou velké kariéry. Máme také mladíky, kteří jsou hladoví a draví. To nám dodává sílu. Máme v kabině skvělou atmosféru a je to výborná parta.
Kam vy osobně řadíte tenhle úspěch?
Na stejnou úroveň jako náš titul v roce 2015, ale tetování si neudělám (směje se).
Posouvá se mužstvo těmi velkými úspěchy, které v Evropě má?
Nepochybně. Přesvědčení o tom, že můžeme být konkurenceschopní i mimo český fotbal, ten progres urychluje. Sebevědomí hráčů roste, je to nesmírně důležité. Evropa dává energii do žil a výrazně vylepšuje naši psychiku.
Jak těžké to bylo pro vaše nervy, když došlo až na penalty?
Já nevím. Jak stárnu, tak mi to asi dělá dobře. Beru to a snažím se být nad věcí. Nehroutím se u toho. Není to špatné a srdce mi nebouchá, zvládám to (směje se).
Zdroj rozhovoru: web Viktorie Plzeň; text prošel redakční editací
Březnová baráž o mistrovství světa se blíží a s ní i největší česká otázka posledních dnů. Pavel Šulc už po zranění znovu naskočil za Lyon, otazníky ale zůstávají. Reprezentace netrpělivě čeká, jestli její ofenzivní eso dorazí jen uzdravené, nebo opravdu připravené rozhodnout.
Jste znalci fotbalu? Otestujeme vás ve dvanácti krocích. Řekneme vám přezdívku, vy nám hráče, který se za ní skrývá.
Vydejte se ve středu 25. března do Plzně na autogramiádu opor místní Viktorie Václava Jemelky a Karla Spáčila a pořiďte si domů klubový merch.




