Trenére, už jste to dokázal vstřebat?
Asi ano. Vnímám, že jsme dosáhli na klubový historický rekord (první postup Viktorie do čtvrtfinále evropského poháru – poznámka redakce). Mám pocit uspokojení, že se nám něco takového povedlo.
Byla to dneska one man show v podání brankáře Martina Jedlička?
Byl to skvělý zápas od Martina, byl určitě hrdinou a podržel nás. Pochytal pět, šest těžkých střel. Ženeva byla skvělá v protiútocích, ale naše obrana a Martin nás podrželi. Je opravdu jistý a dnes byl jednoznačně nejvýraznější postavou.
V čem je největší síla tohohle týmu?
V soudržnosti. Jsou to opravdoví profíci. Máme tady hráče, kteří mají za sebou velké kariéry. Máme také mladíky, kteří jsou hladoví a draví. To nám dodává sílu. Máme v kabině skvělou atmosféru a je to výborná parta.
Kam vy osobně řadíte tenhle úspěch?
Na stejnou úroveň jako náš titul v roce 2015, ale tetování si neudělám (směje se).
Posouvá se mužstvo těmi velkými úspěchy, které v Evropě má?
Nepochybně. Přesvědčení o tom, že můžeme být konkurenceschopní i mimo český fotbal, ten progres urychluje. Sebevědomí hráčů roste, je to nesmírně důležité. Evropa dává energii do žil a výrazně vylepšuje naši psychiku.
Jak těžké to bylo pro vaše nervy, když došlo až na penalty?
Já nevím. Jak stárnu, tak mi to asi dělá dobře. Beru to a snažím se být nad věcí. Nehroutím se u toho. Není to špatné a srdce mi nebouchá, zvládám to (směje se).
Zdroj rozhovoru: web Viktorie Plzeň; text prošel redakční editací
Je to tam! Česká reprezentace pod vedením Miroslava Koubka zvládla těžkou baráž a penaltovými postupy přes Irsko s Dánskem si zajistila první účast na mistrovství světa po 20 letech. Projděte si, co nás na MS 2026 hraném v USA, Mexiku a Kanadě už za necelé tři měsíce čeká.
Jak vidí český tým v Dánsku? Jako soupeře, přes kterého by se mělo postoupit — ale rozhodně ne snadno. Dánská média před baráží nejvíc zmiňují Schicka, standardky a faktor nového trenéra Miroslava Koubka. A vyjádřil se i dánský trenér Sparty…
Když se česká reprezentace dostala naposledy na mistrovství světa, vedla její cesta přes úspěšnou baráž s Norskem. O čtyři roky dřív přitom selhala proti Belgii, a to navzdory roli favorita. Příběh dvou baráží, mezi nimiž leží slavné Euro 2004, připomíná sílu i křehkost tehdejší zlaté generace.

