Serii A chybí lesk nablýskané Premier League a je opředena mnoha nepravdivými mýty o catenacciu a dominanci obran. V Itálii se naopak hraje útočný fotbal, na stadiony chodí prvotřídní fanoušci a týmy trénují progresivní kouči. V loňském roce padalo v nejvyšší italské soutěži 2,87 gólu na zápas, více bylo k vidění jen v hyperofenzivní Bundeslize, a výsledky zápasů se často daly jen těžko předpovídat.
Lákadlem pro nezaujatého diváka je i absence hegemona. Mezi elitními evropskými soutěžemi nenajdeme kromě Itálie žádnou, kde by poslední tři ročníky vyhrály tři různé týmy (AC Milán, Inter a Juventus). V žebříčku koeficientu UEFA bychom museli dojet prstem až na 18. místo – na dánském fotbalovém trůně se v posledních letech vystřídaly Midtjylland, Brøndby a FC Kodaň.
I ti, kteří o italský fotbal zakopnou jen párkrát do roka, loni určitě zaznamenali, že AC Milán ukončil 11 let dlouhé čekání na scudetto. Rossoneri slavili zisk titulu především díky skálopevné obraně, fantastické formě Rafalea Leãa a Thea Hernandéze na levé straně hřiště a kvalitní práci bez balonu, kterou stále velice mladému týmů naordinoval stratég Stefano Pioli.
Je zajištěný, ale nerozhazuje. Jak to vysvětluje dětem? A proč jim nekupuje každý rok nový telefon? O tom mluví bývalý hráč PSG, Hamburgu nebo Newcastlu David Rozehnal.
Lyon zapsal 11 výhru v řadě a opět u toho byl v zásadní roli Pavel Šulc. Podívejte se, jak pomohl ke gólu Endrickovi.
Matěj Šín dal gól a pomohl svému Alkmaaru k postupu do semifinále nizozemského poháru. Podívejte se na jeho zvonkohru.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
