Trenére, už jste to dokázal vstřebat?
Asi ano. Vnímám, že jsme dosáhli na klubový historický rekord (první postup Viktorie do čtvrtfinále evropského poháru – poznámka redakce). Mám pocit uspokojení, že se nám něco takového povedlo.
Byla to dneska one man show v podání brankáře Martina Jedlička?
Byl to skvělý zápas od Martina, byl určitě hrdinou a podržel nás. Pochytal pět, šest těžkých střel. Ženeva byla skvělá v protiútocích, ale naše obrana a Martin nás podrželi. Je opravdu jistý a dnes byl jednoznačně nejvýraznější postavou.
V čem je největší síla tohohle týmu?
V soudržnosti. Jsou to opravdoví profíci. Máme tady hráče, kteří mají za sebou velké kariéry. Máme také mladíky, kteří jsou hladoví a draví. To nám dodává sílu. Máme v kabině skvělou atmosféru a je to výborná parta.
Kam vy osobně řadíte tenhle úspěch?
Na stejnou úroveň jako náš titul v roce 2015, ale tetování si neudělám (směje se).
Posouvá se mužstvo těmi velkými úspěchy, které v Evropě má?
Nepochybně. Přesvědčení o tom, že můžeme být konkurenceschopní i mimo český fotbal, ten progres urychluje. Sebevědomí hráčů roste, je to nesmírně důležité. Evropa dává energii do žil a výrazně vylepšuje naši psychiku.
Jak těžké to bylo pro vaše nervy, když došlo až na penalty?
Já nevím. Jak stárnu, tak mi to asi dělá dobře. Beru to a snažím se být nad věcí. Nehroutím se u toho. Není to špatné a srdce mi nebouchá, zvládám to (směje se).
Zdroj rozhovoru: web Viktorie Plzeň; text prošel redakční editací
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
V Československu hrál Miroslav Kadlec za sedm tisíc korun měsíčně. V Kaiserslauternu dostal sedm tisíc marek za jediný vyhraný zápas. O tom, kolik si fotbalisté vydělávali za socialismu a jak se jejich poměry po revoluci změnily, vyprávějí i Jaroslav Šilhavý a Ladislav Vízek.

