Trenére, už jste to dokázal vstřebat?
Asi ano. Vnímám, že jsme dosáhli na klubový historický rekord (první postup Viktorie do čtvrtfinále evropského poháru – poznámka redakce). Mám pocit uspokojení, že se nám něco takového povedlo.
Byla to dneska one man show v podání brankáře Martina Jedlička?
Byl to skvělý zápas od Martina, byl určitě hrdinou a podržel nás. Pochytal pět, šest těžkých střel. Ženeva byla skvělá v protiútocích, ale naše obrana a Martin nás podrželi. Je opravdu jistý a dnes byl jednoznačně nejvýraznější postavou.
V čem je největší síla tohohle týmu?
V soudržnosti. Jsou to opravdoví profíci. Máme tady hráče, kteří mají za sebou velké kariéry. Máme také mladíky, kteří jsou hladoví a draví. To nám dodává sílu. Máme v kabině skvělou atmosféru a je to výborná parta.
Kam vy osobně řadíte tenhle úspěch?
Na stejnou úroveň jako náš titul v roce 2015, ale tetování si neudělám (směje se).
Posouvá se mužstvo těmi velkými úspěchy, které v Evropě má?
Nepochybně. Přesvědčení o tom, že můžeme být konkurenceschopní i mimo český fotbal, ten progres urychluje. Sebevědomí hráčů roste, je to nesmírně důležité. Evropa dává energii do žil a výrazně vylepšuje naši psychiku.
Jak těžké to bylo pro vaše nervy, když došlo až na penalty?
Já nevím. Jak stárnu, tak mi to asi dělá dobře. Beru to a snažím se být nad věcí. Nehroutím se u toho. Není to špatné a srdce mi nebouchá, zvládám to (směje se).
Zdroj rozhovoru: web Viktorie Plzeň; text prošel redakční editací
Léto plné zdravotních komplikací zpomalilo jeho snahu prosadit se v prvním týmu AZ Alkmaar. Matěj Šín ale zůstává pozitivní a nyní vyhlíží novou výzvu – hostování v nizozemském ADO Den Haag. V rozhovoru popisuje komplikovanou přípravu, důvody přesunu i očekávání od angažmá v klubu, který chce navázat na postup do nejvyšší soutěže.
Decathlon Zličín se v pátek 4. září oblékne do rudé. Fanoušky AC Sparta Praha čeká odpoledne plné fotbalu, setkání s klubovými osobnostmi i premiéra sparťanského merche.
Ještě před deseti lety se zdálo, že Lionel Messi a Argentina už nikdy nenajdou společnou řeč. Po sérii bolestivých porážek oznámil konec reprezentační kariéry a doma se stal symbolem nenaplněných očekávání. Pak ale své rozhodnutí změnil. A napsal nejkrásnější kapitolu argentinského fotbalu, kterou teď definitivně uzavřel.

